Vrána
James O’Barr
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439442/mid_vrana-ZSJ-439442.jpg
5
501
501
Erik miluje Shelly. Shelly miluje Erika. Jejich čistá láska překoná všechny překážky. Až do tragické vraždy tohoto páru bandou ztroskotanců závislých na drogách... Vrána přivádí na svět zpět mstitele, aby vyrovnal nevyřízené účty. To je kultovní comicsový příběh o lásce, smrti a pomstě vyprávěný mnoha zajímavými styly kresby a malby.... celý text
Horory Komiksy Thrillery
Vydáno: 2003 , Comics CentrumOriginální název:
The Crow, 1989
více info...
Přidat komentář
I když na komiksy tak docela nejsem, tak uznávám, že Vrána je rozhodně zajímavé a silné dílko. Je vidět, že to bylo stvořené z bolesti, kterou autor do svých kreseb promítl. Zpracování je samo o sobě moc hezké, ale stačilo mi to jednou, byla jsem spíš zvědavá, jak moc se to liší od filmu.
Ilustračně komiksový neberáj, jehož protagonisty včetně toho hlavního vyvrhlo samotné peklo. Kniha pro někoho, kdo ztratil někoho hrozně blízkého a spolu s tím i svůj rozum. Kniha s trochou textu, ale fůrou akce, kde se autor musel podusit ve vlastní šťávě. Říká se oko za oko, dnes se ale také už říká, že oko za oko zanechá svět slepým. Do komiksového světa je tohle ale výborné vytržení z reality, no a jestli jste šikovaný outsider typu Sheldona Coopera, tak vás Vrána chytne za srdce. Já mám ale teď celkem fajn život bez konfliktů s okolním světem, a tak mohu hrdinovi jen z dálky tleskat, ale nesoucítím s ním. Ovšem kdyby mi někdo udělal to, co jemu, tak bych jen těžko dokázal nastavit druhou tvář. Přesto přát druhému smrt nevypovídá o dotyčném nic dobrého. Ledaže by v něm už nic dobrého nezůstalo. Jsem rád, že se tady o tom jen fantazíruje.
Depresia ako hrom. Silný príbeh. Komiks s veľkým K. Úžasná kresba a mnoho filozofických textov. Tak to boli superlatívy tohto vynikajúceho komiksu, ktorý som zhltol behom 3,5 hodín počas jedného depresívneho vraj zimného, ale počasím jesenného večera. K tomuto skvostu už bolo podomnou povedané asi všetko, tak nebudem okolo toho chodiť a rovno to odporučím jednak každému milovníkovi komiksov, ako aj tým, čo bežne komiksy nečítajú. Po tomto Diele ich začnete milovať. Budem sa opakovať, ale toto už piate! vydanie Vrany je fakt luxus a každý človek by si ho mal aspoň raz v živote prečítať. Klobúk dole.
,,Existuje více cest, vedoucích k očistě duše. Rozhřešení, spasení, vykoupení a také možnost se vším skoncovat. A pokud některé z těchto axiomů mají opačnou polaritu, je přinejmenším jistou útěchou, že mají společné východisko."
,,Vždycky to v tvý hlavě vypadá takhle?"
,,Ne, obvykle prší."
Co stránka, to ohromující panel a fantastická dialogizace. Autorův život jest opravdu tragický a zde ona frustrace ze stránek doslova přetéká. Úžasné čtení a velký klenot literatury jako takové.
Splnilo to mé očekávání a možná ještě o něco víc. Už od začátku jsem věděla, že je to spíše terapie autora než plnohodnotný příběh s nějakou epickou zápletkou, ale i tak mě příběh vtáhnul a měla jsem to během jednoho odpoledne přečtené. Temné sekvence, kdy na protagonistu doléhá tíha bolesti a světlé chvíle, kdy ještě byl šťastný jsou podle mě dobře zpracovány a vytváří tak zajímavý kontrast. Jde o krásné emocionální dílo a já se k němu určitě ještě někdy vrátím.
Temné a krásné. Emotivní. Kresba přikládala polínka do tíhy, která se na vás snáší s každou další stránkou. Víc psát nebudu, přečtěte si.
