Vosí továrna
Iain Banks
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406762/bmid_vosi-tovarna-G11-406762.png
4
239
239
Šestnáctiletý Frank žije na skotském ostrově jen s otcem, vzpomíná na bratra Erika, který skončil v blázinci, a většinu času tráví podivnými rituály a stavbou hrubých zbraní, kterými zabíjí drobná zvířata. Jeho největším vynálezem je ale Vosí továrna, záhadný přístroj podobný bludišti, do něhož Frank vpouští vosy a z jejich pohybu věští věci budoucí. Nyní se duševně nevyrovnaný Erik vrací na ostrov a Frank se snaží proniknout do věčně zamknuté otcovy pracovny. Jak dopadne vzájemné střetnutí a jaká rodinná tajemství vyplavou na povrch? Vosí továrna je prvním románem, který Iain Banks napsal. Knize se dostalo velmi kontroverzního přijetí – kritici ji dílem vynesli do nebes, dílem strhali pro její násilnost a nemorálnost. Dodnes se však objevuje v žebříčcích nejlepších anglických románů a stala se moderní klasikou.... celý text
Přidat komentář
Betonová zahrada pro pokročilé čtenáře. Kdysi při prvočtení se mi to líbilo víc, ale vtipné je to pořád.
Přes jisté nepopiratelné kvality mi kniha moc nesedla. Anotace zní lákavě. Tajemný a trochu divný příběh čtenáře snadno připoutá a snadno udrží pozornost. Nevyřčené tajemno a pocit, že něco není tak úplně v pořádku, jsou všudypřítomné. Náznaky a explicitní krutost, psychopatické a sociopatické vnitřní monology, úvahy a hrůzné činy můžou slabší povahy docela rozrušit. Na druhou stranu, zmíněné krutosti, přestože v žádném případě nepůsobí uměle a jsou nedílnou součástí příběhu, s ohledem na společenský posun hranic vkusu a míry všeho, nemusí nutně zanechat původně očekávaný hluboký dojem. Alespoň takto text působil na mě. Samotný závěr mi pak nesedl vůbec. Ano, část úvah zapadla do kontextu, ale od určité fáze příběhu a z náznaků se dá ten finální obrat očekávat. Přesto mi však konec vůbec nic neříkal. Pocit nedokončeného příběhu a neuzavřených dějových linek přetrvává.
Další příběh z letitého seznamu "tohle si prostě musíš přečíst!" a ano... ta plíživá znepokojivost se mi chvílema dost zadírala pod kůži, ale zvrácenou úchylárnu si asi představuju o píď úchylně zvrácenější... tohle je vyprávění o jednom víceméně dost svérázně nešťastném osudu jedné rodiny nerodiny... pročtete se nenávistí i drsným smutkem a nakonec z vás poslední písmenko udělá jen hrstku nechápajícího popela, což je tak nějak fakt hustý.
Každopádně nečíst v létě... dochází k jasnému vosímu zúčtování... v průběhu čtení jsem jednu málem pozřela a několik dalších mělo tendence útočit ze zálohy :)
Podobný efekt jako Nabarvené ptáče - čekal jsem pizzu capriciosa a dostal jsem margaritu. Najedl jsem se, i jsem si místy pochutnal, ale nakonec nejsem uspokojen. Ale teď jsem zde a uspokojování není na pořádku dne. Výjimečně totiž nesedím na záchodě. Ano, jsem z toho stejně nesvůj jako vy.
Vosí továrna má bejt brutalmetalhyperšílenství s násilím na levelu paladin 92, ale vskutku to je jen kniha, kde jeden zběsilec zabije par zvířátek a jeho brácha zapálí pár psů. No. Souostroví gulag právě poslalo jedno bitch please a jelo zpátky na ostrovy na dovolenou.
Rodinka skotských psychopatů to dokopala na solidní šestku. Víc ani ťuk. Jdu se schovat do bezpečného prostředí záchoda, pro dnešek by stačilo.
Vosí továrna je převážně čtení drsné, nechutné a nechybí tu násilí. Je to taková zvláštní ukázka, jak to může dopadnout, když neúplná rodina s prapodivnou genetickou výbavou žije o samotě... Seznam psychiatrických diagnóz Franka, Erika a jejich otce by pravděpodobně zaplnil stránku formátu A4. Vzhledem k zálibám obou chlapců je s podivem, že na ostrově ještě nějaké drobné zvířectvo žilo.
Určitě knihu nezatracuji, psát by se mělo o všem, co je reálné, byť je to odporné. Celkově bych hodnotila jako průměr, jak dějově, tak zpracováním, poutavostí i čtivostí.
Úchylárna střídá úchylárnu, aby to celé bylo završeno kolosální óbrúchylárnou. Psal to autor s psychiatrickou učebnicí v ruce nebo je to výplod čistě jeho mozku? Nedokážu pochopit, že je někdo schopen tohle sepsat a druzí jsou ochotni to chválit. Z mého pohledu jen proto, aby dokázali, že právě oni, na rozdíl od druhých, tomu "umění" a té "hluboké myšlence" porozuměli. Mně tenhle literární počin přišel odporný a zbytečný. A zmiňovaná gradace děje...? Je skutečně gradací, když nejdřív zmíníte, že máte postižení, za padesát stránek sdělíte, kdo za to podle vás mohl...? No mně to přijde dost laciný.
