Volání vlka
Anthony Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455550/bmid_volani-vlka-sLr-455550.jpg
4
399
399
Čepel krkavce série
1. díl >
Vélin Al Sorna je žijící legendou, jeho jméno zná celé království. Právě pod jeho vedením byly dobyty celé říše, právě jeho meč vítězil v urputných bitvách — a jen díky jeho oběti bylo poraženo zlo strašlivější než cokoli, co tento svět dosud spatřil. Zvítězil v nespočtu bitev, avšak zaslouženou slávu vyměnil za poklidný život v Severních provinciích Sjednoceného království. Nyní se však ze zámoří proslýchají zvěsti o armádě zvané Ocelová horda, kterou vede muž považující se za boha. Vélin po další válce netouží, ale když se dozví, že žena, kterou kdysi ztratil, upadla do zajetí Hordy, rozhodne se s touto novou, mocnou hrozbou utkat tváří v tvář. Vélin proto putuje do říší Králů obchodníků, země, kde všemu vládne čest a intriky. Právě tam, za zvuku bubnů, jež svolávají znesvářené země do války, si Vélin uvědomí strašlivou pravdu: existují bitvy, ve kterých zvítězit nedokáže možná ani on.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2020
,
Host
Originální název:
The Wolf's Call, 2019
více info...
Přidat komentář
Velmi povedené, přečteno jako všechny knihy tohoto autora jedním dechem. Howgh.
Navázat na něco, co se zdálo být ukončeno a navíc to napsat tak, aby to nevypadalo jako čirá vypočítavost, je velmi ošemetné. Stín krkavce byla parádní jízda epické fantasy, trilogie mohla klidně se ctí skončit. Přesto zůstaly některé otázky nezodpovězené. Také by mi přišlo skoro nepatřičné, že by Vélin Al Sorna dožil svůj život klidně jako Pán Severní věže. A tak mi přišla právě načatá série Čepel krkavce vhod.
Typický je jak Ryanův styl vyprávění, tak rychlé vtažení do děje. Popis toho, co se děje v poslední třetině je více než epické a více než barvité. Poslední třetina knihy je smršť. 560 stran mi proletělo ve čtečce a já se začal shánět po pokračování...budu muset být trpělivější, achjo...
Po neslavné Královně ohně opatrný optimismus. Postava Vélina Al Sorny rozhodně má co říct, ale pan spisovatel to zas nesmí zvorat zavlečením děje do nudného politicko-vojenského chaosu, jak se mu to stalo posledně.
Skvělý návrat do světa Vélina Al Sorny. Určitě lepší kniha než Pán věže a Královna ohně, za Písní krve to ovšem dost zaostává. Kniha je docela zábavná, tedy až do poslední čtvrtiny knihy - finální obléhání bylo snad nekonečné.
První díl trilogie Stín krkavce se mi líbil a těšil jsem se na pokračování dobrodružství Velina al Sorny... Stalo se však, že s další knihou šla kvalita příběhu spíše dolů. Ryan dělá obrovskou chybu, že se tolik soustředí na sáhodlouhé popisování bitev, které v jeho podání, například oproti Abercrombiemu, působí nudně a často nelogicky, navíc jsou tyto popisy příliš dlouhé ( často zabírají 1/3 knihy) a táhnou celý příběh spíše ke dnu. Další jeho trilogie s draky mě zcela zklamala tak, že třetí díl jsem už nečetl... Vložil jsem jisté naděje do pokračování příběhu Velina al Sorny a knihu Volání vlka si pořídil - po slibném rozjezdu, kdy je čtenáři představen nový svět a nová kultura se spisovatel dopouští znovu stejné chyby a jeho opět dlouze popisovaná bitva s nelogickými prvky mě přesvědčila, že už si další díl ne přečtu... Škoda
Nevím, jestli to je překladem, nebo autorovým stylem psaní, ale nějak mě to nechytlo. Kniha má dobře promyšlený příběh ale postavy působí poněkud prkenně, potácejí se dějem a dá práci jim fandit, nebo přát nezdar. Strategie slovutných vojevůdců při obraně města byla zoufalá a útočníci se nepředvedli o nic lépe
Tak to zase byla jízda! Opět Vélin al Sorna a ve skvělé formě!
Jsem zvědavá, kdy se dočkám pokračování.
Za mne je to skvělý návrat k velmi dobrému výpravnému příběhu. Jsem zvědavá s čím vším se ještě Vélin a jeho přátelé budou muset potýkat. Jediné, co mě ve vyprávění vadí je asi hodně válečné strategie a politiky, tak všeobecně u všech knih, ne jen zde.
Tyto vánoce se mi pod stromečkem objevila kniha Volání Vlka. Popravdě, ani jsem nevěděl, že vyšel další díl této ságy a to zejména z toho důvodu, že po vynikajícím prvním dílu Píseň krve všichni víme, kam série směřovala, že.... A tak jsem na autora trochu zapomněl.
