Vox
Christina Dalcher
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403726/bmid_vox-u5i-403726.jpg
3
303
303
Doktorka Jean McClellanová, uznávaná vedkyňa, sa o politiku nikdy nezaujímala, preto prichádzajúcu zmenu nepostrehla. Keď vláda vyhlásila, že ženy smú vysloviť najviac sto slov denne, neverila tomu. To sa predsa nemôže stať, hovorila si. Nie v Amerike. Nie jej. Všetkým ženám a dievčatám bez rozdielu veku postupne nasadili na ruku náramok, slovomer. Ak prekročia povolený limit, zasiahne ich neznesiteľný elektrický výboj. Ženám zakázali pracovať, vzdelávať sa, združovať. Presadzuje sa patriarchálny systém, kde každý pozná svoje miesto. Od žien sa očakáva, že povedú domácnosť a budú oddanými, poslušnými manželkami. A na to je potrebná nanajvýš matematika. Nie hláskovanie, literatúra či reč. Predtým priemerná osoba hovorila šestnásť tisíc slov denne, teraz majú ženy nárok iba na pár desiatok. Umlčali ich. Tým sa to však neskončilo.... celý text
Přidat komentář
Jako jo, námět určitě hodně dobrej,ale to zpracování mě nějak nesedlo. Začátek mě dost bavil, ale ke konci mi přišel děj trochu chaotický, jako by autorka nevěděla jak to celé ukončit. Škoda, toho nevyužitého potenciálu, mohlo to být i více hvězd.
Přečteno během několika málo dní jedním dechem. Narážky na klasiky jako 1984 nebo Mechanický pomeranč, byly přesně díla na která jsem při čtení myslela. Ano, uznávám, konec byl poněkud rychlý, ale vlastně mi to nevadilo. Jelikož jsem žena, bylo mi jasné, že denní kvóta 100 slov by mě usmažila první den. Oceňuji nápad, příběh, vývoj postav a doporučuji k přečtení.
Zajímavý námět... jen na můj vkus moc rychlý a z pohledu námětu nedotažený konec... ale velmi čtivé... určitě doporučuji ...
Představte si, že máte pouze 100 slov na den. Jako žena nesmíte chodit do zaměstnání, místo toho se musíte starat o domácnost a děti.
Skvěle vymyšlený napínavý příběh, plný emocí odehrávajících se v hlavní hrdince, který se i díky krátkým kapitolám čte jedním dechem. Než se nadějete, jste na konci a přemýšlíte nad tím, jaké by bylo žít ve světě, který řídí výlučně muži, zatímco od žen se očekává, že
budou pouze mlčícími služkami.
Za mě rozhodně stojí za přečtení a přidávám se k táboru, který se od knihy nemohl
odtrhnout.
Tak a limit pro dnešní den mám vyčerpaný :)
Neměla jsem od knihy žádné očekávání a nakonec mě příjemně překvapila. Hlavní hrdinka mi byla dost blízká, se svým vztekem. Rozehrane vztahove drama taky super. Ale konec byl moc rychlý jednoduchý a růžový...
Zase kniha, která rozděluje čtenáře na dva tábory a tentokrát jsem ráda, že jsem dala na anotaci, která mě zaujala a ne na hodnocení knihy. Za mne je výborná, napínavá, super téma. Ten svět vytvořený autorkou mě úplně pohltil a zkoušela jsem si to představit jaké to je tam žít. Za mne je kniha skvělá a napínavá .
Je škoda, že má kniha tak nízké hodnocení, které si dle mého nezaslouží. Hodně zajímavé téma, příjemné čtení, emoce, které to ve vás vyvolá i rychlejší konec, to všechno mi dává dohromady knihu, kterou stojí za to přečíst.
Cca 8 hodin - to je moje doba čtení této knihy a marně po jejím dočtení přemýšlím, jestli předchozí komentáře (až na jeden) četly ten stejný příběh a tu samou knihu. Z knihy jsem vůbec necítila zlobu, ale bezmoc a beznaděj. Nepřišla mi nudná, ale naopak plná akce. Není ani nijak přehnaně feministická, je fantastická v tom, jak si autorka pohrála s příběhem a jakou mu dala dynamiku. Za mě skvělá knížka, která určitě stojí za přečtení.
Byl to boj, hlavně první půlka, z které jsem cítila takovou nenávist ke všemu a ke všem, jako dlouho ne (pokud vůbec kdy). Hlavní hrdinka mi nebyla ani trochu sympatická a přistihla jsem se, že je mi vlastně jedno, co se s ní stane. Postavy hrozně ploché. Takové téma by si zasloužilo propracovanou psychologii postav, ale tady jsem nic takového nenašla. Kniha se vleče, návraty do minulosti jsou vesměs pořád dokola o tom samém, závěr uspěchaný. Za mě všechno špatně. Knihu jsem neodložila, protože jsem pořád čekala, že se do toho autorka opře a nic.
Nevyužitý potenciál? Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Přečteno za jeden den. Skvělý a velice napínavý příběh. Doporučuji.
