Vosí továrna
Iain Banks
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406762/bmid_vosi-tovarna-G11-406762.png
4
239
239
Šestnáctiletý Frank žije na skotském ostrově jen s otcem, vzpomíná na bratra Erika, který skončil v blázinci, a většinu času tráví podivnými rituály a stavbou hrubých zbraní, kterými zabíjí drobná zvířata. Jeho největším vynálezem je ale Vosí továrna, záhadný přístroj podobný bludišti, do něhož Frank vpouští vosy a z jejich pohybu věští věci budoucí. Nyní se duševně nevyrovnaný Erik vrací na ostrov a Frank se snaží proniknout do věčně zamknuté otcovy pracovny. Jak dopadne vzájemné střetnutí a jaká rodinná tajemství vyplavou na povrch? Vosí továrna je prvním románem, který Iain Banks napsal. Knize se dostalo velmi kontroverzního přijetí – kritici ji dílem vynesli do nebes, dílem strhali pro její násilnost a nemorálnost. Dodnes se však objevuje v žebříčcích nejlepších anglických románů a stala se moderní klasikou.... celý text
Přidat komentář
Ďalšia podivnosť za mnou. Spočiatku som si myslel, že to bude niečo výnimočné, bo mi to evokovalo zčasti absurdný svet absurdných postáv z kníh Johna Irvinga a zčasti Psíhlavsko s jeho smradľavým puchom nasýtenou atmosférou, ako ju opísal Nick Cave v "A uzřela oslice anděla", tak som bol zvedavý, čo bude na ďalších stránkach. No postupne nastával len pocit nenaplnenia, čo je škoda, bo prvotná myšlienka bola dobrá.
To bylo tak podivně zvláštní, ale i svým způsobem hodně dobrý, originální. Hlavní postava, která vypráví svůj příběh, je velice inteligentní, všímavá, ale totálně bez schopnosti empatie či emocí. Vše je tak věcně a stroze popsané (včetně popisu vražd), až z toho při čtení mrazí. Takhle asi nějak vnímají svět a okolí sociopati a psychopati, to se autorovi bez debat povedlo, přičemž v knize nechybí ani občasný černý humor. A konec mě tedy rozsekal, že jsem dočetla s otevřenou pusou a zpětně nad celým příběhem přemýšlela. Nechutností a zvrhlostí v knize zase až tolik není (četla jsem mnohem horší), ale příjemné čtení to není (obzvlášť týrání nevinných zvířat a vraždy dětí), ale dá se to. Beze sporu zvláštní kniha v tom dobrém smyslu.
Koukám, že se tady pár ženských z knihy málem podělalo. No takže se laskavě uklidníme, ano? Kniha je výborná, žádné morbidní ani šokující hnusy se nekonají, hutná atmosféra kolem ujeté rodinky je výborná a finále znamenité. A čte se to mimochodem samo, protože je to tak dobře napsáno.
(SPOILER)
Viděla jsem více doporučení na tuto knihu a protože mám ráda ve filmovém i knižním zpracování gore a psycho, koupila jsem si knihu v angličtině, když nebyla dostupná v češtině. Tak moc jsem to chtěla číst. A nakonec jsem tuhle ani ne 200 stránek dlouhou knihu četla přes rok a mezitím jsem zvládla spoustu jiných knih.
Od začátku knihy je jasné, že hlavní hrdina je nejspíš sociopat, který je citově naprosto odpoutaný od svých zločinů. Ale právě díky jeho citovému odpoutání jsou pak popisy jeho činů nudné. Kdo by si pomyslel, že kniha o dítěti, které spáchalo 3 vraždy dost nápaditými způsoby a týrá zvířata, může být až tak nudná. Vleklé popisy bez citového zabarvení byly prostě nečtivé. A když je vše tak citově ploché, čtenář si ani nevybuduje vztah k žádné postavě. Dokonce ani čtení o hořících zvířatech ve mně nevyvolalo nic krom "bože, ať už mám tuhle slátaninu za sebou".
Vyvrcholení knihy bylo bizarní, čekala jsem něco zcela jiného, třeba vzývání démonů skrz továrnu, černou magii, to, že Frank a Erik jsou jedna osoba, že Frankův otec je sociopat a jeho jako dítě unesl, no prostě cokoliv. Skutečný konec knihy byl takový... meh. Nečekané, nepravděpodobné, nepromyšlené, nedotažené. A v celé té nudě mi unikla podstata a účel celé vosí továrny a jakýkoliv gore nebo psycho úplně zapadlo.
