Vražda ako spoločenská udalosť
Dušan Taragel
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30411/vrazda-ako-spolocenska-udalost-30411.jpg
4
36
36
Spoločenského sprievodcu napísali dvaja americkí väzni Gutterman a Colohnatt, poslovenčil Dušann Taragel Celá kniha je rozdelená do troch častí: • V SPOLOČNOSTI • NA CESTÁCH • INÉ SPOLOČENSKÉ PRÍLEŽITOSTI. Kapitola V spoločnosti obsahuje: Vražda v divadle, Vražda na koncerte, Vražda na vernisáži, Vražda v reštaurácii, Vražda na recepcii a Vražda v múzeu. Kapitola Na cestách obsahuje: Vražda vo vlaku, Vražda v lietadle, Vražda na lodi a Vražda na dovolenke. Kapitola Iné spoločenské príležitosti obsahuje: Vraždu na svadbe, Vraždu na pohrebe, Vraždu na pracovisku, Vraždu na návšteve a špeciálnu kapitolu nazvanú V rodine. Prílohu knihy tvorí kapitola Drobné spoločenské príležitosti (Pri tanci, Na ulici, Verejné dopravné prostriedky). Kniha obsahuje aj rozsiahly poznámkový aparát, predhovor autorov a predhovor k slovenskému vydaniu. Ilustroval ju Jozef Danglár Gertli. Paul Guterman (1944). Narodený v New Yorku. Rodičia, obaja univerzitní profesori, zahynuli pri automobilovej nehode. Vyrastal u strýka, ktorý bol pánskym krajčírom. Už ako 5-ročný vedel spamäti vymenovať jednotlivé diely, z ktorých je zošitý smoking. Veľmi skoro sa stal členom detského gangu a ako 8-ročný dokázal so zaviazanými očami rozobrať a zložiť väčšinu dostupných strelných zbraní. Na strýkovo naliehanie ukončil univerzitné štúdiá, ale svojmu povolaniu, sociálnej antropológii, sa nikdy nevenoval. Ako dobrovoľník bol nasadený vo Vietname, kde získal užitočné kontakty a skúsenosti. Po návrate dal dohromady svoj bývalý detský gang, s ktorým 7 rokov podnikal v oblasti výpalníctva, vydierania, bankových lúpeží a likvidácie konkurenčných skupín. Od roku 1979 začal pracovať ako sólista, založil si agentúru Better Tomorrows a špecializoval sa na vysoko sofistikované vraždy. Objednávali si ho špičky talianskych, írskych, čínskych, židovských a kolumbijských rodinných klanov a podnikateľských skupín a zverovali mu vraždy najvyšších predstaviteľov konkurencie. Preslávil sa vyvraždením predstavenstva správnej rady firmy Blue Potatoes, ktoré uskutočnil na recepcii pri výročí založenia firmy. V roku 1991 sa proti nemu nazbieralo už toľko dôkazov, že mohol byť zatknutý a odsúdený za dvanásťnásobnú vraždu, vydieranie a nelegálne držanie zbraní na 724 rokov. Joe Colohnatt (1936). Narodený vo Viedni v rodine majiteľa vinárne a učiteľky hry na klavír. Pohnuté životné osudy ho pomerne skoro dostali na dráhu zločinu a už v roku 1951 pašoval alkohol, cigarety a lieky medzi americkou a ruskou okupačnou zónou. Rýchlo sa vypracoval medzi špičku a od roku 1956 bol žiadanou ozdobou viedenskej zločineckej smotánky. V roku 1958 bol zatknutý, po šiestich mesiacoch ho prepustili a odišiel najprv do Francúzska a v roku 1962 do USA, kde získal trvalé občianstvo. Najprv pracoval pre rodinný podnikateľský klan Bonanno, po roku sa osamostatnil a začal pracovať na voľnej nohe. Jeho štýl, dokonalé vystupovanie, obliekanie a solídne kultúrne zázemie ho predurčili, aby sa pohyboval len v lepšej spoločnosti (naftoví, televízni a potravinárski magnáti). V rokoch 1966 až 1971 pracoval ako ozbrojený sprievod pre mnohé celebrity, najviac pre Franka Sinatru. Popritom prijímal objednávky aj na vraždy celebrít a podnikateľských hviezd. Preslávil sa vyvraždením klanu Capucciniovcov, dovozcov nepraženej zrnkovej kávy. V roku 1988 bol zatknutý a odsúdený za šesťnásobnú vraždu, únos, vydieranie, nelegálne držanie strelných zbraní a neplatenie daní na úhrnných 374 rokov.... celý text
Přidat komentář
doporučuji komentáře mých oblíbených Toffee a kap66
částečně sdílím jejich nadšení a částečně jsem rozpačitá, protože tento druh humoru a humoristické literatury není mým šálkem kávy. Zjistila jsem to ale až v průběhu čtení.
Budu však objektivní. Kniha je vymakaná a ve svém žánru jistě velmi dobrá. Pravda poněku monotonní, spousta doporučení se pro jednotlivá prostředí opakuje. (třeba chování, oděv a podobně). Celkově však oceňuji práci autora, kterou si musel dát se studováním etikety a bontonu ;) celou dobu jsem uvažovala, jak moc recesivní je..jestli opravdu ěkterý ze zmíněných vrahů neexistoval. A zda neexistuje třeba co i jen jeden kus doporučené a zdrojové literatury. A on zřejmě neexistuje. Takže mi to trochu zkazilo náladu. Ale to bude pravděpodobně i tím, že nejsem přesný cíl tohoto humoru a žánru, jak už jsem zmínila. Cílové skupině však polechtá bránice a jistě i vzbudí nadšení.
kniha je úlovkem z knižního festivalu, dokonce snad s podpisem Ladislava Špačka, kteréhož CD je součástí knihy. (autogram tam už byl, jen z klikiháku soudím...pořádně čitelný je jen Ladislav..)
