Voľba
Edith Eva Eger
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413744/bmid_volba-CvW-413744.jpg
5
338
338
Mala len šestnásť rokov, keď ju a jej rodinu odviedli nacisti z Košíc do Osvienčimu. Hneď po príchode ju doktor Mengele oddelil od mamy a jej rodičia zomreli v plynovej komore. Edith v tábore zažila nepredstaviteľné chvíle, no jej odvaha a sila pomohli prežiť nielen jej a jej sestre, ale aj ďalším ženám z tábora. Dnes je Dr. Edith Eva Eger medzinárodne uznávanou psychologičkou a skúsenosti, ktoré nadobudla, jej umožňujú pomáhať najťažším prípadom, či už sú to vojnoví veteráni, ľudia žijúci v traumatizujúcom rodinnom prostredí, alebo potenciálni vrahovia. V knihe Voľba spracúva svoj jedinečný príbeh o prežití holokaustu a úteku do Ameriky. Spomienky pretkáva zaujímavými prípadmi zo svojej praxe, svojimi názormi na ľudský život a na to, čo sama nazýva „možnosťou voľby“. Ukazuje, ako si každý môže zvoliť, že sa zbaví väzenia, ktoré si postavil vo svojej mysli, a nájsť oslobodenie bez ohľadu na minulosť.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2019
,
Eastone Books
Originální název:
The Choice, 2017
více info...
Přidat komentář
Podobne ako pri existenciálnej klasike "Napriek všetkému povedať životu áno" od Frankla postupne sa začítavame do (dovtedy?)nepredstaviteľných rozmerov ľudskej krutosti a utrpenia, ale taktiež - a to je myslím spoločným posolstvom oboch autorov, Frankla i Egerovej - ľudského odhodlania. Každodennú rutinu lágra plnú strachu, neistoty a bezmocnosti v najintenzívnejších podobách autorka popisuje uveriteľne a pútavo zároveň. Je ťažké, ak vôbec možné predstaviť si dnes obdobný kontext, v ktorom je najzákladnejšia istota každého z nás - byť - ponechaná na náhodu nazývanú "selekcia". Šťastie "dňa" pre väzňa Auschwitzu neznamená z dlhodobého hľadiska nič, pretože ten "deň" prežíva pod mučivým strachom, a k tomu tá drtivá bezmocnosť, ktorá mi našepkáva, že nemám ani najmenší vplyv na okolnosti. Ibaže by... a tu opäť zhodne Frankl aj Egerová hovoria o tej pomyselnej hranici, ktorú ak niekto prekročil čakal ho väčšinou elektrický plot, komora, či smrť v inej podobe. Frankl hovorí zmysel a Egerová voľba (resp. nepýtať sa prečo ja, ale čo s tým). Potreba objaviť odpoveď na otázku, prečo vlastne ešte žiť takýto život. Veľmi pozorne som číhal na Egerovej "coping" resp. zdroje, ktoré ju udržali pri živote a v živote. Myslím, že tým najsilnejším paradoxne nie je psychologický resp. duševný, ako o tom sama premýšľa - dominantným sa zdá byť rola sociálnej opory, ktorú zohrala sestra Magda (psychologickým sa zdá byť citovo podfarbená predstava spoločného života s Erikom, ktorá ju púta na budúcnosť, dáva nádej). Prečítať si prvú kapitolu opakovane so sústredenosťou na jej význam v najťažších momentoch ma v tom utvrdzuje. Magda ma vlastne neraz zaujala o malinko viac než Edita, najmä jeden psychologický moment - kedy zdanlivo iracionálnym a zbytočným vzdorom nezískala nič, okrem bitky dozorkyne (str. 86). Asi nik, kto tomu bol svedkom netušil aké silné a významné gesto vzdoru, ktorý prelomil utrpenie bezmocnosti aspoň na chvíľu Magda ukázala. Na chvíľu nebola človek vlečený "osudom" ale človek, ktorý sa rozhodol a ukázal nezávislosť.
Knihu podľa môjho názoru nemožno považovať za "svojpomocnú kuchárku na traumy", alebo odbornú perspektívu na tému traumy. Neviem, či zámerne alebo pod váhou komercie je tu trauma a celá problematika psychotraumy veľmi zjednodušená a "uvedomenie si zodpovednosti nad emóciami" či symbolické držanie kľúča v ruke nie sú funkčné, a už vôbec nie terapeutické nástroje. Pre záujemcov funkčných nástrojov pri vybíjaní emočných nábojov z traumatických prežitkov odporúčam prístup TIR (traumatic incident reduction). Odkaz je ale pochopiteľný a inšpiratívny, nemožno mu vytknúť nič, len ho obdivovať, možno sa z neho učiť.