Ale jelikož jsem knihu dostal od své dcery a ta se mě po měsíci ptala, proč ještě knihu nečtu, pustil jsem se do ní.
Musím říct, že kvalitou psaní a příběhem se autor vymanil z marnosti Pána Věže a Královny ohně, tady je jasný návrat k jednoduchosti a přímosti knihy. Vélin jakožto sázka na jistotu je ústřední postavou knihy, autor se plně věnuje jeho příběhové linii a sází na jednoduchost a funkčnost jako v Písni krve. A ono by to fungovalo.
Ono by to totiž fungovalo na jedničku, kdybyste byli začátečníci na poli Fantasy, ale pokud už máte něco načteno, tak je to prostě další kopie příběhu, který jsme už četli v mnoha mutacích. Klasická linka, posel/dopis, ztracená láska a hurá na záchranou akci do neznámé nové země (zde jasná inspirace v asijských zemích, autor se ani nesnaží vymyslet nějakou změnu, aby to tak netlouklo do očí).
Mám bohužel pocit, že buď je téma fantasy vytěženo (a to by byla moje smrt), nebo se většina autorů spokojí s málem a splácají příběh dle fungujících šablon, aby byl úspěch zaručen.
Takže pokud nečekáte od příběhu něco strhujícího a nového, tak klidně po knize šáhněte. Řemeslně je napsána výborně.
Za mě dávám 3/5.
Tahle knížka byla pro mě, jako návrat domů. Předcházející trilogie Stín Krkavce byla pro mě přelomová v tom že jsem s ní zabrousila do pro mě tehdy temnější fantasy. A teď, kdy jsem procestovala pár dalších míst světové i české fantastiky se vracím domů k Vélinovi. Bože ten chlapík je pořád stejný, jak si ho pamatuju a děsně mě baví. Jen... může mi někdo k sakru říct jak je Vélin starý? Já v tom mám bordel.
Konec rozplývání a teď ke knize: autor ukazuje jak válka poničila životy našich hrdinů a jak ani čas spoustu ran nezahojil. Tahle část je skvělá, protože tohle nahlédnutí většinou nedostaneme a knihy nám končí stylem a žili šťastně až do smrti. Navíc tu máme novou, nebo spíš staronovu hrozbu a tentokrát z jiného konce světa. Inspirace Asii a Čingischán je super a může ji jen vyzdvihnout.
Nakonec malá výtka... proboha ta bitva na osmdesáti stránkách mě málem zabila taky, jen tady jsem se zasekla a měla jsem problém to vůbec dočíst, ale to se mi stávalo už v předchozí trilogii, prostě moc popsaných stránek o jedné bitvě na mě.
Suma sumárum, super návrat za pět hvězd a už se těším na pokračování.
Pro mě první setkání s autorem a rozhodně né poslední. Zajímavý, propracovaný svět, který vás hned vtáhne do děje. Propracované charaktery jednotlivých postav, kdy je musíte milovat i nenávidět zároveň. Hezky vysvětlené myšlenkové pochody, a co se mi opravdu líbilo bylo, že hlavní postavy byly skutečné lidé v tom smyslu, že dělaly chyby a nesly za ně odpovědnost a následky, ne jako u řady podobných knih kde jsou postavy dokonalé a chyby nedělají.
Zase příběh, který mě chytil hned od začátku.
Předchozí sérii jsem četla už před nějakou dobou, proto jsem se bála, jestli si nemám znovu oživit jednotlivé postavy, ale nebylo to potřeba. Ryan svým osobitým a poutavým stylem dokázal ve zkratce vypíchnout ke každé osobě to podstatné a hlavně - celá kniha se točí tentokrát okolo Vélina Al Sorny a jinak je tu řada naprosto nových postav.
Vélin je pro mne mimořádně sympatická postava. V minulé sérii přišel o svou píseň krve a život bojovníka je pro něj od té doby daleko těžší než dřív. On to ale zvládá s neskutečnou grácií a jako vždy je to plastický obraz bouřlivé doby ve které žijí naprosto věrohodné postavy. Objevuje se tu mnoho nových hrdinů, pár opravdových záporáků, je tu hodně fantazie, magie i překvapivých zvratů a občas i setkání s některým ze starých přátel. Ale tato kniha je hlavně o Temném rytíři.
Moc dobře napsané, opravdový čtenářský zážitek. Jen to zakončení. To není fér, ukončit knihu v takové chvíli!
První kniha série Píseň krve je kniha kterou opravdu zbožňuju a jsem rád, že jsem se dostal k Volání vlka. Skvěle napsané, návrat příběhu z pohledu Vélina jsem očekával a nezklamalo. Děj krásně plyne, konec fantastický. Pro mojí duši milující hrdinské fantasy jako dělané. Těším se na pokračování.
