Volanie divočiny (7 poviedok)

28.09.2024

Úžasné povídky, jedna jako druhá. Třeba na "Rozdělat oheň" asi nezapomenu nikdy, bleskne mi hlavou vždycky, když na vandru nebo na chatě škrtnu sirkou... Naštěstí zimy jsou u nás podstatně mírnější, že...

08.11.2022

Opravdu dobré povídky,můj i Buckův návrat ke kořenům a třeba Rozdělat oheň,tak to je něco, neskutečně sugestivní, drsné a syrové.Doporučuju,jestli máte v dnešní době pocit, že je vám zima:)))

06.10.2022

Titulní novela Volání divočiny ikonicky otevírá Londonovu sbírku povídek, jež kromě ní tvoří dalších šest povídek, mapujících zlatou horečku na Klondiku a dobrodružství z Aljašky. Ve všech sedmi případech se jedná o příběhy, které prověřil čas a které mají co říct i po všech těch letech, co uplynuly od jejich napsání. Už jen pro jejich nepřikrášlené drsné kouzlo, syrové životní pravdy a realismus boje člověka s přírodou i sama se sebou, stojí za to si je přečíst a jako všechny předchozí generace čtenářů se jimi nechat okouzlit. Ať už se pustíme s Louisem Savoyem a Jackem Harringtonem do závodu o Nelsonův zábor a ruku krásné Joy (Dcera polární záře), budeme s Fredem Churchillem stíhat parník Athenian (Důvěra), riskovat život v neskutečných mrazech cestu k Hendersonovu potoku (Rozdělat oheň), bloudit Kanadskou pustinou a umírat hlady na břehu Korunovačního zálivu (Láska k životu), otravovat se s Flíčkem (Ten náš Flíček), opíjet se se soudcem Markusem O´Brienem (Jak zmizel Markus O´Brien) nebo s Buckem naslouchat divokému volání přírody (Volání divočiny), vždy to bude zážitek krásný, ve své jednoduchosti prostý a stejně tak úžasný a nezapomenutelný.

23.02.2021

Několik příběhů z doby Zlaté horečky, kdy se na Aljašku a do Kanady vydávali davy lidí s vidinou snadného zbohatnutí. Ke psům nemám žádný velký vztah, ale hlavní příběh o zhýčkaném jižanském psovi Buckovi, který v sobě objeví dávno zapomenuté instinkty a najde v nehostinné divočině sám sebe se mi moc líbil. Dlouhodobě zastávám názor, že psi nepatří do bytu - absolutně tím zabíjíme jejich přirozenost a jediné k čemu to vede je jejich přeměna v jakési naše plyšové hračky a výkaly zamořená města.
Většina ostatních příběhů byla ze žánru survival a utrpení lidí, kteří často nebyli ani připravení na to co je na severu čeká bylo popsáno hodně sugestivně. Nevím co vytknout - vyprávěcí talent Jacka Londona spojený s jeho osobními zkušenostmi z té doby mě opravdu hodně bavili a jsem si jistý, že to tak bude mít většina lidí napříč věkovými kategoriemi. 4,5*

26.07.2020

Nádherný dobrodružný příběh o lidech, psech a přírodě vůbec. Ani ostatní povídky nenechávají nikoho na pochybách, že je napsal někdo, kdo znal a prožil kus života v tomto prostředí. I po letech si povídky přečtu se zaujetím, jsou mně hodně blízké.

27.05.2020

Četl jsem při chmurném deštivém dni a Jack London mi umožnil vycestovat na jedno odpoledne pro trochu toho dobrodružství do divočiny a byl to parádní výlet!

23.04.2017

Vždy jsem se Londonovi velkým obloukem vyhýbala. Důvodem byly úryvky ve čtenářských denících ještě na základní škole, které mě mírně řečeno nezaujaly. Nutno přiznat, že je to jednoduše klasika, kterou by neměl vynechat žádný čtenář. Překvapilo mě, jak dobře se povídky četly, a některé mě dokonce i bavily. K autorovi se plánuji vrátit knížkou Tulák po hvězdách, která je trochu z jiného soudku.

20.05.2015

Opravdu krásná kniha, samotné Volání divočiny je poutavý, úžasně stvárněný příběh. Láska k životu, Rozdělat oheň a Důvěra, člověka doslova pohltí a nejednou mi při jejich čtení běhal mráz po zádech.

15.05.2013

Až na pár povídek, které jsou úsměvné, jsou ostatní docela věrné názvu knihy. Volání divočiny je v každém z nás, sic čím vyspělejší živočich, tím sblabší, ovšem o to více rozumu na to, přemýšlet o něm. Jack London se ovšem o žádné takové polemiky nepokouší, on je od toho, aby zobrazil syrovost a nevyhnutelnou opravdovost tohoto hlasu a v tom tkví genialita aljašských povídek. Nic povznášejícího to rozhodně není, o to je to krásnější.