Vongozero
Jana Vagnerová

Vongozero série
1. díl
Rusko sužuje epidémia. Poslednou nádejou je zamrznuté Vongozero. Čo sa stane, ak raz obrovské územie Ruska zasiahne epidémia vírusu, proti ktorému neexistuje vakcína? Do karantény sa najprv dostane trinásťmiliónová metropola Moskva, a potom krajinu ovládne ťažká, smrteľná choroba. Aňa, ktorá s rodinou žije neďaleko mesta, sa márne pokúsi odviesť z uzavretej štvrte matku. Náhla smrť matky aj ďalších Moskovčanov predznamenáva začiatok novodobej apokalypsy. Hŕstka ľudí vrátane Aninej rodiny sa rozhodne zachrániť útekom na ostrovček jazera Vongozero, ukrytý v severskej tajge. Pôvodne plánovaná dvojdňová cesta autami sa zmení na dvanásťdňové zúfalé putovanie so smrťou v pätách. Uprostred chaosu hŕstka obyčajných ľudí bez zvláštneho vybavenia bojuje o život, vzdoruje panike a rabovaniu. V každom okamihu sa musia rozhodovať tak, aby prežili a zoči-voči obrovskej tragédii nestratili ľudskosť. Už niet nijakých záruk, nijakej obrany, nijakej pravdy – okrem tej, ktorá umožní prežiť... celý text
Přidat komentář


Me se to libilo. Hrdinka mozna byla obycejna,nicim nezajimava, jak tu nekdo podotkl. Asi prave proto me to bavilo - uplne obycejni lide,v ne az tak nemoznem pribehu.


Na jednu stranu příjemně pomalé a civilní, na druhou stranu příliš pomalé a civilní. Road trip ruskou krajinou, kdy si hrdinové stanoví cíl a následně se k němu propracovávají, postrádá kapánek napětí. Přičemž konec nepřináší vyvrcholení příběhu, ale po abstraktním uzavření epizody vyznívá čistě do ztracena. Navíc je to celé pojato z pohledu ženy a vyprávění podle toho vypadá - i když prost milostných pletek, děj se vrchovatě šťourá v emocích a vtazích. Jana Vagnerová si však vyhrává s houstnoucí ponorkou něžného kolektivu, stejně jako s kolabující lidskou morálkou tváří tvář přežití. A právě tohle je na knize nejzajímavější.
Slabinou je ovšem technická stránka. Když přijde na celosvětovou pandemii, opomíjí autorka očividné důsledky přibývajících katastrof. Konflikt tak občas působí dojmem víkendové dovolené s drobnými obtížemi, což ještě podtrhuje neochota autorky postavám skutečně ublížit. V rámci postsovětské nátury jsem tedy čekal drsnější počtenou. To ale evidentně nebylo úmyslem.

Ja nadseni bohuzel nesdilim. Dala jsem tomu 100 stran a knizku zavrela. Pro me nuda, hlavni hrdinka neslana nemastna.. no proste cele to bylo takove o nicem. A desne mi vadila ta ruska jmena. Je to asi divny, ale zrovna tahle jmena na me pusobila desne socialisticky :-D Myslim, ze si mohla dat autorka na jejich vyberu vice zalezet. Ale to je asi jen ciste muj problem. Nejsem proste zvykla cist ruskou literaruru :-)


Podle obálky knihy bych nikdy nepředpokládala, že se nejedná o klasický apokalyptický thriller, jak je na přebalu uvedeno, ale o sondu do duše obyčejné ženy, matky a manželky v životu ohrožujících podmínkách. Mnohokrát jsem se při čtení ptala sama sebe, jak bych se na Anině místě chovala já sama. Co bych si přála a hlavně jak bych snášela neustálou přítomnost bývalé manželky mého muže s dítětem a lidí, kteří do doby, než krizová situace vypukla nebyly rozhodně mými blízkými přáteli a teď jsou těmi jedinými, se kterými budu nucena do konce života žít, pomáhat jim a spoléhat na ně. Za mně napínavé čtení a rozhodně bych se nebránila dalšímu pokračování osudů mých oblíbených postav.
Právě jsem dodívala skvělý ruský seriál natočený podle knihy s názvem K jezeru a rozhodně Vám ho doporučuji (Netflix). No a potom byla téměř povinnost si po mnoha letech (resp. 5 letech) osvěžit děj knihy:-) Hodnocení nechávám, žádné zklamání se po letech nedostavilo.