"Mými největšími nepřáteli jsou Ženy a Moře. Ty nenávidím."
Před pár dny se u nás stavila tchyně a požádala mě, zda bych jí nedoporučila nějaké dobré knihy. V tu chvíli jsem celá ztuhla, protože to, jaké knihy čtu a jaké knihy mě přirozeně zajímají, nemůžu prozradit jen tak někomu, a rozhodně ne konzervativnějším lidem. Ten důvod je prostý. Miluju gore, nechutnost, zvrácenosti, odpornosti. Abych to zkrátila, tchyni jsem do ruky strčila nějaký thriller, který byl za svého času bestsellerem, a nechala si svá tajemství pro sebe.
Na tuhle knihu jsem se už dlouho těšila. Nalezla jsem ji v seznamech nejodpornějších knih, a taky ji docela hojně doporučovaly podobně zvrácené dušičky, jako jsem já, na Tiktoku. Do čtení jsem šla s velkou nadějí, která ale nebyla naplněna. Knihu jsem si ve výsledku užila opravdu značně méně, než jak jsem původně předpokládala.
Nejde ale o to, že by snad kniha byla špatná, jako například knihy Colleen Hoover. To vůbec. Jen zkrátka nesplnila má očekávání vzhledem k tomu, že je jak tady, tak na Goodreads pod štítky jako jsou sadismus, horor, gore, týrání, znepokojivé.
A to ani nemluvím o tom, jak zdlouhavé to bylo, a to je co říct, když tohle řeknete o 200 stránkové knize. Opravdu mě nebavilo v každé kapitole číst 7 stránkový výplod o tom, jak si to hlavní hrdina vandruje po ostrově, a pak jde domů spát. A to jsem četla IT od Kinga, takže si myslím, že by mi takové malé pívo, jako je Vosí Továrna, nemělo dělat problém. Ale dělalo.
Moc nechápu, co tímto dílem chtěl autor říct. Stejné pocity jsem měla před nedávnem vůči knize Betonová zahrada od McEwana. Cílem bylo asi jedině šokovat, ale prostě mi nepřijde jako dobrý nápad vybrat si opravdu zajímavé, neotřelé téma, a pak to zkazit nudnými, nepotřebnými popisy, bez nějakého logického vysvětlení, kontextu, emocí. Jediné, nad čím hlavní hrdina přemýšlel bylo, že má malé genitálie, že se mu blbě čůrá, a další podivné harakyry, které jsem ani mnohdy nechápala, proč by zrovna tohle mělo být relevantní, a co nám to vlastně má předat.
To rozuzlení snad nemá ani šanci nějak komentovat. Přijde mi opravdu ujeté, že bych snad měla věřit tomu, že 16 letý člověk, který se jakožto samouk musel v knihovně naučit spoustu věcí o fungování světa by nerozeznal penis a klitoris, už jenom proto, že mu z toho jeho "penisu" jaksi neteče moč.
Správně ujeté a "náročný čtenář- friendly" by to bylo v momentě, kdy by tohle celé autor postavil na uvěřitelných psychologických základech. Z tohoto jsem akorát měla pocit, že si autor myslel, že napíše šokující slátaninu a čtenáři to budou milovat jen proto, že je to hnus. Mně to jako hnus nepřišlo. Spíš bych to označila za nudu, zdlouhavost, ztrátu času, a taky pěknou pitomost.
Z knihy jsem byla ze začátku velmi nadšená. Všechno to chaotické vraždění zvířat a dětí, zvláštní rituály hlavního hrdiny, jeho myšlenkové pochody mě nutily číst dál. Vymyslela jsem si 1000 různých zakončení knihy ještě před jejím dočtením. Konec mě však tolik neodrovnal, ba naopak .. zkazil mi celkový dojem z knihy. Kdyby např. měl Frank rozdvojenou osobnost a byl by vlastně Erikem, byla by to pro mě "TA KNIHA". Takhle je to o trochu lepší průměr.