Tak tento komiks se mi vůbec netrefil do vkusu. Slyšel jsem o něm chválu, včetně jistého kultovního statusu, já ale očividně cílová skupina nejsem. Grafická forma je strohá, černobílá, ve výjimečných případěch snová a uhlazená, ale po většinu stránek to není nic, nad čím by mé oko plesalo (spíše naopak). Důvody zvolení zrovna takovéhoto děje chápu díky předmluvě autora, ale odplata/neodplata (hrdina) a vyrovnání/nevyrovnání se (autor), pro mě je to jen slabá vyvražďovačka doprovázená náhodnou "kulturou" a "flash-backy". Není to moc logické ani přehledné, není tam nic překvapivého, do čtení mě to netáhlo.
Dílo plné temných emocí....na náctileté já, kniha zapůsobila mohutně. Když jsem si dal nedávno opáčko, příběh už nebyl tak silný....standartní příběh o pomstě a vyrovnání se se svými vnitřními démony. V 90. letech naprostá pecka, stejně jako film....dnes pořád dobré, ale kouzlo se lehce vytratilo.
Můj úlovek z Comicconu. Komiks Vrána, který jsem si nechal podepsat od autora Jamese O' Barra. Právě jsem tento monumentální svazek dočetl a páni...
Prostě páni... Ta tíseň. Ta bolest. Když přečtete předmluvu už tušíte, co vás bude čekat a přesto...
Budu se k tomu muset znovu vrátit.
Brzy...
Velkoformátová touha po pomstě a kolosální láska až za hrob. Asi každý známe ten pocit, kdy si představujeme, co všechno bysme udělali těm, kteří by nám ukřivdili, či ublížili našim blízkým. Ti šťastnější si to jen představují ve strachu o své blízké. Ti, kteří takové štěstí neměli, s tou touhou musí žít. Dokud nepřijde smíření, či odpuštění. Anebo dokud se skutečně nepomstí. Ale pomsta mívá své následky. Je těžké si představit ten pocit, kdy někomu v životě zbyde už jen ta pomsta. V této knize je taková touha po pomstě doslova koncentrovaná. V každém čtenáři bezpochyby najde nějaké obavy, kterých se může dotknout.
Nechci Vránu hodnotit s ohledem na okolnosti jejího vzniku. To by se pak i naprostá kravina dala hodnotit kladně jen proto, že za tím stojí silný příběh a jejímu autorovi to psychicky pomohlo. A stejně tak naopak. Dobrý komiks si nezaslouží být označovány za dobrý kvůli okolnostem svého vzniku, ale díky své kvalitě. Je ale pravda, že díky znalosti toho pozadí jsem na autorovo rozpoložení nemohl během čtení nemyslet.
Vrána není kniha na jedno přečtení. Jak kvůli textům, tak kvůli výtvarné stránce. Po prvním přečtení mi byl celý děj jasný, přesto mám pocit, že v budoucnu, v jiném rozpoložení, v něm můžu najít něco více. Třeba už také budu vědět, co si mám představit pod “operadickými trhlinami”. A možná taky ne. Jisté je, že příběh dokáže předat emoce zoufalství. Pokud bych měl vypíchnout pár momentů z děje, které mi přišly zajímavé, tak to určitě budou rozhovory s malou holkou jménem Sherri, kočky táhnoucí se za Erikem a pak způsob, jakým je postupně odkrýváno to, co se toho osudného dne stalo.
"Matka - to slovo v srdcích všech dětí i na jejich rtech znamená bůh."
Co se týká výtvarné stránky, tak je to pro mě tak trošku punk a underground. Po prvním přečtení jsem z toho měl rozporuplné pocity. Něco mi přišlo famózní a něco naopak hrozné. Při druhém čtení se to docela srovnalo. Jisté je, že v tom komiksu je hodně opravdu skvělých panelů a celostránkových kreseb. Na druhou stranu musím říci, že mi na některých panelech vadila kresba očí.
Za Vránu v této velikosti a podobě jsem nesmírně vděčný, čelní strana má punc perly a ačkoliv se pro mě jedná o hodnotné dílo, vyjadřující na svých stranách autorovu soukromou pomstu a neskutečně zachycené vnitřní emoce, zároveň se každého opětovného čtení obávám. Přece jen podprahová bolest celého příběhu je náročná... Trvá to pro mne již od prvního dočtení před lety. Stále beze změny.
O’Barr tímto komiksovým počinem vstoupil do síně kultovní slávy, paradoxně rozšířené o další level (ano, mám na mysli TEN film), a Comicscentrum mu opět vzdává nádherný hold.