Moj prvý kontakt s postapokalyptickou literatúrou. A páčil sa mi. Nebola som z toho paf, ale páčil sa mi. Čítal sa ľahko a rýchlo. Ale neznášam otvorené konce. Keď už niečomu venujem čas, tak chcem vedieť ako všetko dopadne. Určite dám tomuto druhu literatúry ešte príležitosť.


Knihu jsem přečetla jedním dechem. Autorka dokázala skvělé popsat prožívání postav i atmosféru. Skvělý příběh o děsivé pandemii, kterou bych zažít nechtěla. Doporučuji k přečtení.


"Metro na iný spôsob" alebo "Nastupujúca apokalypsa z pohľadu ženy". Kniha je skvelá, to musím podotknúť ako prvé. Sledujeme tu osudy niekoľkých postáv, ktoré musia náhle čeliť tomu, čo ľudstvo sužuje už od konca druhej svetovej vojny. Tí, ktorí mali to šťastie, zaliezli do Glukhovskeho "Metra", tí ostatní sú vonku a niektorí z nich mieria k Vongozeru. Postavy v knihe sa skoro stále niekam presúvajú, takže sa nenudíte a celkovo je to napínavé a akčné čítanie. Otvorený koniec mi nevadí. Skôr naopak, máte možnosť premýšľať čo sa s postavami udeje ďalej. Odporúčam.


Nebyla to vyložená bomba. Skoro celý děj knihy se odehrává v autech, popř. na cestě několika lidí, kteří prchají před nebezpečnou pandemií na vysněné místo. Přitom samozřejmě překonávají menší nebo i závažné překážky. Přestože kniha neoplývá trvalým dechberoucím napětím, četla se docela dobře a užila jsem si ji.


Jsem trochu na rozpacích. Po přečtení 420 stran v podstatě otevřený konec... Kniha nebyla špatná, četla se dobře, ale poměrně dost se vlekla. A souhlasím s těmi, kteří už tady psali, že velkou roli tam hrály někdy až neuvěřitelné náhody. Kniha podle mě nesplnila potenciál, který měla.


V podstatě jsem se při čtení vrátila do svých dětských let, kdy jsem jako malá přemýšlela, co všechno bych si nabalila s sebou, kdybych musela opustit náš domov .....
Knížka se epidemií chřipky jako takové vlastně vůbec nezabývá. Neřeší ji. Řeší jen putování konvoje rodiny s otcem, do kterého postupně přibudou další - rodina, jedinec... Útěk od blízkosti Moskvy někam do "bezpečí". Při cestě mají neskutečné štěstí. Někdy mi to připadá až banální a vskutku neskutečné. Pořád jsem očekávala nějaké "ale". Nepřišlo. Občas se mi zdály úvahy a filosofování Aňulky únavné.
Možná jako film by to bylo napínavější. Už vidím živě některé scény.
Ale protože mě takové příběhy baví, tak knížku nehodnotím zas až tak špatně.


Kniha se mi líbila, jen ten konec si myslím, že se nepovedl. Brala bych pokračování knihy a co se bude dále dát s nemocí. Kniha je trochu chaotická, protože nejsou žádné kapitoly a dlouhé odstavce. Kdo má rád takové téma mohu vřele doporučit :)


Knížka se mi dostala do rukou náhodu, nikdy předtím jsem o ni ani o autorce neslyšela. Nicméně pro apokalyptickou tématiku mám slabost, anotace mě zaujala a už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od současného ruského autora. Ale tohle nebyla úplně nejlepší volba. Postavy sice jednaly uvěřitelně, jednotlivé charaktery byly docela propracované a četlo se to vcelku dobře, ale úplně mě to bohužel nestrhlo. Za mě trochu promarněný potenciál. Škoda.