(SPOILER)
Od knihy jsem měla dost vysoká očekávání, která bohužel nebyla naplněna. Suchý a zdlouhavý styl popisování, díky kterému Vosí továrnu lidé chválí, mi vůbec nevyhovoval. Hlavně z toho důvodu, že kvůli němu jsem si nedokázala vytvořit vztah k žádné postavě, ať už pozitivní či negativní. Skoro vůbec se nedočtete o emocích a o tom, co v traumatických situacích lidé prožívali. Proto pro mě bylo vše ploché a hlavně nedotažené. O Frankovi víte, že není tak úplně normální, ale nemáte šanci pochopit jeho psychiku a to samé platí o všech ostaních (zdůvodnění v poslední kapitole není žadné zdůvodnění).
Ze způsobu psaní je cítit, že autor chce vyvolat šok a znechucení na každé stránce. To je ale násilím vecpáno do situací, kam se často ani nehodí, a tak výsledek působí velice uměle.
Atmosféra za mě úplně nulová. Autor na jedné stránce narazí na nějakou delikátní záležitost a ještě čtyřikrát se o ní zmíní, aby čtenáře navnadil. Ale místo napětí a očekávání si jen otráveně říkám "Tak už nám to konečně řekni, ať to máme za sebou".
Nejspíš bych knihu ani nedočetla, kdyby mě nezajímal Erik. Jaké zklamání. Celou dobu se o něm dozvídáme z Frankových vzpomínek, a když uteče z blázince, člověk by řekl, že už se něco začne dít. Erik se ale celý zbytek knihy vrací domů a nakonci, místo velkého finále, ho Frank pouze zahlédne, a pak jako by neexistoval. Nevíme, jestli ho chytili a znovu zavřeli do léčebny, nevíme, proč se sakra vláčel celou tu štreku domů, aby na své příbuzné hodil strašidelný pohled a zase odběhl.
Kdybych měla dílo popsat jedním slovem, bylo by to "neuvěřitelné". Protože právě neuvěřitelné pro mě byly postavy a v podstatě celý příběh. O způsobu zahynutí malé Esmeraldy se raději nebudu zmiňovat. Na konci je nám naservírováno rádoby velké zakončení, ale velké tedy rozhodně nebylo. Určitě bylo překvapivé, to uznávám. Vyvolalo ve mě překvapení, jaká slátanina se z už tak slabého díla ještě může stát.
A přitom původní nápad není vůbec špatný, právě naopak. Už jen anotace je zajímavá. Zpracování je však katastrofální. Vosí továrna pro mě byla pořádným tréninkem nervů a ztrátou času.
Tohle bylo něco. Od zdejších komentářů jsem čekal něco pořádně zvráceného, jenže to jsem nedostal. Tedy ne v takové míře v jaké jsem chtěl. Příběh se čte sám, postavy jsou tajemné a perfektní, no a ten konec.... Pokud jste filmový fanoušek, tak by jste si hned řekl, že tohle by mělo natočit studio A24. Prostě brilantní. Rozhodně jedna z nejlepších knih co jsem četl.
Brutální, nemorální příběh, který vás zároveň znechucuje i nutí číst dál, abyste zjistili, co způsobilo, že tolik postav v příběhu se chová tak podivně a násilnicky. Autor mistrně odkrývá tajemnou a pochmurnou auru kolem postav a postupně odhaluje jedno temné tajemství za druhým. Přesto vás závěrečné rozuzlení, kterému předtím nic nenasvědčuje, dostane do kolen. Vůbec se nedivím, že kritici byli ohledně této knihy plni rozporuplných pocitů a nemohli se rozhodnout, zda je v první řadě dobře napsaná, nebo pouze surová.
Říkala jsem si, jaké to divné čtení. Byl to takový náhled do chorého mozku a ne jednoho. Určité části byly docela nepříjemné až nechutné. Jednu chvíli jsem si říkala, že asi nedočtu, protože mi nějak nedocházelo o co jde a proč to číst. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit a vytrvala. Závěr mě naprosto dostal a vše nabylo jiný ráz. Až teprve na konci jsem pochopila sílu a smysl celé knihy.
Má první přečtená kniha od pana Bankse. Byla zvláštní, můj vztah k Frankovi byl rozporuplný. Na jednu stranu mě děsil, na druhou jsem s ním soucítila. Jiný závěr by tomuto dílu slušel více.
