Vražda v hotelu Sacher
Beate Maxian
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454459/mid_vrazda-v-hotelu-sacher-Sg3-454459.jpg
3
52
52
Novinářka Sarah Pauliová série
< 9. díl
V luxusním hotelu Sacher se koná opulentní jarní ples. Mezi věhlasnými hosty je také Sarah Pauliová, novinářka Vídeňského posla. Oslava běží na plné obrátky, když tu se náhle ozve výkřik. Vzápětí je na dámských toaletách nalezeno mrtvé tělo. Brzy vyjde najevo, že obětí se stala Iris Reuterová, která pracovala v malém cukrářství nedaleko hotelu Sacher. Iris byla proslulou cukrářkou, její sladké výtvory se těšily velké oblibě. Při dotazování přítomných hostí padne podezření na Maxe Brückera. Je to nadřízený Reuterové a její bývalý přítel, který se s ní nerozešel právě v dobrém. Zatímco bulvární tisk vnímá Brückera jako jasného pachatele, Sarah pochybuje a pouští se do pátrání na vlastní pěst v blízkém okolí zavražděné ženy. Záhy narazí na záhadné dekorace na dortech a na další temná tajemství…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2020
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Mord im Hotel Sacher, 2019
více info...
Přidat komentář
Po Vraždě ve Vídni moje druhá kniha od Beate Maxian. Nemyslím si, že by v knize bylo moc postav. Podle mě je to jako v reálném životě - každý člověk má kolem sebe více či méně navázáno dost jiných lidí a v případě vyšetřování je nutno všechny tyto vazby prověřit. Prostě přehled v postavách jsem při čtení neztratil. Jiné už to bylo při vysvětlování květomluvy. Tam jsem byl mimo úplně a navíc bylo této části věnováno, alespoň za mě, zbytečně moc prostoru. Vím, že to bylo ve výsledku důležité, ale i tak jsem přesvědčen, že méně by knize asi prospělo. Nicméně slušný, dobře čtivý příběh a i já bych si dokázal představit filmové zpracování, které by určitě ukázalo z Vídně víc, než kniha samotná.
Ze tří dílů, které byly přeloženy do češtiny, je tenhle za mě nejslabší. Velké množství postav, absolutně nic napínavého, propojení případů tak nějak přitažené za vlasy... Tentokrát mě na tom nebavilo ani to Sařino vysvětlování květomluvy a tradic spojených s pečením.
Od téhle detektivky jsem toho moc nečekala, a asi byste neměli ani vy. Příběh mě příliš nebavil, chybělo napětí a můj zájem o rozuzlení prakticky neexistoval.
Poměrně atraktivním je prostředí Vídně, hotelu Sacher a cukrářství, nicméně nedokáže zachránit chvílemi se táhnoucí a celkem nudný děj.
Vraha jsem tipla někdy ke konci, takže jsem měla radost, že jsem to alespoň jednou dokázala uhodnout.
Nejedná se o odpad ani o skvost; do týdne si ale už nevzpomenete, že jste něco takového četli.
Jak píší předešlí čtenáři - zbytečnosti, neuvěřitelná propojení postav, kterých je příliš mnoho, novinářka řeší případ s jednoznačným souhlasem policie... A až tak paranoidní jsem, že uvažuju, jestli si to firma Sacher neobjednala jako reklamu - pokud ano, mohla ty peníze utratit lépe.
Těšila jsem se na zábavnou detektivku, ale nic moc. Nuda, předvídatelnost, trochu brak.
Bohužel, nedočetla jsem, hodně zdlouhavé a popisné, postavy mě ničím nezaujaly.. Škoda
Tak tady jsem zápletku neuhodla. Začalo to jako neškodný výlet mezi cukráře, a skončilo jako finanční thriller.
Je zajímavé, že obyčejná cukrářka rozuměla komplikovaným finančním problémům.
Děj se soustředil zpočátku na dva samostatné příběhy, které pouze zdánlivě propojil hotel Sacher.
Asi mě příběh donutí navštívit hotel, zatím jsem se mu a množství turistů před ním obloukem vyhýbala.
Luxusní vídeňský hotel, prominentní společnost a zavražděná cukrářka na dámských toaletách aneb novinářka Sarah Pauliová znovu v akci. Její posedlost symbolismem, mýty a lidovými tradicemi je pro vyšetřování zločinu směrodatná a proplétá se jako červená nit celým příběhem. Vedle mistrného cukrářského umění se tady řeší především milostné vztahy. Ta randí s tím, ten zase s tou, tamta je nevěrná svému manželovi, tamten už léta bezostyšně podvádí svou ženu. Spletenec vztahů obtáčí jádro vyprávění, ale je to povětšinou jen bohapusté tlachání nevedoucí k žádnému cíli. Jakoby pešek chodil okolo a mlátil pantem do prázdna. Zase a zase a ještě jednou dokola jedno velké NIC nabarvené na růžovo. Po určité době mi už bylo úplně jedno, kdo s kým chodí do postele a proč vlastně zabili Iris Reuterovou. Celá konstrukce se začala drobit a rozpadat, zápletka stagnovat, postavy zprůhledněly a začaly ztrácet na významu. Nudě už nic nebránilo prosakovat mezi řádky a ani rozpačité finále už nedokázalo celé to utahané snažení Beate Maxianové zachránit.
