Vrány
Blanka Götzová
Lukáš a Liliana jsou přátelé z nejvěrnějších. Zatímco Liliana žije velmi aktivním životem, Lukáš tráví čas povětšinou zavřený v pokoji a přemýšlí nad stavem světa a svého nitra. Jde o rozdílnost náhledů a povah, o jejich protiklad a současně doplňování se. Zatímco Liliana řeší vcelku běžnou lásku, Lukáš se svou samotou a odtržením se od světa vyrovnává s faktem, že je homosexuál. I on se snaží pomalinku vykukovat z ulity, potíž je, že objekt jeho zájmu je stejný s Lilianiným. A ještě horší je, když Lili, ta vždy vlídná utěšitelka, náhle není… Dokáže poté Lukáš nabrat trochu sil a žít dál s tím, co mu anděl v podobě Lili předal?... celý text
Přidat komentář
Nic jsem neočekávala, tak jsem nebyla zklamaná, rozhodně spousta přemýšleni o smyslu života, lásce,vztazích partnerských i v rodině.
Vyprávění mi přišlo příliš strojené a trošku jako slohové cvičení. Děj se mi zdál být přehnaně pesimistický a dost odlišný od mého očekávání.
Od knížky jsem čekala trošku víc. Snad právě ta hluboká ponurost a úvahová forma zkazila její dojem.
Vrány
Kniha mi připadá jako "tak trochu lepší román pro ženy", ovšem bráno z úhlu pohledu Lukáše, hlavního hrdiny. Tomuto pojetí odpovídají šmodrchance vztahů, které si čtenář pro sebe musí rozplétat. O postavách se příliš nedozvíme, ani místo a čas nejsou specifikované.
Zdánlivě banální styl milostného příběhu však překvapivě zabíhá do oblasti fantasy, dostává se až kamsi za hranice lidských světů, zvláště tehdy, když se v Lukášových vnitřních dialozích objevují smyšlené figurky a scenérie. Tyto momentky se zároveň starají o napětí v ději a udržují naši pozornost, bohužel je však vždy vystřídá nudné a skoro až otravné "pseudofilosofování" o životě, kdy se na nás navalí skoro tuna směsi "psychického odpadu".
Zároveň je složité sledovat časovou osu: spolu s hrdinou bloudíme v časoprostoru. Také vypravěč nám nic neulehčuje: příběh je sice líčen v er-formě, ale nečekaně přebíhá do ich-formy a zpátky. Děj se zbytečně ztrácí v líčení obsáhlých pasáží, např. detailních popisech všedních úkonů.
Autorka bohužel používá ustálené fráze a obraty, jakási "automatická epiteta constans", bez špetky originality, je vidět, že se teprve hledá. Celkově jde o poněkud nejistou a nemotornou prvotinu. Rozhodně se ale nejedná o knihu nezajímavou: autorka se místy snaží vybočit z mezí pravidel žánru a občas se jí to i podaří. A jestliže promineme to všechno "nedopečené těstíčko" okolo, dostaneme se k velice chutnému jádru.