Mrazivě ujeté, i když v době prvního vydání to asi byla větší pecka. Hvězda dolů za tu lehce kazatelskou doslovnost v závěru.
Vosí továrna je tím lepší, čím víc se zajímáte o sériové vrahy nebo obecně o psychopaty. Hlavní hrdina je totiž jedním z nich a knížka vám dovolí prozkoumat všechny – často velmi mrazivé – detaily jeho každodenního života. Objevíte s ním ostrov, na kterém bydlí, představí vám spoustu zvrácených rituálů, při nichž zabíjí zvířata nebo lidi a pak… na vás nahrne také hromady nudy.
Na jedné straně je sice pravda, že bizarní život hlavního hrdiny dovede zaujmout, Banks ale jeho popisování bere opravdu od podlahy, takže strávíte mnoho času čtením vaty, kvůli které pak konec nepůsobí zrovna uspokojivě. S posledním řádkem si totiž uvědomíte, kolik zbytečných pasáží máte za sebou a dojde vám, že Vosí továrna, ač je to knížka relativně útlá, by se klidně dala ještě o třetinu zkrátit.
No teda... To bylo tak praštěný až to bylo skoro až fascinující. Netuším co chtěl vlastně básník říci, ale užil jsem si knížku náramně. Vosí továrna je přesně ta kniha kterou bych doporučil každému, i když vlastně nevím proč.
Říct o této knížce, že se mi líbila, to nejde, není to správné slovo (to se k této knize hledá dost těžko). Ale to ani zdaleka neznamená, že by byla špatná! Je... fascinující, naprosto specificky vyniká mezi knihami, které jsem dosud četla. Ztotožnit s hlavním hrdinou, Frankem, se opravdu moc nedá, v tom dávám "gladya" za pravdu. Ale byl pro mě, stejně jako kniha, fascinujicí. Tím, co všechno dokázal vytvořit a s jakou systematičností se tomu věnoval. Trochu mě děsí, jak logické a samozřejmé mi přišly jeho činy ve světle toho, jak je zdůvodňoval. Frankův bratr, Erik je další postavičkou v tom podivném světě se svým vlastně dokonalým řádem. Nejdříve jsem vůči němu cítila děs, strach a znechucení, postupem času mi jej pak bylo více líto.
Tak mě napadá... Každý si kolem sebe vytváříme určitou bublinu jistot. A držíme se jí zuby nehty. Ale když ta bublina náhle praskne, necítíme najednou, po počátečním šoku, jistou úlevu?
Opravdu zvláštní kniha. Na základě komentářů, které jsem jen lehce prolétla, se mi do ní moc nechtělo. Jsem ráda, že jsem to nevzdala bez boje, určitě to stálo za přečtení. Zvláštní místo, zvláštní rodina, zvláštní hrdina. Ale nenazvala bych ho psychopatem; žít v takovém prostředí by asi zacloumalo s každým. A já jsem se, nevím proč, mnohem víc děsila jeho bratra.
První věta komentáře gladya dokonale sedí, tak jestli si troufáte, přeju zvláštní, naprosto netypické počtení.
Hrozné a dobré současně. Hrozné námětem, dobré jako knížka.
S hlavní postavou Frankem se těžko ztotožníte a pokud ano, doporučuji urychleně vyhledat psychiatra. Tak vysoce inteligentní a přitom zvrácená mysl se asi jen tak nenajde. Už v poměrně útlém dětství má Frank dost znalostí a schopností k realizaci promyšleného plánu a přitom nevzbudí ani stín podezření. Ani ostatní důležité postavy ovšem nejsou tak docela normální, ovšem co je to normálnost? A o tom asi tahle knížka je. Podobenství o zlu a dobru v nás.
Kdo má rád překvapivá odhalení, dočká se.
Traktát o tom, jak snadno si je člověk schopen přisvojit právo rozhodovat o životě a smrti druhých. Tento příběh je svým pojetím a prostředím natolik odcizen standardní představě o životě člověka uvnitř společnosti, že ho čtenář vnímá spíš jako podobenství nebo jednodušeji jako fantasmagorii, resp. horor. Jsme ale opravdu, my, "normální" lidé, ve svém nitru natolik odlišní nebo nás pouze odděluje ta přepážka, zvaná svědomí...? A co když ta hranice normálnosti není společná ani všem etnikům? Antihrdina tohoto příběhu má v mnohém shodné životní postoje, včetně (ne)úcty k životu a ženskému pohlaví jako mají vyznavači ideologie islámu. Představa, kam až by se mohla ona normalita časem posunout, je hororu možná bližší, než tento příběh...