„Zas bude dobře.“ Vranu som si kúpil koncom roka 2021, ale čítanie som z rôznych dôvodov odkladal. Keď mi pár týždňov nato nečakane zomrel otec, rozhodol som sa, že je správny čas pustiť sa do nej. Netvrdím, že mi to po psychickej stránke pomohlo... ale možno trochu predsa len áno. A to sa počíta. Ilustrátor a scenárista v jednej osobe, James O ´Barr, Vranu ostatne tvoril ako duševnú očistu po tragickej smrti snúbenice. Ak človek nepozná film, môže si po prečítaní anotácie klásť pochybovačnú otázku: je to naozaj „iba“ príbeh pomsty? Áno... a nie. Ono je to naozaj „len“ o pomste. Miestami takej brutálnej, že je to drsné ešte i na rok 2022, nieto na 80. roky, kedy Vrana prvý raz vzlietla k čitateľskej obci. Spočiatku dej uháňal dopredu príliš rýchlo. Pýtal som sa sám seba, o čom bude ďalej. Ale James v najneočakávanejších (avšak zároveň najlogickejších) okamihoch spomalí a ponúkne zasnený motív alebo rapídny flashback, prostredníctvom ktorého všetka tá príšerná krv všade naokolo dostane zmysel. Iste, niečo by sa dalo skritizovať. Kresba je miestami (i v rámci jednej kapitoly) zvláštne nekonzistentná a geniálne momenty sa striedajú s momentmi, ktoré... nie sú geniálne. Unikol mi prínos polície do príbehu. Ústredný operenec (a mytológia okolo neho) mohol dostať väčší priestor. A strácal som sa v Ericovi, ktorý je striedavo neodpúšťajúci anjel pomsty ovládajúci zbrane lepšie ako Arnold v Komande, potom citlivý automechanik (?), jemný baleťák (!), nežný básnik (...) a tvrdý rocker (?!), ale v konečnom efekte nezvyklá povahová kombinácia funguje. Inak je však Vrana unikát. Ako Eric, i komiks si prechádza všetkými fázami. Od hnevu a zúrivosť cez výčitky svedomia a plač až po zúfalstvo a finálne zmierenie a akceptáciu daného stavu. Je dojímavá, keďže asi každému už zomrel niekto, koho miloval a bez ktorého existencie si nevedel predstaviť žiť. Lenže život ide ďalej a nakoniec je smrť naozaj jediná spravodlivosť na svete. Mŕtvi by nechceli, aby sme sa kvôli nim trápili, ale aby sme na nich spomínali s láskou a časom tiež s humorom. Pochopil to aj James, ktorý dodatočne Vranu doplnil o „vianočnú“ pasáž. Tú pôvodne do komiksu nechcel dať (ani do prvých vydaní nedal). Bola príliš intímna. Bál sa, že ju zničil. Až keď sa vyrovnal so smrťou milovanej ženy, pochopil, že práveže pre čo najdôstojnejšie uctenie jej pamiatky by sem scénu dať mal. A pridal ešte „konský“ koniec. Vrana v češtine vyšla prvý raz v roku 2003 v Comics Centre (ďalej len CC). V rokoch 2007, 2008 a 2012 nasledovali reedície. Koncom roka 2021 CC uviedlo na trh luxusné vydanie obsahujúce plagátik (CC vydalo dve jeho verzie, ale nedostali sa do každého vydania, ale len do „náhodne vybratých“, takže ak ho máte, vlastníte slušnú vzácnosť), látkovú záložku, poznámky, vysvetlivky, galériu obálok, doslov, poďakovanie a prepojenie s hudbou. Predovšetkým ale táto Vrana historicky prvý raz vyšla vo veľkom formáte (220 x 325). S takýmito rozmermi nie že historicky prvý raz vyšla v českom jazyku, ale (hoci sa tomu vzhľadom na jej kultovosť ťažko verí) na celom svete (!). Ďalšou celosvetovou mimoriadnosťou je samotná obálka, ktorú James poskytol CC, keďže obraz doteraz nebol nikde nikdy publikovaný. Čierna obálka obsahuje čierne písmo, čo znie ako katastrofa, ale v skutočnosti je to geniálny nápad. V rokoch 2012 a 2013 sa O´Barr k téme pomstiteľov zo záhrobia vrátil (Vrána: Mrtvá doba a Vrána: Soumrak bohů). K filmom sa mi vyjadrovať nechce, niektoré nie sú zlé, ale mňa pravdupovediac nebavil už ani prvý.
„Vrána se směje
ve světle lamp.
Má úsměv zombie.
