Vrah je v každém z nás
Lucie Bechynková , Jan Štoček
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501825/bmid_vrah-je-v-kazdem-z-nas-Cbv-501825.jpg
4
455
455
Vrah je v každém z nás série
1. díl >
Policejní práce bez cenzury v rozhovoru s elitním kriminalistou Legendární detektiv pražské mordparty Jan Štoček stojí za vyřešením zásadních tuzemských kriminálních případů, mezi které patří sériový vrah Ivan Roubal nebo Orlické vraždy. V otevřeném rozhovoru ho vyzpovídala Lucie Bechynková, zločinožroutka a zakladatelka podcastu Opravdové zločiny. Nahlédněte do zákulisí vyšetřování vražd, které Štoček popisuje velmi osobitým stylem – v některých pasážích se vám bude tajit dech, v jiných se možná neubráníte smíchu.... celý text
Přidat komentář
Já mám pana Štočka moc ráda. Stále jsem čekala, kdy vyjde tato knížka o příbězích, které budou pravdivé a nikdo je nepřizpůsobí k obrazu svému. Asi dva případy mě připadaly trochu zmatené, ale to mě nevadí. Pana Štočka mám stejně ráda a nesmírně ho obdivuju. Byla jsem zvědavá na příběh vraha Roubala a Orlických vražd. Několikrát jsem je četla, ale nikdy jsem nevěděla, jestli je to pravda. Třeba vyjdou ve druhé knížce.
Velmi zajímavá a morbidní kniha. Doporučuji všem milovníkům krimi. Velmi zajímavě vyprávěné opravdové případy.
Pana Štočka miluju!
Skvěle se čte a i poslouchá. Jeho svérázný projev je prostě chytlavý.
Tuto celkem tématem kontroverzní knihu hodnotím určitě kladně. Je napsaná velmi lidsky a ne jen senzachtivě jak bývá zvykem. Dočtete se tu nejen o případech a jejich řešeních jako takových, ale ocenuju i hodně praktických informací o práci policie a kriminalistů, která je kolikrát jiná než jak jsme zvyklí jí vnímat z televizních obrazovek. Zatím jedna z nejlépe zpracovaných a nejčtivějších knih na toto téma.
Pan Štoček umí krásně a zajímavě vyprávět a Lucčiny otázky mě tak spíše rušily ve čtení, doplňující otázky by tak měly být pokládány raději až na konci kapitoly. Další věc, která mi trochu vadila byla ta, že všechny příběhy z knihy, jsem již znala z podcastů. Škoda, že fotografie na konci knihy nesouvisjí nijak s vyprávěnými příběhy. Jinak se ale knížka čte pekně a druhý díl si také ráda přečtu.
U pana Štočka je strašně moc znát, že svojí práci skutečně rozuměl, dělal ji rád a že na výsledku mu skutečně záleželo.
Pana Štočka já prostě "žeru" !
Byl to pravdu kriminalista s velkým "Ká" !
Narozdíl od jiných bývalých a možná i současných policistů neměl nikdy potřebu se okázale tlačit "nahoru" a zviditelňovat....
I když pan Štoček má panu Marešovi za zlé, že jeho předlohu v seriálu Případy 1. oddělení hraje a nutno říci, že skvěle pan Polívka, tak si myslím, že ho vystihl trefně...skromný a vynikající operativec - takový český Columbo...
Kniha a především případy, na kterých se pan Štoček podílel nebo sám vyřešil je naprosto skvělá, a proto nekompromisně pět hvězd !
A už se těším na druhý díl !
Velice kladně hodnotím psaní Lucie Bechynkové. Z vyprávění pana Štočka až mrazí.
Otázky Bechynkové v tomto případě opravdu zbytečné a Štočkovy zajímavé monology byly akorát zbytečně přerušovány. Také je škoda, že fotky na konci knihy nesouvisely se zmiňovanými případy... jinak samozřejmě téma velmi chytlavé a přečteno jedním dechem.
Výborně napsaná kniha pana Štočka a Lucky Bechynkové. Všechny detaily, postupy jsou zde rečené u každého z připadů. Doporučuji všema deseti.
Skvělá knihy, i když si myslím, že pokud by pan Štoček vydal knihu sám, bez zásahů Lucie Bechynkové, mohla být ještě lepší. Každopádně tuto knihu doporučuji. Doporučuji ji všem a obzvláště těm, kteří hltají v současné době tolik oblíbené televizní detektivní seriály. V těch, až na světlé výjimky, dva, maximálně tři detektivové vyřeší jakýkoliv zločin tak do dvou dnů. Vyřízení žádosti o odposlech, o sledování telefonu, o domovní prohlídku, o vazbu, o výsledek balistické zkoušky, o srovnání daktyloskopie či DNA je otázkou jednoho telefonu a v nejhorším případě několika hodin. Ti všichni si snad po přečtení knihy Vrah je v každém z nás uvědomí, že kriminalistická realita je opravdu někde docela jinde a že kriminalista často nebojuje jen proti zločinu a zločincům, ale často i proti složitějšímu nepříteli. A tím je právní a justiční byrokracie, která rozprostírá pro řadového občana státu nepochopitelná a nesmyslná ochranná křídla i nad těmi nejtěžšími zločinci.
Část knihy rozhovor a pak příběhy. Rozhovor za mě trochu slabší, ale příběhy se mi moc líbily.