Přečíst tuhle knížku mi trvalo několik měsíců, protože to pro mě bylo opravdu hnusné čtení. Ale ne špatné. Divné, ale svým způsobem dobré. Vynikající sonda do mysli psychopata, ačkoliv s odkrytím "důvodů" té pošahanosti hlavního hrdiny mám trochu problém. Nicméně tato kniha pro mě byla opravdovým čtenářským zážitkem, ačkoliv vracet se k ní pro mě bylo pokaždé těžší a těžší. Nic kromě hnusného pocitu si z ní asi neodnesu, ale tak jako tak setkání s tímto literárním dílem nelituji.
Tak zhruba v polovině mi došlo, že jsem knihu už četla. Ale už to je to víc než deset let, takže fajn, že se mi Vosí tovarna dostala znovu do ruky, protože na první se mi kniha nelíbila. Dnes jsem byla nadšená. Chápete, tím způsobem, aby jste ještě nevypadali divně, když to přiznáte nahlas.
Izolovaný ostrůvek ... jako oáza soukromí, izolace od světa ... kde ovšem nic není normální ... o normálnosti se nedá uvažovat snad ani u jedné z postav příběhu ... prostě, jinak řečeno, seznámíte se tu s jednou mimořádně morbidně ujetou rodinou ...
... nejdřív jsem se sama sebe ptala, proč „tohle“ vlastně čtu? ... to co mě na tomto příběhu, už od prvních řádků, zaujalo ... byl zvláštní rozpor v chování – všech – v téhle rodině, se kterou se na ostrově seznámíte, snad nebyla výjimka, ...rozpor mezi nespornou inteligencí, kterou bohužel (u všech) přebíjí až patologicky zvláštní chování ... a Frank tomu všemu „kraluje“ ... mladík, který je schopný vytvářet komplikovaná technická zařízení, debatovat (a celkem věcně) o současných problémech, na které má svůj vyhraněný (ale vlastně ani ne nijak zvlášť) názor, ... se Vám před očima změní ve vyšinuté „dítě“, stavící si na pobřeží přehrady, bunkry, totemy, pohybující se ve svém vlastním, fantazijním světě, který je řízen „vlastními zákonitostmi“ (podřízen vosí továrně), ... je to morbidní svět, který se Vám před očima otevře, svět, ve kterém se neprojevuje za žádných okolností lítost, kde Frank je „vládce ostrova“ vytvářející si svoje vlastní normy , kde je jen na něm, jestli je bude dodržovat a nebo porušovat, ... je to svět, ve kterém je vše podřízeno smrti a násilí ...
... a tak se rázem ocitnete v šokujícím příběhu dítěte, které si logicky bez mrknutí oka a pocitů viny ... ospravedlnilo a vykonalo ...vraždy ... v příběhu dítěte, které nepoznalo matku, ... které se krutě a bez lítosti mstí za svůj handicap .... které si k tomu účelu svůj ostrov „přetvořilo“ v jednu velkou „válečnou zónu“ – svůj mikrosvět, ve kterém se cítí bezpečně ... aby jste na konci zjistili, že vše je až k neuvěření ještě šíleněji a morbidněji ... jinak ...
Příběh podivného samotářského Franka, žijícího se svým (podobně podivným) otcem na maličkém ostrůvku u skotského pobřeží. Takhle to nezní až tak hrozně...
Ale Frank je v podstatě obluda, která nemá normální lidské city, žije ve svém vlastním světě kouzel a zabývá se po celé dny hlavně zabíjením a týráním zvířat, případně stavěním přehrad a jejich vyhazováním do vzduchu. Zabití zvířete (nebo člověka, když na to přijde) pro něj neznamená nic víc ani míň, než jakákoliv jiná činnost, kterou si ve svém pošahaném mozku na ten okamžik naplánoval. Jeho okolí není o nic normálnější, každá postava, která se v knize objeví, je nějakým způsobem "divná" a na Frankovi se v minulosti většina z nich také důkladně podepsala.
V knize je celá řada šokujících momentů, není to pro slabé povahy. Pokud máte trošku silnější náturu, pusťte se do toho, konečně podívat se do hlavy šestnáctiletému psychopatovi se nepodaří každý den.
Štítky knihy
skotská literatura sourozenci sadismus bratři duševní poruchy, duševní nemoci týrání zvířat rodinná tajemství otcové a synové
Co mi tahle kniha dala? Snad poprvé v životě jsem se stoprocentně oprostila od toho, co by mi bylo nepříjemné - a to číst totálně ubohé a zbytečné pasáže o trápení a zabíjení zvířat. Do prdele, není to v pořádku ani dělat, ani o tom číst, natož o tom psát, pane Banksi, co vy jste za magora, to fakt nevim.
Jinak ale vypravování Franka o jeho dětství a zbláznění se jeho bratra bylo velmi barvitě a podrobně popsáno, to člověka pobaví. Psychické pochody Franka jsem mu prakticky i věřila a svým způsobem si k němu udělala jakýsi pozitivní vztah. Naopak Erik je lidsky úplně odpornej.
Někdy to možná i ohodnotím, ale dnes ještě ne.