Voleman #03
Jiří Grus
Také ve třetím dílu volné komiksové série Voleman, realizované plně v režii trutnovsko-pražského Jiřího Gruse (1978) a přidruženého vydavatelství Koreastudio, mají čtenář s divákem co dělat s trojicí postav, které různou měrou a různým směrem hýbají dějem...
Přidat komentář
Třetí díl černobílýho komiksu o „nejednoznačným hrdinovi“ (ve skutečnosti exotovi v trenclích a kšiltovce, vyzbrojeným paličkou na maso) přináší dlouho očekávaný odhalení, čemu že se to Voleman vlastně věnuje, když se vytratí od své přítelkyně Marie. A není to nic pěknýho…
Kresba je jako vždy výborná a autor využívá zase o něco nápaditější kompozice. Stručně řečeno je to opět pecka jako hrom.
Jediný, co snad zamrzí, je fakt, že některý postavy z předchozích dílů nedostanou tentokrát vůbec žádnej prostor, i když se předtím zdálo, že patří k důležitějším hybatelům děje. Ale čert to vem, skvělej zážitek z téhle stylové úleťárny mi to kdovíjak neumenšilo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nitro těžkne glycerínem |
| 2012 |  Ve stínu šumavských hvozdů |
| 2015 | Drak nikdy nespí |
| 2010 | Volemanovy příhody |
| 2009 | Aargh! Havraní speciál |
Výtvarník Jiří Grus popouští uzdu své fantazii a nechává jejímu projevu volný průběh. Nemohu ovšem říct, že bych z toho byl úplně šťastný. Po výtvarné stránce nádhera a ve svém důsledku bezkonkurenční záležitost, dějově jsem v tom ovšem lítal jak prase v porcelánu. Buď mi uniká něco očividného, nebo autor skutečně nic nevysvětluje a nechává na čtenáři, aby si s tím poradil sám. No, a já si neporadil.
Moje provinční představivost zkrátka všechny ty mezi-dimenzionální souvislosti nedává. Jednotlivé epizody sice fungují, ale jakmile na zápletku začnu pohlížet jako na celek, přijde mi tragicky zmatená, a především nikam nesměřující, což je u třetího dílu ze čtyř krapet na pováženou. Tedy, ne že by Jiří Grus nepřišel s jakýmsi vysvětlením, to ale na mě působilo stejně smysluplně, jako když ekonomové vysvětlují, proč je třeba při všeobecné krizi ještě trochu podráždit peněženku.
Každopádně, množství v kresbě skrytých odkazů na české a slovenské komiksy potěšilo moc. Nejvíc pak Nikkarinova 130.