Vraťme se k rozumu
Nigel Lawson
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78928/vratme-se-k-rozumu-78928.jpg
4
8
8
O globálním oteplování střízlivě a bez emocí Nigel Lawson, dlouholetý člen kabinetu Margaret Thatcherové, důkladně rozebírá jednotlivé stránky fenoménu globálního oteplování – od pseudovědecké propagandy, zeleného náboženství, útočné ekománie až po vědecká fakta, politické dopady, ekonomické alternativy a závažné etické aspekty. Nastiňuje, jak by měl vypadat racionální přístup k tématu, a vysvětluje, proč vlastně téma globálního oteplování získalo tak výjimečné postavení, jaké má. Lawson vnáší do debaty intelektuální přesnost, politickou zkušenost a notnou dávku zdravého rozumu.... celý text
Literatura faktu Ekonomie a obchod Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2009 , DokořánOriginální název:
An Apeal to Reason. A Cool Look at Global Warming, 2008
více info...
Přidat komentář
Jediné co nás dožene do záhuby je lidská nenažranost a závist! Pouze \"návrat k rozum\" nestačí. Některé údaje, které auto udává je dobré zkoumat více do detailu. A nevěřit úplně všemu, ale čtenář má možnost nahlédnou na část stínu, kterou si nesou politikové.
Vraťme se k rozumu
„Já sám jsem tuto knihu mohl napsat jen proto, že má vlastní kariéra již skončila.“ (str. 126)
Výstižné, dobre utriedené myšlienky vychádzajúce z hlbokej znalosti problematiky. Navyše – z textu cítiť autorovu hlbokú pokoru (okrem iného – aj k názorovým oponentom pristupuje s veľkým rešpektom a úctou).
Tiež je zjavné, že Nigel Lawson je s dokumentmi, ktoré spomína (prípadne ich kritizuje), dôkladne oboznámený. Výsledkom toho je, že ku správam IPCC nie je príliš kritický, ba skôr naopak – používa ich v prospech svojej argumentácie, pretože ich detailná znalosť mu umožňuje nachádzať v nich to podstatné. Teda aj upozornenia na ich nedokonalosti, poukazy na neistoty a nejasnosti a výzvy k opatrnosti pri ich interpretácii, ktoré sa však do konečných verzií pre verejnosť a politikov obyčajne už nedostávajú.
A hoci je text skutočne zaujímavý a obsahuje množstvo užitočných informácií a inšpiratívnych myšlienok, trápil som sa s ním dlho a po kúskoch. Chýba mu totiž to „čosi“ – to ťažko postihnuteľné a definovateľné „niečo“, čo spôsobuje, že sa od knihy neviete odtrhnúť.
„Domnívám se, že není náhodou, že je to právě Evropa, kde ekofundamentalismus obecně a absolutismus globálního oteplování zvláště nachází svou nejúrodnější půdu; právě Evropa se stala nejsekulárnější společností na světě a tradiční náboženství zde mají velmi slabou pozici. Jenomže lidé i nadále pociťují potřebu útěchy a vyšších hodnot, kterou poskytuje právě náboženství, a toto vakuum zaplňuje kvazináboženství zeleného alarmismu a toho, čemu se říká světové spasitelství (jehož je ortodoxie globálního oteplování nejnápadnějším projevem); jsou to ideologie s mantrami, jejichž zpochybňování je považováno bezmála za svatokrádež.“ (str. 123)