Volyňská rapsodie
Anna Strnadová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516782/mid_volynska-rapsodie-ukU-516782.jpg
4
113
113
Námětem tohoto románu jsou život a návrat volyňských Čechů v poválečném období do vlasti, odkud v sedmdesátých letech devatenáctého století odešli jejich předci. Na příbězích tří rodin se odvíjí drsný život na ukrajinské Volyni. Vykácený les jim byl nabídnut jako slibovaný pozemek. Teprve jeho vymýcením a obděláváním získali půdu, která jim po letech svou úrodností vyvážila dřinu. Střídání vlád zasáhlo vždy do jejich života. Panování Poláků označují za nejlepší období, v roce třicet devět ho vystřídá nástup sovětské moci s prvními kolchozy a zhoršená situace pokračuje až k německé okupaci. Vypálení Českého Malína bylo v počtu obětí ještě děsivější než Lidice, pronásledování Židů a nástup banderovců vyvolávalo strach při každodenní těžké práci. K návratu do Čech se upínali jako k zemi zaslíbené.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkně napsaná kniha,téma Volyňských Čechů mi není neznámé.
Podobné knihy by si měli přečíst všichni,a hlavně ti co si neustále na něco stěžují.Máme se jak prasata v žitě a nevážíme si toho.
Kniha o lidech spjatých s půdou, velmi pracovitých a houževnatých.
Doufali v lepší život ve Volyni, bohužel politická situace se tam měnila každých pár let.
Přesto si myslím, že ti kteří se vrátili do Čech po II. světové válce udělali dobře.
Krásný a smutný román o těžkém životě Čechů na ukrajinské Volyni. Jakkoliv jsou houževnatí a prokazují neuvěřitelně silnou vůli, dějiny je nemilosrdně drtí a jedno neštěstí střídá druhé. Po hrůzách, které zažijí od Němců i banderovců, se po druhé světové válce většina rozhodne vrátit do vytoužených Čech. Naděje na lepší život se ovšem opět rozplynou, neboť přichází rok 1948…
Poslechnuto jako audiokniha. O volynskych Cesich jsem jeste nikdy nic necetla, takze tema me zaujalo a zpracovani se mi libilo. Bohuzel jsem se hodne ztracela v podstavach a konec knihy mi prisel trochu useknuty.
Velmi dobre odvypravne drsne osudy ceskych rodin na Volyni. Dejiny, okolnosti i jednotlivci jim ovlivnovali zivot a vetsinou k jejich neprospechu. Presto prokazovali silnou vuli to zvladnout, prezit. Neskutecne houzevnati lide. Opet jsem si velmi prijemnou formou rozsirila obzory a dozvedela se neco z historie.
Zpracovani CRo opet vyborne.
Zaujalo mě téma a od autorky už jsem něco četla. O volyňských Češích mám jakési povědomí, ale spíš povrchní, takže jsem se docela těšila. Jenže se mi ukrutně pletly postavy a rodinní příslušníci. Po nějaké době už jsem nevěděla, kdo je čí manžel nebo syn. Každopádně jejich osud byl tvrdý. Nesplněné sliby, nekonečná dřina, střídající se nadvlády, války, nacisti, banderovci, hlad. Reemigrace do vytoužených Čech a pak rok 1948. Zas konec nadějí.
Těžký život na Volyni, a nakonec - z bláta do louže. Moc jsem toho o životě volyňských Čechů nevěděla, tak jsem ráda za rozšíření obzorů.
Napsáno skvěle!
Volyňská rapsodie je plná bolesti, strachu, těžké dřiny a ztrát. Zároveň však také naděje a odhodlání přežít. Anně Strnadové se zde povedlo umě propojit historickou realitu s osobními příběhy. Vše je navíc podáno velmi autenticky, věrohodně a detailně. Díky tomu je kniha čtivá, silná a emotivní. Vůbec se mi tentokrát nechtělo přestávat číst. Styl psaní mi velmi připomínal Šikmý kostel.
Drobnou výtku mám k velkému množství postav, které i pro mě bylo trochu matoucí. Na druhou stranu nemám po dočtení pocit, že by to mělo zásadní vliv na to, co nám kniha měla sdělit. Tedy, že bychom nikdy neměli zapomenout na naši minulost. A hlavně, že pokud někdy sami v životě už nemáme sílu, můžeme ji znovu načerpat z našich kořenů.
P.S.: Pokud jste neviděli film Volyň, rozhodně doporučuji. Nutno však dodat, že minimálně pro mě je to jeden z nejbrutálnějších filmů, co jsem kdy viděla.
Trošku zmatek v postavách, jinak neuvěřitelný obdiv k lidem, co dokázali vybudovat přes veškeré peripetie a příkoří. Tragédii v Malíně jsem měla problém poslouchat.
Osud volyňských Čechů mi připomínal, hlavně tím věčným zmarem, Interhelpo od Jaromíra Marka.
Audiokniha. Zase kousek objevené historie, pro mě do této chvíle neznámé. Pravda, postavy se mi taky pletly, ale myslím si, že tady byly důležité spíš samotné příběhy než to, kdo ke komu patří.
Pro mě tam bylo příliš mnoho postav, takže jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo a kdo ke komu patří. Jinak se mi to líbilo.
