Volejte veterináře
Marc Abraham
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214141/mid_volejte-veterinare-214141.jpg
4
38
38
V úvodu autor, mladý veterinář, nastupuje na noční provoz nonstop veterinární kliniky v anglickém Brightonu. Každý podvečer v šest hodin střídá svou denní kolegyni a do osmi do rána přijímá akutní případy, jak v ordinaci, tak i na zavolanou s dojezdem ke klientovi domů.
Přidat komentář
Skvělé, vtipné povídky ze života britského veterináře, který pracuje na pohotovostní klinice.
Protože miluju zvířata, ráda si přečtu každou knížku z veterinárního prostředí, která se mi dostane do ruky. Příběh doktora Abrahama, který se rozhodl otevřít si pohotovost pro zvířata, mě moc bavil. Knížka byla napsána čtivě a vtipně, v první půlce bylo víc povídání o zvířatech a ve druhé se autor věnoval spíš vyprávění o svém životě. Čtení jsem si užila a knihu doporučuji.
Zpočátku mě kniha nebavila, ale nevadilo mi to, protože jsem si ji vybrala jako četbu před spaním. Čtení mě chytilo až někde kolem sté stránky, jako by se autor konečně rozepsal. Hlavně člověk nesmí srovnávat s Herriotem a pod.
Tak tohle byl oříšek, tuto poněkud krátkou knihu, jsem četla přes měsíc. Prvních sto stran uletělo, ale pak ne a ne se k ní vrátit. Nebudu knihu srovnávat s Herriotem, srovnávala bych nesrovnatelné. Herriot je prostě vyšší liga. Tato kniha je velmi dobrá oddychovka, ale nijak zajímavá. Příběhy jsou podány tak nějak nudně. Zasmála jsem se jen jednou, nebo dvakrát. Nějak mi tato kniha nesedla, bohužel.
Problém byl, že už od samého začátku jsem knihu srovnávala s knihami Jamese Herriota. To jsem neměla dělat. Knihu také vypráví veterinář a je o jeho veterinárních zážitcích, ale jinak je úplně jiná.
Případy zvířecích pacientů mi nepřišly nijak zajímavé a celkově se celá kniha spíše zabývá Markovým životem a lidí okolo a zvířata jsou odsunuta na vedlejší kolej (tedy tak to na mě působilo). Kniha je ovšem skvěle napsaná, opravdu dobře a rychle se četla. A i když jsem čekala něco jiného, můžu knihu doporučit na takové poklidné čtení. :) Já si knihu užila. 3,5*
kniha se mi líbila, ale protože to z poloviny bylo o soukromém životě samotného veterináře, tak jsem se občas nudila. a na můj vkus tam bylo málo příběhů o zvířatech.
Chtěla jsem nějaké příjemné oddechové čtení a tohle to opravdu je. Víc jsem od toho ale nečekala a také jsem dobře udělala.
Knížky o zvířatech si přečtu vždycky ráda. A když jsou napsány "lehkým" perem, jako tato, je to pro mně balzám na duši.