Vražda jako krásné umění
Thomas de Quincey
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524627/bmid_vrazda-jako-krasne-umeni-6530bdb2aff16.jpg
4
28
28
Pokud odhlédneme od morální stránky, můžeme na vraždu nahlížet z estetického hlediska jako na umělecký akt. Jak zločinec ve svém díle navázal na dosavadní tradici? V čem byl jeho výkon inovativní? Využil dostatečně potenciál vražedných nástrojů? Jak pracoval s kompozicí? Vražda jako krásné umění Thomase de Quinceyho je dílo morbidní a černohumorně zábavné. Ve formě stylizovaných přednášek v gentlemanském klubu popisuje několik děsivých zločinů, současně však s ironií pojmenovává sklony moderní společnosti vyžívat se v násilí. V až brutálně konkrétní příběhové části de Quincey líčí příběh Johna Williamse, jehož případ (dvě vyvražděné domácnosti za noc) představuje jistý prototyp geniálního vraha. Zároveň však danou epizodu vypravěč podává jako hororové drama, jež staví zabijáka do zcela jiného světla. Vražda jako krásné umění pro svůj jedinečný styl a humor dodnes zůstala jedním z nejoblíbenějších de Quinceyho esejů.... celý text
Vydáno: 2023 , Dokořán
Originální název:
Murder Considered as One of the Fine Arts, 1827
více info...
Přidat komentář
Thomas de Quincey, to je skutečný kulišák. Dílko "Vražda jako krásné umění" je morbidní, zábavné (zvlášť pro lehce zvrácené povahy), pobuřující, na hraně balancující čtení. Zároveň se trefuje do černého ("Svět, pánové, jest většinou krvežíznivého smýšlení, a vše, čeho si lidé při vraždě přejí, jest hojné prolévání krve; křiklavá podívaná v tom směru jim stačí.") a otevírá velmi zajímavá témata značně osobitým stylem.
Při vědomí, jak staré to dílko je, nabývá knížečka (v českém vydání to platí dvojnásob) dalších rozměrů. Quincey tu rozebírá vraždy a modus operandi tak, že v době vzniku to muselo být sice zcela šokující, nicméně s odstupem času se tváří dost prozíravě co do kriminalistiky. V neposlední řadě poslouží tahle knížečka i jako malý náhled do krvavých zločinů své doby. Jack Rozparovač nebyl jedinou "slavnou" osobností tohoto umění na ostrovech; už jen proto, že dílko vzniklo několik desetiletí před jeho mistrovským výkonem.
Nejvýraznější část (a nejsurovější) je ovšem velmi zaujaté, živoucí, mrazivé a brutální podání příběhu Johna Williamse. Vše ještě podtrženo poznámkovým aparátem. Jinými slovy velice povedená práce originálního esejisty a samorosta.
Jiný.....! Mám rad dekadentní dobu. Rad čtu cokoli z teto doby anglického tajemného a v tomto případě velmi odlišného . Jiného.
Znudení buržoázni sráči sa hrajú na morbídnych cynikov. Póza par excellence, jediné, čo zaujme je príbeh skutočného vraha a historické fakty o niektorých filozofoch (Spinoza, Voltaire), inak sa de Quincey môže smelo zaradiť medzi tupé stádo, ktoré šlo s dekadentnou dobou. Som zvedavý na Spoveď požívača opia, len preto dávam tomuto šašovi so vzletným slovníkom ešte šancu.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Zpověď poživače opia |
| 1927 |  Levana a matky žalu |
| 1910 | Suspiria de profundis: kteráž jsou pokračováním zpovědi anglického poživače opia |
| 1920 |  Johanna z Arku |
| 2023 | Vražda jako krásné umění |
Zajímavá knížka - vcelku bych souhlasila s výstižným komentářem, který níže napsal Kozel. První část knihy - jakýsi teoretický rozbor vraždy s doporučeními pro vraha i pro vražděného, jak vraždu přivést k úspěšnému konci tak, aby byla se stala uměleckým dílem, je napsána s notnou dávkou černého humoru, nadsázky a morbidní ironie. Druhá část knihy se zabývá velmi podrobným rozborem dvou hromadných vražd, které se staly během 14 dnů v jedné části Londýna.