Těšila jsem se na detektivku z prostředí Vídně, ale byla jsem docela zklamaná. Souhlasím s komentářem "bagel", že bylo těžké zorientovat se v tom množství postav, udivilo mě, jak se novinářka pletla do práce policie a některé pasáže mi přišly moc zdlouhavé, zbytečné a nezajímavé. Postupně už jsem ani neměla moc zájem vědět, kdo je vrah.
Trvalo mi,než jsem se začetla. Příliš mnoho postav mi komplikovalo se zorientovat. Některé pasáže mi přišli až neskutečné. Přesto jsem knihu nakonec přečetla a konec prekvapil.
tak jsem autorce dala druhou šanci a po dočtení musím konstatovat, že opravdu není žádná škoda, že ostatní díly u nás nebyly přeloženy a nevyšly; promarněná příležitost; těšila jsem se na klasickou detektivku z prostředí Vídně, ale bylo to plytké, nudné a zbytečné čtení; škoda;
Můj dojem z knihy je poněkud rozpačitý.. Bylo by to docela dobré počtení, ale je tam plno zmatených rozhovorů a omílání jednoho a toho samého pořád dokola. Dlouho se tam nic neděje..Toto byla moje jediná kniha od této autorky, jinou už určitě vyhledávat nebudu.
Zpočátku bylo dost těžké zorientovat se v množství postav a v jejich vztazích. Bylo divné, jak moc se novinářka pletla do práce policie, ale v knize nebylo blíže objasněno, jaký je její vztah k vyšetřujícímu komisaři. Není divu, když jako první se u nás vydal devátý díl série (a letos následuje šestý...).
Kniha se mi líbila a dobře jsem si početla, ovšem předpokládám, že ohlasy čtenářů budou různorodé. Autorka píše stylem plným odboček. Celkem podrobně popisuje soukromí všech hrdinů, aniž by to bylo pro řešení případu nutné a vůbec se dozvídáme spoustu drobností, které vyšetřování jen náznakem doplňují. Nicméně mě tento detektivní případ o vraždě známé mladé cukrářky nenudil a zdál se mi dobře promyšlený.
Určitě zkusím i další knihu od paní Maxian.
Docela jsem si knihu užila i když než jsem se zorientovala v postavách, byla jsem v půli příběhu. Stejně jak někteří čtenáři jsem si myslela, že si více užiji Vídně a jeho atmosféry, ale co se dá dělat. Určitě si přečtu něco dalšího od autorky a pak si udělám názor.
Nevěděla jsem, co mám od knihy očekávat, a musím přiznat, že mě velmi mile překvapila. Postavy jsou perfektně charakterově vykreslené, prostředí do detailů popsané a završují to excelentní popisy všech možných zákusků a čokoládových pralinek. Kniha je velmi čtivá, dýchá z ní atmosféra, téma je skvěle vybráno.
Příběh jako takový se mi líbil, co se mi moc nelíbilo, byly některé až přiliš dlouhé pasáže z osobního života postav.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečít. Sice ji nezařadím do svého žebříčku „letošních top knih“, ale hodnotím ji kladně. Určitě bych ji doporučila všem, kteří mají rádi jemnější a pomalejší detektivky.
Ještě si dovolím jedno maličké upozornění: popisy sladkých pochoutek jsou velmi detailní a tím pádem lákavé, takže se napřed předzásobte nějakou dobrůtkou.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány Vídeň rakouská literatura krimi
Už devátý díl série s novinářkou Sarou Pauli - a já o tom nevím? Nevadí, na mém seznamu knih k přečtení je místa dost i na předchozích 8 dílů!
Ve vídeňském luxusním hotelu Sacher se jako každý rok koná slavnostní jarní ples. Záhy je za křiku přítomných hostů na dámských toaletách objevena mrtvá žena. Jednalo se o proslulou cukrářku Iris Reuter, která se nedávno rozešla se svým přítelem a zároveň obchodním partnerem Maxem. Je Max hlavním podezřelým?
Na plese je mezi pozvanými také novinářka Sarah Pauli, která se k případu rovněž nachomýtne a ve spolupráci s policií pomáhá s následným pátráním. Vyšetřování se soustřeďuje na Maxe jako pachatele, ale novinářský instinkt Saře napovídá, že to vše nakonec bylo úplně jinak.
Příběh se mi moc líbil, Vídeň je totiž moje oblíbená metropole a navíc jsem celou dobu měla nesmírnou chuť na dort Sacher! Hezky napsáno, byla to pro mě taková pohodová detektivka, kterou mohu vřele doporučit!