Úsměv toho, kdo žil a zemřel.
A přesto žije dál“.
VELKÝ FORMÁT
Vrána... vrána říkala ať se nedívám.
Výše napsaný citát vás trochu donutí se zamyslet nad faktem, jaký je rozdíl mezi formátem malým a velkým? Rozdíle je: velikost. Již tak mýty a legendami zastřený příběh zde máte možnost prožít velkoformátově. Navíc jsou kresby zremastrované a některé dialogy trochu jinak přeložené. Což mu ve všech směrech dává zase trochu jiný pohled. A že je to v tomto formátu opravdu nádhera.
Malá ochutnávka:
Bolest? Já znám bolest na molekulární úrovni. Tahá za moje atomy, zpívá mi abecedu strachu, jenž přichází zlámat kosti tvým hříchům, ty ubohá loutko...
Co napsat o tak známém příběhu? Už snad ani nemá smysl se vyjadřovat k hlavní postavě, k jeho lásce a jeho strachu z osamělosti. Tak že to vezmu z trochu jiné strany. Příběh je protkán texty a básněmi The Cure, Joy Division a třeba Rose Fylemanové. Možná jsem se i trochu zamyslel na tím, co bylo dřív. Vrána nebo The Cure? To první začalo vznikat v roce 1981 obě skupiny vznikly v roce 1976. V tomhle máme jasno. Až teprve časem to všechno do sebe zapadlo. „Králíčci již nehrají si, ptáčata znavena usínají“
Citát: Nechápu to, ale vím, že jste ji musel moc milovat.
"Jak nádherná je smrt a její bratr spánek."
Tuhle knihu jsem četla už několikrát, ale nikdy si jí nekoupila. A přestože věřím na všechno, kromě náhody a skřítků (kdo ví, kdo tohle řekl první, má u mě malé bezvýznamné plus), tahle knížka si mě konečně k sobě přitáhla a já jí mám doma. A tohle vydání vážně stojí za to. Je to celý prostě neskutečně neodolatelný...
...od obálky, která mě zaujala hned na první pohled, když nebylo poznat přesné provedení názvu knihy. Míň je někdy víc. Vevnitř knihy je prostě krásně. Jako když vstoupíte někam a hned víte, že tohle bude ono. Tady se vám bude líbit. Tady by stálo za hřích klidně umřít. A ještě vůbec nemluvím o příběhu. To je v přirovnání s předchozí větou hřích hříchů. Ale o tom až dál. V knize je navíc ost. Což je pro někoho meh, ale my, co během čtení posloucháme muziku a zároveň jsme se šťastnou náhodou zasekli ve správný době, tohle fakt oceníme. Má to jeden problém, já jsem trochu neposlušnej posluchač, takže čtení probíhalo trochu jinak, byť jsem ta to straně vděčná. Takže jely kvíkvérkoudy, potom ost adaptace a další zvukově podobné. Možná kdybych si každou stránku tolik neužívala, měla bych přečteno mnohem dřív, a na nic dalšího by nedošlo. Ale proč si neudělat hezkej den se vším všudy :)
Tohle vydání je zároveň fotmátově větší. Ano, občas větší neznamená lepší, jenže tuhle knihu vydalo Comics Centrum. Bez pomlouvání konkurence a snad nepřijdu do pekla. Ale už jsem četla, že jiným to za tu práci zvětšování a přidělávání nestojí, protože by trvalo déle, než se kniha dostane ke čtenáři (smlouvy a příkazy původního vydavatele jsou něco jiného). My čtenáři ale nikam nepospícháme. Na kvalitu se vyplatí počkat. Potom si i příplatíme. A, ku%@a, strašně rádi!
("Bojíš se?" ... "Ne." ... "Měl bys.")
Původně jsem chtěla skončit tady. Proč? Prostě se mi občas stává, že se během čtení knih tak trochu emociálně zhroutim a komentář podle toho vypadá. Jenže Vrána je a vždy bude emocionální záležitostí. Tenhle příběh má tolik vrstev, takže se do něj lze položit jako do nekonečného oceánu, a s radostí se v něm ztratíte. Stejně je na tom kresba. Je to jiná dimenze, která vás do sebe vtáhne a vy budete křičet společně s Erikem. Budete se s ním smát, milovat a umírat. A na konci s ním budete...no...žít...na věky věků...
„Vrací se domů,
kde může být stínem v šeru
a malovat si tvář barvama radosti.
