Volanie divočiny
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458999/bmid_volanie-divociny-NA4-458999.jpg
4
597
597
Najčítanejšie dielo veľkého amerického prozaika – nezabudnuteľný napínavý príbeh psa Bucka, ktorý navždy opustil civilizáciu, aby sa stal vodcom vlčej svorky v divočine. Drsný každodenný život ľudí i zvierat, bojujúcich o prežitie v krásnej, no nehostinnej prírode amerického severu, sa navždy zapísal do sŕdc čitateľov na celom svete.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1955 , Slovenské nakladateľstvo detskej knihy - SNDKOriginální název:
The Call of the Wild, 1903
více info...
Přidat komentář
Měl jsem rád Londonovy knihy za mlada a i teď mě baví. Mají napětí a atmosféru.
Musím říct že to je má první knížka od Jacka Londona a určitě si přečtu i Bílého Tesáka.Knížka se mi líbila.
Kdysi jsem četla "plnou" verzi, nyní se synem komiksové zpracování. Krásné obrázky. Pro mě příliš zkráceno, osekáno, ale jinak by se to do komiksu nevešlo. Synovi se líbilo. Rozhodně to patří k téměř povinnému čtivu každého dítěte.
Dnes už klasický dobrodružný příběh vyprávěný z pohledu jednoho výjimečného psa. Je zajímavé, že London přepsal Buckovi myšlenky do lidské řeči, jeho jednání a pohnutky ale ponechal ryze psí. Zatímco Buck se tak zaměřuje především na své pudy, objevuje dávno nepoužívané schopnosti a události přijímá jako nevyhnutelnou skutečnost, je na čtenáři, aby si uvědomil, jaké důsledky má lidské chování ve spojení s nelítostným zákonem přírody.
Co říct - je to pěkná knížka. Dobrodružná. Zajímavá. Dost krutá. Stylem vyprávění, popisem krajiny, charakterů a jakýmsi představením ideálů mi připomínala knihy Julese Verna (třeba knihu Patnáctiletý kapitán). Příběh je vyprávěn z pohledu psa, psi mají lidské vlastnosti, ale také zvířecí charakter. Musím se přiznat, že na mě byly některé pasáže až moc kruté. Já se ve psech nevyznám, určitě ne. Kdybych měla psa, tak ho rozmazlím. Nedovedu si představit, že by jakékoliv zvíře chtělo být bito, i proto nemám ráda třeba dostihy (kde podle mě jde o dost divné týrání koní). Věřím, že každé zvíře si v sobě uchovává nějakou divokost, ale snažit se ji vymámit klackem mi přijde dost absurdní.
A jo, vím, že tahle knížka je ze začátku dvacátého století. To ale nic nemění na mém dojmu.
Potřebovala jsem změnu žánru a vzala do ruky Volání divočiny. Bylo to výborné. Až na na nějaké menší části, které mě moc nebavily, jsem knížku hltala a 117 stran uběhlo jako voda. Buck byl naprosto úžasný. ❤ Některé momenty byly fakt hnusné a nedělali mi dobře. Co někteří lidé zvířatům dělají...no hnus.
Jack mal talent pútavo rozprávať na stránkach jeho príbehov o najzákladnejších pudoch a pohnútkach zvierat a ľudí. Surovo a bez príkras. K tomu príbeh, ktorý chytí takpovediac od prvej strany a nepustí. Presne tak je to aj s notoricky známym príbehom o psovi Buckovi, ktorý nemusím nám čitateľom približovať. Všetky atribúty, ako je drsná severská príroda (ešte nezničená spoločnosťou Shell), takmer žiadny úvod, minimálny opis charakterov (naozaj stačilo pár slov a hneď som mal sympatiu alebo antipatiu voči danej osobe), a to čosi nezlomné, to čosi, čo nám dala príroda a čo sme prekryli rúškom civilizácie, tak toto všetko je aj v tomto Jackovom príbehu. Drsný, surový príbeh - alebo inými slovami, príbeh, ktorý sa miliónkrát v prírode odohral, lebo príroda a boj o prežitie sa nehrajú na krásu (hoci mnohí ju tam nájdu ) a útlocitnosť v tomto boji nemá miesto.
P.S. Londonovi som sa dlho vyhýbal, predsa len sa na mne podpísalo "povinné čítanie". S odstupom času je však pre mňa excelentným spisovateľom.
Tento příběh mě okouzlil svou surovostí zákonu přírody. Poutavé vyprávění života psa Bucka. Jak přežít v divočině, jak se vyrovnat s lidmi, byl velice inteligentní a co nejvíc se mi hlavně líbila ta nezkrotná příroda.
Nádherná kniha o prerode psa na vlka, drsnej prírode a tvrdých ľuďoch.
