Přidat komentář
Verše, které dýchají životem
Verše, které voní po domově
Verše, které slyšíte v duši
Verše, ve kterých se zračí i vaše dětství
Verše, které vás pohladí pokorou
Verše, které mluví prostotou
Verše, které plynou jako řeka
"Mám svého zpovědníka.
Už co jsem na svět přišel
je jím od nepaměti řeka.
Řeka života v čase jednom,
v pevně uzavřeném kruhu."
"Sluníčko, naše zlatíčko,
po nebeské dálnici pádí.
Sluníčko, to je sám život,
sluníčko, to je dětství,
sluníčko, to je věčné mládí.
Na nás mile se usměje,
teplými paprsky ohřeje,
na chvíli jako my
v hodině večerní ulehne.
A ráno zase vstává.
Sluníčko, to je má rodná zem,
sluníčko je moje drahá máma.
Buďte se mnou všichni
v hodině první
i v hodině poslední."
Popravdě jsem si tuto knihu půjčila kvůli výzvě, ale jsem vlastně ráda , že jsem měla možnost ,,přičuchnout" k tomuto žánru.