Vrána

20.04.2012

Asi neexistuje dílo prodchnuté větší dávkou deprese. Svého času jsem se o Vránu dost silně zajímal, jednak proto, že mě zmagnetizoval sám příběh (film jsem viděl první), ale jednak taky proto, že jsem sám kreslíř. James O'Barr na díle pracoval deset let, šlo o formu autoterapie, během které ze sebe doslova "vykresloval" bolest nad ztrátou své přítelkyně Bethany, kterou srazil opilý řidič. Nikdy svůj příběh nezamýšlel publikovat. Bral drogy, pil, chtěl spáchat sebevraždu, plánoval dokonce onoho řidiče po jeho propuštění z vězení zavraždit, jenže muž zemřel předtím, než ho propustili. Řekl bych, že tohle je dost důležitá informace pro pochopení celého příběhu a o co v něm jde.

On tento příběh není drásavý sám o sobě, ale hodně i díky všemu okolo něj, co většina lidí neví a to právě doporučuji nastudovat. Jako zásadní se tu jeví nešťastná náhoda, při níž zemřel na place Brandon Lee, který hrál hlavní roli v první filmové adaptaci někdy během 1993/1994 a byl nejen velkým fanouškem Vrány, ale také O'Barrovým blízkým přítelem. Velmi hluboké, velmi těžké. A rozhodně i těžko docenitelné, pokud jste někdy neztratili někoho vám velmi blízkého a neprošli si ohavností té prázdnoty.

Začít můžete tady, jde o asi 40 minutový O'Barrův monolog z roku 2000 u něj doma, přímo u stolu, kde kreslí a vypráví o svém životě a o všem okolo Vrány, myslím si, že je to vůbec nejzajímavější nahrávka, kde toho řekne o sobě věru hodně, ne-li vše: http://www.youtube.com/watch?v=xqIcWNHFDok&;feature=relmfu

19.06.2011

Vrána byla první komiks, který jsem kdy četla a ihned se dostala do mých nejoblíbenějších knih. Motiv není nic nového. Jde o mstu a o smrt, ale dnes je těžké přijít s něčím novým, většina děl se odlišuje jen způsobem zpracování známých motivů a v tom Vrána opravdu vyniká. Četla jsem ji několikrát a v blízké době se opět dostane na seznam četby. Je to smutný poetický příběh. Je to příběh, který mě dokáže rozplakat a slzy si člověk pamatuje.

30.03.2011

Když se nad tím člověk zamyslí (a teď mne nekamenujte) tak si řekne: A co je na tom toliko úžasného? :D Když se na to dívám takhle tak mne skutečně nic moc nenapadá, jenom prostě talentovaný člověk dal na papír to, co si každý druhý ublížený člověk představuje den co den ve své hlavince... nic nového to nepřináší, nic to nevzkazuje...

Ale teď se na to podívám jinak. Důležitým faktorem zde je to, že tohle vlastně nebylo původně psáno pro veřejnost, ale jenom jakýsi druh terapie. No ostatně proč ne, musel to ze sebe nějak dostat a povedlo se mu to opravdu obdivuhodně.

A teď k samotnému hodnocení. Dílo je perfektně zpracováno, malby jsou opravdu velice zdařilé, příběh nemastný neslaný, nic co bychom nemohli vidět v každém druhém akčním filmu. Jasný, beru v úvahu stále druhý bod, a sice že to je jenom jakýsi druh terapie a jak jsem již říkal, tohle se mu povedlo obdivuhodně jako terapie (akorát už nevím, jestli to mělo stejně tak obdivuhodný výsledek ta terapie), ale že bych z toho byl na větvi? A proč bych měl. Nic nového to není po příběhové stránce… ale nový náhled na komix a jeho zpracování to asi ano. Neznám a nepohybuji se v prostředí komixů takže ani nevím, jak moc originální to tehdy bylo. Takže prozatím bych to viděl na tři až čtyři hvězdičky… Přidáme cynismus a ironii... vlastnosti, které jsou mi milé... pět hvězdiček :D. Ale bohužel zůstaneme pouze u těch čtyř s tím, že to nemá daleko od tří. Dávat tři hvězdičky tomuhle by asi byl kulturní zločin, barbarství a bůhví co ještě. Čtyři místo pěti dávám kvůli tomu, že přeslazenost to opět úplně podělala. Pro mého čtenářského ducha ano.

Jako ty scénky kde myslí na tu svou milovanou… to je zase na mě moc. Já jsem asi fakt romantický barbar, necita, kámen… ale já prostě nejsem schopný akceptovat takový druh lásky, páč sám vím, že tohle nemá s láskou vůbec nic společného. To jejich chování a podobně na mě prostě působí jako přehnané prvotní city, ona zamilovanost, akorát v přehnaném měřítku. To je takový ten druh "lásky" (uvozovky, hlavně ty uvozovky) který je strašně pomíjivý. No nebudu to dál rozpatlávat, tohle mi zmrvilo celkový úsudek knihy. Škoda.

27.03.2011

Znám nespočet lidí, co byli nadšeni stejnojmenným filmem, o mně to však neplatí.
Komiksová podoba mě však totálně odrovnala (a to se nevnímám jako slabou povahu), chvílemi ve mně vyvolávala neuvěřitelné stavy úzkosti, že jsem se obávala, že ji nedočtu. Ani plakat jsem nemohla, což by bylo jednodušší než snášet drásavé pocity v takovém rozměru.
Upřímně, tohle dílo mohu doporučit jen na vlastní nebezpečí.