Každopádne, vyhnite sa vydaniu od Slovenského spisovateľa z r. 2001. P. Hviezdoslav Herman preložil veľa kníh, možno je dobrý prekladateľ, ale Volanie divočiny mu naozaj nevyšlo. Odporúčam radšej siahnuť po staršom vydaní z Tatranu (Volanie divočiny, BIely Tesák, Morský vlk).
Autor je mistr v popisu přírodních zákonů, které skvěle vykresluje u hrdinů zvířecí říše, které se skvěle doplňují s popisem nemilosrdné přírody. Proto odděluju jeho knihy o zvířatech (jako je tato) a o lidech, kde mě uplatňování podobných nietzscheovských principů nesedí.
Tato povídka mě okouzlila tou divokosti, volnosti. Buck byl úžasný oddaný pes, ale ještě větší lovec, zabiják a alfa samec.
Na mě příliš popisné, což zrovna nemusím, ale současně i velice sugestivní.
Stejně jako v případě Bílého tesáka jsem po mnoha letech dal druhou šanci i Volání divočiny, patrně nejznámějšímu románu Jacka Londona. Když jsem ho jako kluk četl poprvé, nijak zvlášť mě nezaujal a během té dlouhé doby jsem děj knihy dočista zapomněl.
Osud hlavního psího hrdiny Bucka je v porovnání s příběhem Bílého tesáka přesně opačný, je zde kladen větší důraz na Buckovu přirozenost. Čekal jsem, že právě tohle mě na knize zaujme, což se do jisté míry stalo, ale zároveň musím přiznat, že mě Bílý tesák oslovil více díky bohatšímu ději a větší psychologické propracovanosti.
Ostatní povídky obsažené v nejnovějším vydání od nakladatelství Leda rovněž nebyly vůbec špatné, Láska k životu byla přímo strhující, napínavou povídku Rozdělat oheň si dokonce pamatuji ze školní čítanky.
Co se Jacku Londonovi nedá upřít, je skvělé navození atmosféry drsné Aljašky s kupami sněhu a nepředstavitelnou zimou. Doporučuji tedy číst v zimních měsících s hrnkem teplého čaje.
V USA je toto zlatý klenot literatury navíc opět zfilmovaný. Načtená verze mě osobně více oslovila než samotná četba. Není to moje nejoblíbenější dílo. Ty popisy dost jednotvárného života a neustálého boje mě dost vyčerpávají. Osobnost to dílo má a nelze mu to upřít, nicméně i styl mi přijde trošku ošizený, mnohdy tam chybí ještě trošku práce na jazyce, ale může to být můj dojem. Musím uznat, že autor zemřel velice mladý a nestačil dozrát a to i názorově apod..
Londona znám. A teď nemyslím "Četl jsem Bílýho tesáka, když mi bylo devět." (i když je to pravda, a to jsem možná poslední generace, co se k tomu přirozeně dostala). Ale spíš takový to pozdější objevení "Tuláka po hvězdách", což je transcedentální kniha, která na puberťáka už přeci jen působí jako zjevení... a od spisovatele, kterého máte nesmazatelně zaškatulkovanýho v učebnicích a ve školách jako autora, dalo by se říct, dobrodružné literatury pro mladistvé. A pak se přehoupnete dál, další věc, Démon alkohol, kde London popisuje beat generation style, Bukowski style, svůj zápas s prací a s alkoholem. A tohle, 'Volání divočiny', ač dnes už zní jako dost klišé název... je velmi dobrá volba pro literaturu, kterou s tímhle autorem začít (a to v jakémkoliv věku). Je to o životě, o boji za život. O nejzákladnějším pudu. O tom, jak život a jeho příběhy končí. London je velmi přímočarý, ale s širokým záběrem a na svůj relativně krátký život toho stihl napsat hodně.
Ak by toto patrilo medzi povinné čítanie na strednej, som si istý, že k literatúre by si našlo cestu oveľa viac mládeže. Nieže by ma Rolland či Dickens nebavili, ale pri tomto by som chrochtal blahom. A pri tom to nieje púhy dobrodružný príbeh z drsného severu. Serióznych motívov, symbolov, myšlienok je tu mnoho a naviac je to obalené v tom nezabudnuteľnom, vrejúcom živli Londonovej prírody.
Štítky knihy
psi Aljaška zfilmováno dobrodružství člověk a pes psí spřežení zima rozhlasové zpracování
Část díla
- Dcera severní záře / Dcera polární záře 1901
- Důvěra 1908
- Jak zmizel Markus O'Brien 1908
- Láska k životu 1906
- Rozdělat oheň / Jak rozdělat oheň / Naklásť oheň 1908
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Jack London oblíbený spisovatel mého dětství. Kniha volání divočiny je plná dobrodružství, čtivá, přibližuje vzdálenou Aljašku, kruté podmínky pro lidi i zvířata na Klondiku a samozřejmě hlavního hrdinu psa Bucka, který nakonec v tomto drsném prostředí nachází zalíbení.