Jedinou výtku mám k tomu jak, Ryan popisuje bitvy, těžko se dá představit ty jeho statisícové armády... V tomhle je lepší a propracovanější David Gemmell.
... nevím jak začít.
Tohle je to, na co jsem čekal už od prvního dílu Stínu krkavce. Ale dostal jsem Pána věže a Královnu ohně - upozadili Vélina a série tím utrpěla, alespoň pro mě se pak stala hůře stravitelnou a trošku zmatečnou.
Na druhé straně série Draconis Memoria byl sice zajímavý pokus, ale tohle - tohle je to, čeho ses měl držet, Anthony.
Volání vlka pěkně plyne, věnuje se Vélinovi a je velice čtivé. Důstojný návrat ke starému světu s novými postavami, ale i některými našimi oblíbenci. Jsem moc zvědav, co se z toho vyvine - po dlouhé době se u Ryana budu opravdu těšit na novou knihu a skočím po ní hned, jak se na mě usměje z regálu v knihkupectví.
Návrat k Písni krve. Zatímco 2. a 3. kniha série Stínu krkavce byly o trošku a série Draconis memoria o hodně slabší, tak ve Volání vlka se Anthony Ryan vrací k Vélinu Al Sornovi v plné síle.
No to je zas konec???
Ani jsem nedoufala v pokracovani a tak to bylo velice mile prekvapko, kdyz vysla zprava ze bude 4 dil. Bylo to paradni. Tentokrat to bylo jen z Velinova pohledu coz bylo uplne nejlepsi. V minulych dilech me to preskakovani postav moc nebavilo takze toto jsem uvitala..No, a ted rok cekani na pokracovani!
Sakra, jako asi jsem si fakt měla přečíst celou Píseň krve znova!
Ze začátku jsem byla neuvěřitelně zmatená, snažila jsem se čehokoli chytit. Myslím, že kořen všeho byl v naprosto nezvládnutém konci předchozí trilogie. Jediné, co jsem si z toho pamatovala bylo: že to vůbec nedávalo smysl. Takže děkuji Ryanovi, že sdílí můj názor a rozhodl se sérii, a hlavně konec, rozvést. Musím podotknout, že na příběh Velina navázal velmi elegantně, skvělými novými postavami a jak už to u něj bývá zvykem, ne moc komplikovaným, ovšem velmi poutavým příběhem.
Autor je jednoznazně synonymum pro to nejlepší, co světová fantasy momentálně nabízí. Jeho příběhy patří mezi ty jednodušší, tudíž se hodí i pro začínající čtenáře.
Kniha rozhodně lepší začátek než Píseň krve. Docela by mě zajímalo, po kolika letech od konce děje Královny ohně se kniha odehrává. Je vidět, že se nejedná o klasickou soap operu "žily všichni šťastně až do smrti". Nejen Vélina, ale i další postavy postihly životní ztráty, se kterými mají problém se vyrovnat a nastávající události jim pomohou najít novou životní sílu. A také se vrací jedna postava, o které se asi většina čtenářů domnívala, že už o ni neuslyší.
Jinak se vyskytují Ryanovi obvyklé prvky v podobě zrady a naopak pomoci od těch, kde by to člověk nečekal. Poměrně dobře některé ze vzniklých spojenectví vystihuje rčení "nepřítel mého nepřítele je můj přítel". Je otázkou, do jaké míry budou tato nesourodá spojenectví trvalá nebo vznikla pouze ve snaze přežít. Také bude zajímavé, zda se v příběhu objeví i další postavy z předchozí trilogie.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Píseň krve |
| 2018 |  Oheň probuzení |
| 2016 | Královna ohně |
| 2015 | Pán věže |
| 2020 | Volání vlka |
Píseň krve byla pro mě naprostá bomba, s dalšími díly ale přišel pád.
Volání vlka je návrat téměř na úroveň 1. dílu série Stín krkavce.
Vélin zase hraje hlavní roli a díkybohu za návrat k vyprávění příběhu jen jednou dějovou linkou (když nepočítám Lularyn)
Přesun děje do vzdáleného království Kupeckých králů je celkem osvěžující, ale trochu mě mrzí, že není víc vysvětlen "návrat temnoty" z předešlé série. Tam jsem s tím závěrem měla trochu problémy. Přišel mi ne moc dobře pochopitelný...
Šerin mě tedy taky trochu svým chováním vytáčí, ale tak jsem to s ní měla vždycky. Dahrena mi byla mnohem sympatičtější.
Plusové body dávám za Nortaha, protože bratrstvo šestého řádu mi neskutečně chybí.
Jo a taky mi tam ještě chyběl VLK, tak doufám, že další díl bude brzy a Anthony to nepokazí, tak jako Královnu ohně...