(SPOILER) Velmi stručně, ale přitom opravdu velice dojemně a bolestivě sepsané osudy volyňských Čechů. Život plný dřiny, který přinesl kýžené ovoce ve zúrodnění pasek, začnou ovládat změny politického systému, vznik kolchozů a válka, po jejímž konci se navrátí do Čech v očekávání lepších zítřků, které se však s nástupem komunismu a rokem 1948 rozplyne jako sen. V knize jsou zaznamenány strašlivé události, které se odehrávaly v těchto místech, obzvláště pak ta v Českém Malíně. Lidé zde žili v neustálém strachu, protože je neustále někdo ohrožoval, vraždil a okrádal, ať už to byli komunisti, němečtí fašisti nebo banderovci. Je hrozné si jenom představit, co museli lidé nejenom v minulosti vytrpět a je úplně nepochopitelné, že se dnes opět začínají na Ukrajině stavět Banderovi sochy !!! Z knihy pro mě plyne ponaučení: Nikdy nezapomínat, jak dokáže být člověk "lidský", zvláště má-li pocit, že má požehnání "vyšší" moci a vážit si toho, co máme, i když často nejsou věci ideální, ale vždy může být nesrovnatelně hůř. Poslouchala jsem v působivém zpracování na MůjRozhlas.
Na můj vkus to bylo dost "letem světem". Chápu, že shrnout pohnuté osudy volyňských Čechů do jedné knihy je nadlidský úkol, takže ve finále hodnotím jako dobře odvedenou práci. Člověk se ve zkratce dozví vše od odchodů na Ukrajinu v době carského Ruska až po návrat do Čech po druhé světové válce. Poslechnuto na ČRo, načteno velmi dobře.
Posloucháno na ČR. Příběh byl rozhodně zajímavý. Je vidět že Češi se nikde ve světě neztratí a nevzdávají se, i když osud jim připraví mnohé překážky. Všude jen sama dřina, do toho změny režimů, muselo to být hrozné, když vám berou něco k čemu máte citový vztah ať už se jednalo o pole nebo o zvířata. Stojí za poslech.
Pořád se píše jenom o koncentrácích, ale o Volyni a podobných oblastech ne, je potřeba toto téma také otevřít. Pamatuju si, jak jsem viděla film Volyň, asi nejbrutálnější film, co jsem zatím viděla. Můj děda přišel s rodiči, když byl malý kluk, z Volyně a usadili se na Moravě, což jsem zjistila až po jeho smrti, takže díky za tyto příběhy. Nicméně jsem se trochu ztrácela v množství postav a konec byl takový useknutý. Takže za mě jen průměr.
A kruh se uzavřel... Touha jít za lepším životem vedla v 70. letech 19. století předky na Volyň a po 2. sv. v. je vede zpět k reemigraci. Ani na Volyni, ani v Československu ale nenajdou kýžený "ráj na zemi" a jsou nuceni dělat ústupky a žít bídě, případně ne podle svých představ.
.
Literárně celkem pěkně zpracované, nicméně konec mi přišel takový "useknutý".
Žít někde a nemít na vybranou...
Prostě pokaždé, když čtu něco podobného, si říkám, proč si současní doboví remcalové na život prostě nezajdou do knihovny. Gramotnost je v naší zemi, troufnu si říct, stoprocentní. Tak proč není povinnost takové knihy číst a připomínat si skutečné problémy?
To se mi akorát otevírá kudla v kapse, když cestou z práce slyším fňukat fifleny, "...jak letos nikam nepojedou, všecko je drahý a ten její, ten je děsnej..."
Silný příběh, jednu část jsem vydýchávala těžce. Hrdinové neměli jednoduchý život, my se máme opravdu moc dobře.
Osudy tzv. volyňských Čechů jsou obecně známé, poměrně málo jsou však předmětem literárního zpracování. Pro mě to bylo první setkání vůbec. A přineslo další jinak už očekávané zhnusení hlavními politickému aktéry doby - fašisty, Rusy/sověty, banderovci... a tak se čtenář brodí po kotníky v existenciálním bahně ukrajinské Volyně či poválečného Československa. Několik generací Čechů, kteří šli za vidinou důstojnějšího života, si prožilo své vlastní malé peklo bez ohledu na vládu, režim i zemi, navíc s vypáleným cejchem na čele. Všude byli (jsou) lidé jen hříčkou v manipulativní hrsti právě vládnoucí garnitury. Jedni je přinutili změnit víru, druzí odevzdat majetek, další pak to, co zbylo v hrnci a ve chlévě. A za každé situace museli "držet hubu a krok". Netuším, jak bych se v každé jednotlivé situaci zachovala sama, ale pevně věřím, že podobné dilema nebudu muset zažít.
Štítky knihy
Ukrajina vystěhovalci, emigranti rozhlasové zpracování volynští Češi historické romány Volyň (Ukrajina) Češi v zahraničíAutorovy další knížky
| 2019 |  Maxl žhář |
| 2023 | Volyňská rapsodie |
| 2021 | … stačilo jen říct Jáchymov |
| 2019 |  Nebeské komando |
| 2020 | Prodloužená sonáta života Boženy Němcové |
Knihu jsem poslouchala ,popisuje tragické události a těžký život volyňských Čechů.