Po dlouhé době jsem sáhla po knize s tématem holocaustu. Byl jiný, než většina z nich. Jeho poselství je tak silné, pozitivní, dojemné a obdivuhodné. Nepopirá všechny ty hrůzy, které se staly, nicméně je více o touze dále žít, o hledání sebe samé, o odpuštění nejen pachatelům. Obdivuji každého jednotlivce, který v sobě našel sílu to vše zpracovat, pochopit to podle mě nelze. Výjimečná kniha s velkým poselstvím.
Kniha „Máme na vybranou“ je fascinujúcim dielom, ktoré spája osobné skúsenosti autorky a jej hlboké psychologické postrehy. Edith Eva Eger, preživšia holokaustu a renomovaná psychologička, nás vedie na emotívnu cestu, ktorá nám pripomína silu voľby a vnútornú silu človeka, aj keď čelíme najhorším životným podmienkam. Úprimne a bez zábran rozpráva o svojich zážitkoch z koncentračného tábora a o tom, ako prekonala trauma, aby našla svoj hlas ako terapeutka. Jej pohľad na psychológiu a uzdravovanie je osviežujúci a inšpirujúci.
Egerová zdieľa praktické rady, ako sa vyrovnať s traumou a psycho-emocionálnym bremenom. Čitateľom ponúka cenné nástroje na obnovenie sebadôvery, schopnosti milovať a odpúšťať, ako aj na prevzatie zodpovednosti za vlastný život.
Záverom je kniha „Máme na vybranou“ oveľa viac než len autobiografia, je to výnimočne presný pohľad na ľudskú psychológiu, silu voľby a umenie uzdravovania. Egerová nás učí, že aj v najťažších chvíľach môžeme nájsť svetlo a nádej. Odporúčam túto knihu každému, kto hľadá inšpiráciu na ceste k uzdraveniu alebo pochopeniu samo seba a svojich rozhodnutí.
Silný příběh, zvlášť když si člověk při čtení uvědomuje, že toto je skutečně příběh, který se stal. Jedinečný je v tom, že ukazuje i život po válce a po zažitých hrůzách. Což většina příběhů končí s koncem války. Proces léčení, zařazení se zpět do běžného života..
Svým způsobem je kniha i seberozvojová, jelikož autorka do knihy přidala spoustu příběhů svých pacientů, za své terapeutické praxe. Člověk si z toho může vzít opravdu více, než "pouze" příběh o holokaustu.
Četla jsem již mnoho knih o Holocaustu, tato však patří mezi ty lepší. Hrůzyplný příběh doktorky Edith na mne opravdu zapůsobil. První polovina knihy mne úplně pohltila, dále mi přišla už trochu zdlouhavá i když příběhy dalších pacientů z její psychiatrické praxe mne zaujaly.
Silný příběh z koncentračního tábora s přesahem jak žít pak. Jak žít s takovými silnými zážitky? Jak se s nimi vyrovnat...? Výborá kniha, která nutí si klást otázky, přemýšlet nad nimi i se podívat na vlastní život :). Nejen příběh, ale i ta možnost volby je hodně obohacující. Krásné. Děkuji.
Přečteno během jednoho víkendu. Naprosto mě kniha pohltila. Je jistě přínosná z hlediska historického, ale také má spoustu životních mouder. Zařadila bych ji jako povinnou četbu úplně pro každého!
Mám pocit, jako by někdo spojil dvě knihy do jednoho. Jedna část se věnuje životu autorky, druhá pak její práci s klienty. Ač autorka obě knihy dávala do souvislostí, trošku mi ta spojitost nějak unikala. Inspirativní jsou ale obě. Je neuvěřitelné, že i když v USA začínala úplně od nuly, dokázala se ona i její rodina tak uchytit a vybudovat nový život. Její příběh má biblioterapeutický potenciál.
Ve druhé půlce mě zaujalo, že její psychoterapeutické intervence někdy připomínají "zázračnou" práci Miltona Ericksona. Docela mě překvapilo, že v dobách, kdy psychoterapii dělala, (asi?) nebylo divné nechat se rodinou, se kterou pracuje, pozvat domů na večeři, nebo nakupovat za klientku. :-)
Začátek se mi líbil. Část před, v a po koncentračním táboře byla napsána nádherně, ale od okamžiku kdy jako psycholožka začne řešit cizí příběhy a traumata mě kniha přestala zajímat.
Silný příběh, který je plný emocí a traumat. Celá kniha mě do sebe velmi zatáhla a celý ten příběh jsem prožívala spolu s autorkou. Naprosto doporučuji si tuto knihu přečíst.
Velmi čtivě zapsaný skutečný příběh. Zajímavé jsou i zkušenosti z psychologie, které autorka přidává k lepšímu.