Dnes v noci
posílá anděla s dary...“
MALÝ FORMÁT
Na památku Brandona Lee.
Tohle je klasika. Kdo neviděl film, měl by se po přečtení první Vrány na něj podívat. A taky zjistit, proč je kniha „z lásky věnována“ zrovna Brandonu Lee. Tento temný příběh o lásce má již několik podob, ale podstata je stejná. Když zemře někdo, koho milujete, poznáte prázdnotu. A pokud jste čtenář, který nemá již co ztratit...čeká vás mnohem těžší ponaučení.
Malá ochutnávka:
A tak se na město snáší noc, jako když děvka padá na kolena a domy se hrbí jako prázdné stříkačky. Tady se zlo odstřeďuje ve víru krutosti a jediní, kdo ještě dýchají, jsou mrtvé duše.
Tento příběh jsem již četl dvakrát, možná už i třikrát. Vždycky si však uvědomuju, že tohle nikdy neskončí. To šílenství a beznaděj tu bude vždycky. Toto je příběh Shelly a Erika, příběh o lásce a smrti. Příběh o pomstě. Při čtení tohoto komiksového příběhu jsem poslouchal skupiny The Cure a Joy Division. Taky co asi jiného pro dokreslení atmosféry tohoto temného příběhu. Vybral jsem několik citátů a vložil je do profilu Jamese O´Barra.
Citát: Má leopard skvrny i v očích?
Příběh o utrpení, žalu a kruté pomstě. To je (asi) notoricky známý příběh Erika, který se vrátil ze záhrobí, aby pomstil smrt své snoubenky Shelly. Oba dva byli zavražděni členy pouličního gangu. Erik však nedojde klidu, dokud nebudou všichni jejich vrazi pod drnem.
Již dlouhou dobu miluji filmovou adaptaci, která bohužel "proslula" kvůli nehodě, při které byl zastřelen herec Brandon Lee. I přes tuto skutečnost je film Vrána jedním z mých nejoblíbenějších filmů a do rukou se mi konečně dostala i komiksová předloha, která je správně temná a čiší z ní hnus a zoufalost.
Úžasně zpracovaný komiks, úchvatná grafická práce !!! Pochmurný a smutný příběh o pomstě přicházející ze záhrobí je dnes již opravdu kultovní záležitostí. Vrána - Erik povstává z mrtvých, aby nesmlouvavě a nekompromisně tvrdě pomstil smrt své životní lásky a alespoň částečně tak zmírnil bolest srdce, kterou mu strašný nemilosrdný osud nachystal.
Až tak moc se mi komix líbil, že si ho budu chtít přidat na svou poličku. Přiznám se, že mě trochu zmátla vizáž hlavní postavy, Erika – Vrány. Nějak to ve mě evokovalo mylnou představu, že to bude japonská manga (nehledě na nejaponské jméno autora). A ejhle... ona je to dokonce sonda do hlubin raněné duše autora samotného.
Zanechalo to na mě dojem, ale nekrvácela jsem. Naopak. Erikovy jízlivé zápichy mě hodně bavily.
Myslím, že Vrána je první komiks, kterej jsem kdy četla - a bylo to právě tohle vydání. V Comics Centru pak vyšly další úpravy a spin-offy, který by mě zajímaly a možná si je někdy přečtu. Ale zpátky k Vráně. Nejen že rok jejího prvního vydání má pro mě symboliku; Vrána je takovej O´Barrův Havran komiksu 80s, 90s (ztráta lásky, nekonečnost osamělosti; kromě Poea jsem si vzpomněla i na November Rain od GNR, jehož předloha je taky reakcí na smrt ženy). Cesta vedená depresí a nenávistí. Terapie kresbou, která není dokonalá, proto není sjednocená a proto vypadá každou chvíli jinak. Autor je tu v procesu a hledá svoji cestu, podobně jako hlavní hrdina vykoupení. Jsou v ní ale upřímné emoce. Nezapůsobila na mě tak silně jako Gaimanova a McKeanova Černá orchidej, protože ta je ženským příběhem; bolestí z pozice subjektu (takže vždycky větší a hlavně hmatatelná), ale přesto ji obdivuji.
Krásný příběh o lásce, ztrátě, pomstě a nejhorších spodinách lidstva. Ve své podstatě je to jen přímočará krvavá jízda protkaná smutkem ze ztráty. Její zpracování, je ale to co dělá Vránu tak slavnou, nikoliv příběh samotný.