Vozy v září

14.03.2022

Je to kniha o touze a o vzdoru. Kluk Petr Jó žije ve vesnici a sleduje, jak každým rokem v září odjíždějí nové vozy z vesnice, na kterých sedí jeho starší kamarádi a směřují k železniční stanici do nedalekého města, aby studovali na gymnáziu. Nebo zkrátka do města jako takového. Do města, jako jiného světa, plného příležitostí. Jeho touha po studiu, po vymanění se z prostředí, v němž vyrostl, je tak silná, že se jí snaží překonat různými činy (nebudu spoilerovat), které vedou až na hranici jeho možností (nebudu spoilerovat). (Mimochodem by mě zajímalo, do jaké míry je to autobiografické...)
Kniha má moc hezké momenty, a celkově je myslím slušným vhledem do psychologie dítěte, plného touhy po vlastní cestě životem. Vyniká to o to víc, že jeho bezprostřední okolí je plné principielního odmítání a vědomí, že jeho osud není v jeho, ale otcových rukou. Sympatické je, že kniha nedává jednoznačnou odpověď na to, jestli je "lepší" zůstat na vesnici a stát se postupně místní honorací anebo je "lepší" jít na studium a stát se učitelem, pošťákem, úředníkem, profesorem...Zkrátka každý se narodíme v nějaké situaci a máme nějaký výchozí bod a kontext. A každý ho má jiný. A překonání těchto kontextů nemusí být někdy pozitivním překonáním a připnutím si křídel, ale i naopak, může být sebezničující. Mezi těmito dvěma polohami se text pohybuje.
Tři hvězdičky tomu dávám proto, že to není kniha, která by člověka nějak rychle vtáhla, je to poctivé, sympatické čtení a jsem rád, že jsem se s autorem seznámil. Ale pro zážitek sáhnu asi po jiné.