Skvělá knížka. Nenapadlo mě uvažovat, jak se situace vyvíjela dál po osvobození z koncentračních táborů. Zároveň i pro mě (jako psychologa) to bylo fascinující pozorovat, jak se terapeuticky s tímto pracovalo. Zajímavé byly i příběhy jejich klientů (i přestože s některými obraty nesouhlasím, ale každý máme jiný směr). Četlo se to samo :-).
Jedna z nejsilnějších a pro mé vnímání sebe a světa nejdůležitějších knih, jaké jsem kdy četla. Věřím, že se do ní v budoucnu pustím znovu.
Nádherný příběh plný hlubokých myšlenek. Co všechno je možné prožít, přežít a dokázat..
Neskutečně obdivuji paní autorku. Musí to být naprosto neuvěřitelně silná žena. To čím si prošla a i v takto vysokém věku se stále snaží předat své vzpomínky a pomoct ostatním lidem s jejich traumaty.
Bohužel mi styl knihy moc nesedl, ale tím samozřejmě vůbec nechci zmenšovat nebo znehodnocovat autorčiny zážitky. Opravdu klobouk dolů před touto ženou. Kniha se mi ale bohužel četla poněkud těžkopádně.
(SPOILER)
příběh autorky je silný, číst o Osvětimi a pochodu smrti je trýznivé, ale kniha za to stojí. nejsilnější pro mě byl návrat sester domů, náročná cesta a budování nového života. nejlepší moment byla záchrana manžela z bolševických pracek a útěk na západ. a stejně fascinující mi přišla i sebeobjevná cesta autorky, poháněná touhou po smyslu, vrcholící v nalezení poslání a mnoholeté pomoci lidem s traumatem.
tím, jak žije (a jak přežila), autorka nese svou misi zcela jednoznačným - a velmi posilujícím a podporujícím směrem. a osobně mi její vitalita, duchapřítomnost a pozitivnost hodně zvedla náladu, sraženou na kolena drsným Covidem. za to jsem jí velmi vděčná, stejně jako za její svědectví z první ruky: lépe teď chápu, proč první generace, nesoucí trauma, ono trauma potlačuje (a tak posílá dál) - její práce s vlastním traumatem je heroická a neuvěřitelná.
klientské příběhy byly zajímavé, byť se autorka úplně nevyhnula "kouzelnictví" - tedy kouzelným zásahům, které vždy zcela přesně zafungovaly. podobné demonstrace znám od různých nestorů oboru, některé jsem viděla i osobně, a spojuje je nesporná zkušenost autority, její charisma a určité showmanství, se kterým jsou tyto magické zásahy předváděny. je to fascinující, ale ne vždy je možné si z představení odnést něco konkrétního. proto se ještě podívám po autorčině druhé knize s praktickými návody.
Uf - jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. Válka a holocaust je v posledních letech sice trochu "módní téma", ale jak by mohl být "módní" osobní prožitek člověka, kterého v šestnácti vytáhli na poslední chvíli z hromady mrtvol jako také skoro mrtvolu?
Trauma, které si v sobě doktorka Egerová ponese už nadosmrti, dokázala ve své knize přetavit v něco neuvěřitelně silného, pravdivého a motivujícího.
Máme na vybranou, ale pravda je, že volba není jednoduchá záležitost. Přesto nosná myšlenka této knihy je pro mne to, že je nutné ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI, nikoliv v minulosti nebo budoucnosti.
Děkuji autorce za neuvěřitelně silný příběh i za hluboké myšlenky.
"Kdo má potřebu komukoliv cokoliv dokazovat, ten nemůže být sám sebou."
"To, co si nosíš v sobě, Ti nikdo nemůže vzít."
"Pokud má člověk opravdu odpustit, musí přestat lpět na tom, že si svou minulost představoval jinak a to co bylo, i to co mohlo být, oplakat. Potřebuje zkrátka přijmout život takový, jaký byl i jaký je teď."
"To, co se stalo, co jste udělali nebo co někdo udělal vám, se nedá změnit. Jak ale budete žít dál, přímo teď, je jenom na vás."
Příběh mě úplně pohltil. Neuvěřitelná žena! K dnešnímu dni je paní Eger 96 let. Jaká nezlomná síla se v ní nachází...?
Zbývá mi posledních pár stránek a stále se mi nečtou lehce. To, co Edith zažila, je naprosto strašné, o to víc mě děsí fakt, že se najde tolik lidí, kteří zpochybňují, co se lidem koncentračních táborech dělo. Popírání holocaustu, jeho zlehčování, překrucování faktů a zpochybňování hrůzných zážitků přeživších, je pro mě něco naprosto nepochopitelného a děsivého. Takovéto knihy by se, zvlášť v dnešní době, měly číst od rána do večera. Připomínat si, čeho je člověk schopen, kam až může zajít nenávist, ukazování si na určité skupiny obyvatel a vytváření nepřítele.