Naprosto geniální je, když to čte nahlas Ladislav Špaček. Bohužel nenačetl knížku celou, tak jsem si zbytek musela obstarat a přečíst sama.
Ale bavila jsem se a stejně slyšela v duchu L. Špačka i při čtení očima. Při srovnání s jeho seriálem o etiketě má kniha prostě ještě další rozměr.
Autor mi tak úplně nesedl už svými pohádkami pro děti, ale dostal ještě šanci. Anotace této knihy a její nápad se mi jevily zajímavě. Ale tento typ "humoru" mě absolutně nebavil a nepobavil. Nedočteno bez výčitek. Autor zřejmě nebude můj šálek kávy, no nic.
Vtipná příručka pro vrahy, aby vždy zachovali dekorum, protože i vražda ve společnosti má svá pravidla. Skutečný profesionál má vkus a smysl pro prostředí, svým zjevem, chováním a oblečením má být ozdobou společnosti, a nikoliv zdrojem trapnosti, hanby a pobouření.
Výkladovou část doplňuje bohatý poznámkový aparát a pomohou i rady jak hovořit s umělci a hosty společenských akcí, konverzační tipy apod. Nikdo přece nechce, aby vražda byla ostatním na obtíž a vyvolávala pocit trapnosti.
Skvěle jsem se bavila, ale taky už vím, co kdy říkat, jak lidi řadit podle společenské důležitosti (např. významného sólistu je třeba vraždit před dirigentem), jak se pro různé události oblékat...
- Koncertní vrah se vyhýbá prvkům, které by mohly společnost rozladit nebo nemilé překvapit. Z návštěvy koncertu neděláme přehlídku svých šperků, zlatých hodinek a diamantových spon do kravat. Obézní lidé by neměli nosit těsné oděvy a hluboký dámský dekolt může někdy působit poněkud únavně.
- Za vrchol mistrovství se při vernisážové vraždě považuje sladění vraždy a vystavených uměleckých děl. Exponáty tak získají nový výpovědní rozměr a také samotná vražda bude ještě dlouho rozebírána v seminárních pracích studentů kunsthistorie.
- Vyspělý vernisážový vrah si před svým činem projde expozici s katalogem v ruce a seznámí se s vystavenými díly. Nemůže se mu tak stát, že svou oběť zavraždí ve chvíli, kdy zadumaně stojí před obrazem "Vzkříšení"
- Umožňuje-li nám to situace, po vraždě se s přítomnými rozloučíme, zapíšeme se do knihy návštěv a v klidu odejdeme. Do knihy návštěv nekreslíme žádné obrázky, nevpisujeme neslušná slova ani neškrtáme.
- Máme-li zavraždit skupinu vědců, rozhoduje počet citací v odborném tisku.
Jak by se nemohla tahle knížka líbit mně, která miluje vraždy v literárním, filmovém i seriálovém provedení? Jak by se nemohla líbit mně, která opravdu nemiluje společenské události? Přesně ty, při kterých mám oblečení podle etikety, hlídám si mimiku, gesta i držení těla podle etikety, pečlivě volím slova podle etikety,... A jen si v duchu říkám s Járou Cimrmanem (já ale někdy i toužebně): co kdyby došlo k nějaké, alespoň menší vraždě...
Část, která vzbudila má pousmání: příručka společenského chování pro vrahy. Autor povýšil vraždu z pouhého tématu na umělecký objekt a včlenil ji do pravidel etikety. Skvělé.
Část, která vzbudila můj hlasitý smích: poznámkový aparát uvádějící příklady uměleckých, správně provedených vražd i těch odfláknutých, čili nespolečenských; pro ty, kdo by chtěli k tématu něco nastudovat, jsou uvedeny i citáty a bibliografické údaje dokumentů! Senzační.
Zkrátka je to příručka, bez níž se žádný vyspělý společenský vrah neobejde. Až mě mí známí či kolegové donutí zase k účasti na nějaké společenské akci, nemusejí mít strach. Tedy až do konce večeře. Nebo až do projevu. Nebo do potlesku. Slibuji, že to bude efektivní a efektní zároveň. Přesně podle příručky.
Vtipná kniha...Keď čítate kapitolu ako vykonať vraždu v autobuse a práve cestujete autobusom
Skvelá paródia nielen na spoločenskú etiketu, ale aj iné oblasti, napríklad vďaka vymyslenej použitej literatúre na odbornú literatúru všeobecne. Taká jednohubka po ktorej ostane príjemná chuť v ústach.
Jo, já jsem cílovka. Humor je vyhnaný místy až do krajnosti. Ale krásně. Autor si s textem pohrál a musel strávit spoustu času na rešerších (i těch falešných).
Vymýšlení až cimrmanovsky trefných jmen některých postav, a pointy některých "historických" příběhů, muselo dát strašnou práci. Rozdělení knihy na dvě části mi trochu kazilo dojem, protože jsem pořád listoval tam a zpět, ale jinak to nejde.