Pandemie se mi moc líbila, je to příběh o touze přežít, zachránit své blízké, uprchnout z města napadeného nákazou, ve kterém umírají lidé. Nejvíce sympatická mi byla hlavní hrdinka a její manžel, a zezačátku také tchán hlavní hrdinky, na kterého jsem však postupem času změnila názor :) Moc mě bavil příběh, několik rodin na společné cestě za záchranou. Líbil se mi i konec knihy, klidně bych brala druhý díl. Těsně po přečtení jsem knihu ohodnotila 4 hvězdami, nyní po několika dnech, kdy se mi příběh rozležel v hlavě, musím změnit na 5 hvězdiček. Měla bych jen jednu technickou poznámku, a to, že jsem se poměrně ztrácela v textu, chybí zde číslování kapitol, možná by neuškodilo alespoň rozdělení dlouhatánských odstavců, v knize by se čtenàři určitě hned lépe orientovali ★★★★★

400 stran nudy.. Zajímavé byli jen pasáže, když ostatní vysvětlovali jak to vypadá v ostatních městech, ale autorka s dějem tedy moc dobře nenaložila.. :/ Chtělo by to více akce a být třeba přímo v jádru nákazy..


Prvnich 200 stran jsem precetl na jeden zatah, pote to zacalo byt zbytecne zdlouhave a nudne. Na usinani dobra.


Tohle byla jízda.
Při otočení poslední stránky jsem nemohla uvěřit že je konec.
Oceňuji že kniha byla napsána z pohledu obyčejné ženy, která nebyla skoro ničím výjimečná, není to doktorka, nesnaží se zachránit celou planetu, nehledá zázračný lék, prostě a jednoduše chce přežít a zachránit svou rodinu.
Dokázala jsem se vžít do její situace, jak bych reagovala já? Dokázala bych to co ona? ...
Postavy jsou obyčejní lidé, některé jsem nesnášela, některé milovala, spojovalo je jen jedno a to touha přežit, která je hnala dál a dál až do konce sil.
Obálka je výstižná ale popravdě mě od četby dlouho odrazovala, opravdu nevím proč. Fakt že knihu jsem pořídila v Levných knihách, také nebyl moc přesvědčiví, hodnocení také není úplně nejlepší. Knihu jsem však přečetla a nelituji jediné přečtené stránky.
Kniha má svou, krev tuhnoucí atmosféru, která vás žene dál a dál, vy chcete číst dál nemůžete se odtrhnou. Rusko, zima, tma, smrt, chuť žít a poznat hranice lidskosti, tak bych knihu popsala.
Jediný můj osobní problém ohledně této knihy se skrýval v ruských jménech a názvech, nemohu si pomoct ale nešlo mi to na jazyk. :)
Knihu hodnotím ★★★★★ hvězdami, určitě si ji někdy přečtu znovu a kniha se řadí mezi ty nejlepší knihy, které jsem kdy četla.


Mě se kniha moc líbila, byla napínavá až do konce, zajímavě napsaná....četla jsem jí jedním dechem :-)


Za mě super. Knihu jsem dostala jako dárek a dlouho jsem ji odkládala, až jsem jednou neměla co číst a tak jsem ji otevřela. A překvapilo mě, jak je kniha dobře napsaná a jak se autorka soustředí na hlavní hrdinku-ženu, která jakoby žádnou akci nezažívá, všechno to jenom pozoruje, ale tím spíš jsem se já jako žena mohla do postavy vžít a bez dechu s ní pozorovat, doufat a snažit se přežít. Líbila se mi skvěle vykreslená psychologie postav a klidně bych si i přečetla druhý díl, kdyby někdy byl.


Mě se kniha celkem líbila. Nepotřebuji v trileru spoustu krve a mrtvol, spíš jsem ocenila, že vše dobře dopadlo. (I když ve skutečnosti by byla chata už obsazená, nebo tam nebyla vůbec.) Podle mě napětí nechybělo a děj byl čtivý, až na někdy zbytečné a zdlouhavé popisy, ty jsem občas přeskakovala. Jinak bych knihu doporučila, už jenom kvůli námětu. Pokud by vyšel druhý díl, tak bych ráda věděla, jak vše bude pokračovat a jak se vyvrbí vztahy mezi lidmi, kteří jsou nuceni spolu žít chtě nechtě.
Neobyčejný (nikoliv nereálný) příběh obyčejných lidé. Žádní superhrdinové a nepřemožitelní intelektuálové, ale lidi jako my všichni, se svými životy, starostmi, problémy a tajemstvími. Proto se mi příběh líbil. Svou přirozeností. S hlavní postavou jsem se ihned identifikovala a proto jsem knihu zhltla jedním dechem.
Jako jediný nedostatek vidím spoustu gramatických chyb, které nebyly před vydáním knihy zrevidovány a opraveny. Na síle příběhu to ale nic neubírá.