Úžasný a čtivý styl měl Banks od začátku. Tahle kniha je absurdní, nicméně přitažlivá. Jsou zde obrovské rozpory, na jedné straně je celá rodina psychopatická, ale samotný popis vypadá "normálně", tento kontrast si udržuje příběh po celou dobu. Ani závěrečné rozřešení nepřináší žádnou úlevu. Opět vynikající postavy a jejich charaktery, v tom je Banks jedinečný. Jedno z Banksových témat je problém pohlaví, nebo jak se dnes moderně říká genderu. Nevím kde na to přišel, každopádně ve všech románech to působí jako přívěšek, ozvláštnění, které kdyby tam nebylo, tak to nechybí.
Tleskám autorovi za vskutku mimořádný literární počin. Kniha mě bavila svým silným příběhem, zajímavým námětem a také slušnou dávkou černého humoru. Vše od začátku až do překvapivého závěru. I když - byl skutečně až tak nečekaný?
"Antihrdina" románu líčí dobu svého dětství a dospívání. Částečně vychází z vlastních prožitků, mnohdy však pouze uvádí to, co mu o tom vyprávěli jiní. Prostředí a osoby vystupující v příběhu působí záhadně a tajemnou atmosférou je prodchnuta celá kniha.
Nemám v úmyslu se zde rozepisovat o tom, kde z členů zjevně dysfunkční rodiny Cauldhamů byl větší šílenec. Podrobně popisované scény násilí, brutality a zvrácenosti nejsou v knize samoúčelné a rozhodně také neslouží k tomu, aby si i čtenář "úchylák" přišel na své. Autorovi šlo spíše o to, aby vykreslil obraz jedince, který je vykořeněn ze života běžných smrtelníků a vytváří si svůj vlastní vesmír.
Nemá cenu opakovat to co tady už spoustu lidí napsalo.... jen jsem chtěl připomenout , že podle mně autor nevěděl jak vše zakončit , tak musel udělat za každou cenu velice akční závěr ve stylu amerických filmů. Což samozřejmě podle mně dílu jen uškodilo. Nijaký nikam nevedoucí závěr - za mně velká škoda pro celkem dobré dílo.
Přečetla jsem to, přemýšlela nad tím, ale prostě mě to moje hlava nevzala. Je to takový výlet do mysli narušeného jedince.
Myslela jsem si, že se v doslovu Vladimíra Novotného dozvím něco, co mi při čtení uteklo. Bohužel doslov je jen snůška cizích slov, která má znít dobře a hlavně neprozradit čitateli, že tomu autor také nerozumí, ale musí o tom něco napsat...
V téhle moderní době je kniha spíš osvětou. Dnešní zvrácený svět tyhle monstra ještě podporuje, ale s přírodou by si člověk neměl zahrávat.
Nic podobného jsem teda ještě nečetl. Rozhodně tuto dost morbidní a v četbě intenzivní knížku doporučuji.
Skvělé! Vše na počátku je divné. Nikdo se nechová normálně. Přesto každý sleduje svůj cíl, který je velmi pozvolna odhalován.
Otec, který je mírně řečeno podivín, žije na malém skotském ostrově se synem, kterému už docela slušně hrabe a očekávají návrat druhého syna, který je už totál mišuge. A není to málo, Antone Pavlovičí? Přece čím víc šíleností tím lepší kniha nebo snad ne? A čtenář by si nemusel všimnou, že jinak je to o ničem, děj stojí za prd a konec hodně zklamal.
Štítky knihy
skotská literatura sourozenci sadismus bratři duševní poruchy, duševní nemoci týrání zvířat rodinná tajemství otcové a synovéAutorovy další knížky
| 2018 |  Pomysli na Fléba |
| 2002 |  Líc a rub |
| 2003 | Most |
| 2004 | Vraní ulice |
| 2019 | Hráč |
Kde začít... zadní strana obálky nelhala, opravdu nevíte, co na vás číhá na další stránce. Parádní, strhující popis očima psychopata vám nedá spát, už dlouho jsem nečetl tak poutavou a zároveň tak znepokojivou knihu. Týraní zvířat i morbidním vraždám chybí jakýkoliv náznak empatie a běhá z toho mráz po zádech.
Jediným slabým místem je za mě postava Erika. Sice funguje výborně jako blížící se hrozba, ale dialogy s ním nikam nevedou a stejně tak jeho konec je dost slabý. Aspoň že totéž nelze říct o tajemstvích Franka a jeho otce.