Musím říct, že vyprávění pana Štočka bylo velmi zajímavé a čtivé. Ráda jsem nahlédla pod pokličku skvělému kriminalistovi a pochopila, co vše stojí za tímto povoláním. Díky otázkám mi chvíli trvalo pochopit, jak je tato kniha koncipována . Za mě byly některé otázky trochu zbytečné a asi bych více ocenila celistvé vyprávění jednotlivých případů, případně pár doplňujících otázek vždy na konci kapitoly. Matoucí byly také fotky na konci, které úplně nesouvisely s případy, kterým se věnovala kniha. Celkově jsem však přečetla knihu jedním dechem.
Proč ten název? Čtenář by na prvním místě čekal nejméně psychologické rozbory vrahů, na tom druhém klasický rozhovor. Toho se dočkáme jen zpočátku, postupně se otázky kamsi vytrácejí, až nakonec získáme dojem, že tazatel odešel a respondet zůstal sám. Mně osobně to vůbec nevadilo, naopak.. otázky byly pokládané tak trochu ve stylu žáka ZŠ. Pan Štoček ale vykládá velmi poutavě, takže zmizení paní Bechynkové ani neřešíte. Také jsem nepochopila fotopřílohu - proč tam jsou fotky, které nijak nesouvisí s uvedenými případy?
Tak tohle jako nebylo dobrý no...
Rozhovor? Tak to vůbec, jestli paní Lucie položila 10 otázek, tak to je hodně.
To se mě stihnou na víc věcí zeptat moje děti než ráno vůbec rozlepim oči a zapnu kávovar. A to si ke všemu myslím, že by ty otázky aspoň dávaly smysl ...
Takže to vlastně bylo jednolité vyprávění pana Štočka o pár kriminálních případech. Navíc úplně ne poutavou formou. A ty fotky na konci? To je asi jen pokus o nějakou senzaci.
Mám z toho trochu pocit - když je slavnej Mareš, tak já taky. Ale bohužel to rozhovoru s panem Marešem nesahá ani po předsádku :-)
Autorka si s knihou vůbec nedala žádnou práci. Příhody kriminalisty formou rozhovoru, ještě vedeného tak chaoticky, měly zůstat pouze jako audio. K žádnému případu se čtenář nedozví víc, než jen kusé informace. Ty jsou navíc prokládané banálními otázkami, na které ani sám dotazovaný neví jak odpovědět.
Zůstaňte naživu, zůstaňte na svobodě.. tak se na konci každého podcastu Opravdové zločiny loučí Lucie Bechynková s Bárou Krčmovou. Lucie obohatila tento příliš návykový podcast již o dvě knihy a své síly spojila i s elitním kriminalistou pražské mordparty Janem Štočkem.
Rozhovory s legendárním detektivem, který stojí za vyšetřením zásadních tuzemských kriminálních případů, mezi které patří sériový vrah Ivan Roubal nebo Orlické vraždy, kterého v otevřeném rozhovoru vyzpovídala Lucie Bechynková, zločinožroutka a zakladatelka podcastu @opravdovezlociny.
Zákulisí vyšetřování popisuje Jan Štoček s humorem sobě vlastním a velmi osobitě (viz. případ na Kypru), což všem případům dodává na neskutečné autenticitě.
Upřímně, od knihy jsem na základě názvu čekala něco jiného a po prvních několika stranách se bála, že budu zklamaná. Nakonec se z toho vyklubala velmi dobrá sbírka rozhovorů mezi mou oblíbenou zločinožroutkou a expertem ve svém oboru.
Mou peněženku jistě nepotěší zpráva, že si teď budu chtít přečíst dvě další Lucčiny připravované knihy a již vydané Opravdové zločiny, ale skvělých českých autorů není nikdy dost a krimi už vůbec!
Pro fanoušky Opravdových zločinů a podcastů obecně určitě doporučuji podcast @zlodejizivotu, kde se s Janem Štočkem potkáte v dalších velmi poutavých příbězích, které naleznete také v knize.
Na knihu jsem se těšila, ale mé pocity po dočtení jsou takové smíšené.
Lucka Bechynková není ani spisovatelka, ani žurnalistka a třeba její podcast Opravdové zločiny mám moc ráda, ale bohužel to nějak nejde dohromady s tou psanou formou.
Jako celek je to strašně špatně uchopené.
To, že vede pan Štoček sáhodlouhý monolog a sem tam je to proloženo otázkami, které navíc za mě nebyly zajímavě kladené a vypadaly nepřipraveně, není knižní rozhovor - to jsou za mě např. knihy pana Moravce. Tady to působilo tak, jako by se doptala sem tam na něco, co ji zrovna napadlo a nedávala si na tom ani tolik záležet.
Ve výsledku to pak působí takovým "neutřepaným" dojmem.
Obrazová příloha na konci je fajn, ale absolutně nesouvisela s případy, o kterých se v knize zmiňovali, takže taky za mě trochu mimo.
Abych ale nebyla jen kritická...
Myslím, že případy samotné byly do knihy vybrány s citem, každý byl jiný, a to mě na tom bavilo.
Jen je škoda toho nevyužitého potenciálu, co by ta kniha jinak mohla mít...
Zajímavá knížka, psaná jinak, ale podle skutečných příběhů, takže má své kouzlo. Jen se mi někdy četla kapku krkolomně, za to jedna hvězdička dolů. Každopádně nelituji, že se mi dostala do ruky.