Súhlasím s komentárom Ďumbierky. Plus - veľmi dlho som nečítala knihu, pri ktorej sa "zahodil" tak úžasný potenciál, čo už - škoda.
P.S. Neviem či išlo o chybu v preklade, alebo sa pomýlila autorka pri písaní príbehu, ale príde mi dosť mimo, keď sa pomýlia v počte slov v jednej vete. Na jednej stránke sú to 4 a o dve stránky ďalej 5. V príbehu, kde sa ráta každé slovo mi to príde dosť podstatné !
Tak som ju dočítala.
A?
Neviem čo na to povedať.
Mám veľmi zmiešané pocity. Mala som veľké očakávania, podľa recenzií inde. Prirovnávali túto knihu k Príbehu služobníčky, ten sa predsa všetkým páči - ja som tú knihu ešte nečítala, ale povedala som si, že aspoň to nebudem tak porovnávať.
Námet tejto knihy je úžasný!
Je to mrazivé a znepokojujúce. Na začiatku som hltala každú stránku, ale čakala som vlastne niečo iné. Niečo, kde to pôjde viac do hĺbky, akcie...
A dostala som knihu plnú zloby, hnevu, plytkej dejovej linky (pre mňa) a miestami veľmi chaoticky písaný príbeh.
Možno je chyba vo mne, možno niekde zlyhal preklad a možno mi nesadol štýl písania autorky. A možno z každého niečo.
Pri tejto knihe sa mi stali štyri veci.
Prvá: cítila som strašnú zlosť, ktorú sa tam snažila autorka sama určite preniesť a ja ako žena, som cítila hnev z toho, čo sa v knihe dialo a to autorka chcela, tak to písala v poďakovaní na začiatku.
Druhá: kniha sa číta vlastne dosť rýchlo - krátke kapitoly - ale zároveň som sa musela do čítania nútiť, lebo radšej som siahla po časopise, až tak ma to nevtiahlo, pritom tá téma mala veľký potenciál a začiatok som hltala.
Tretia: preskakovala som úseky v knihe, čo sa mi nedeje a hľadala som očami opäť niečo zaujímavé, niečo čo som sa chcela dozvedieť, ale prišlo mi to stále neuzavreté, no v knihe sa toeto veci ďalej neriešili. Mne to teda nestačilo, no.
Štvrtá: stalo sa mi, že niektoré vety a úseky som musela čítať viackrát, lebo som prosto nechápala , čo tým chcela autorka povedať.
A čo ma mrzelo, bol mega rýchly a nejako pozliepaný koniec, aby sa nepovedalo.
Určite si táto kniha zaslúži ďalších čitateľov, každá kniha si ich zaslúži, no ja som veľmi zmätená a vlastne aj sklamaná z toho, čo som čítala...
Tak tahle kniha byla hodně slabá.
Zajímalo mne, jestli autorka vůbec ví, co je to akademické prostředí, protože to z knihy tak vůbec nepůsobí, a s překvapením jsem zjistila, že ano. Tak jak o tom může mít tak ploché a zkreslené představy? Jako třeba to, že si hrdinka udělá doktorát jen tak, aniž by tomu věnovala nějaké úsilí. Nebo že mimo to, že je úspěšná vědkyně, má ještě čtyři děti. Jak to asi stihla? Kdo se o ně staral? Co vlastně dělala? Nic z toho se nikdy nedozvíme, a i to je jeden z důvodů, proč jsou postavy tak příšerně ploché. To, že je autorka lingvistka, je do děje protlačeno jenom asi ve dvou větách, kde popisuje konsonanty. Díky, to umím po bakaláři z češtiny taky, tak kde je můj doktorát?
Další věc, co mě vytáčela, je tristní zjednodušení všech výzkumů a vší práce na séru. Autorka to omezila na injekce a myši. No tak, víc klišoidní představa vědce už na skladě nebyla? Mimo to, proč by vědec, který se zabývá Wernickeovým centrem, testoval nějaká séra na myších, které tohle centrum vůbec nemají? A proč, proč by se látka, která má léčit afázii, jmenovala anti-Wernicke, když Wernickeovo centrum je název pro oblast mozku, která je potřebná a která afázii nezpůsobuje, ale na které se afázie projevuje?
Kvůli všem těm nesrovnalostem, o kterých mi přišlo, že se autorka při rešerši omezila na svoje naivní představy, jsem jim celý ten výzkum zkrátka nemohla věřit a nemohla jsem se tak do děje vůbec vžít. A na tom měly vinu i naprosto ploché a hloupé postavy.
Konec byl něco příšerného, uspěchaný, hloupý, směšně jednoduchoučký. V jedné větě autorka vyřešila celý problém, který mohl působit další konflikt a mohl bránit konci, jaký si vysnila.
Asi jsem čekala moc. Autorka se snažila očividně svézt na moderní feministické vlně a na Příběhu služebnice, vyvolat v ženách hněv a apelovat na moderní společnost, která dost možná k něčemu podobnému jednou dospěje, ale řemeslně to naprosto nezvládla a místo kvalitního čtení čeká čtenáře jenom ubohý a směšný odvar příběhu, který měl potenciál.