Vražda v lázních Luhačovicích
Jana Moravcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56911/vrazda-v-laznich-luhacovicich-56911.jpg
3
36
36
Rok po skonu mladé pražské knihovnice Edity Krejzové získá její bratranec Prokop deníkové záznamy, jež vnášejí do posledních dnů jejího života nové světlo. Prokop má dost důvodů, aby se do podivného případu nezaplétal, avšak někdejší přítel zesnulé ho přece jen přemluví.
Přidat komentář
Hodně divná kniha. Vlastně jsem ani nepochopil, proč ji autorka napsala, co vlastně chtěla tou hrou nesympatických postav sdělit.
Nedávno jsem přečetl knihu paní Moravcové Smrt nenosí brýle a hodnotil ji jako slabší průměr. Ze zvědavosti jsem sáhl ještě po knize Vražda v lázních Luhačovicích a nic dalšího už od autorky zkoušet nebudu. Postavy nesympatické, atmosféra žádná, pro mne velká nuda. Stálo mne hodně přemlouvání, abych knihu vůbec dočetl.
Proč já jsem to jen četl? Asi díky lázním, ale i ty jsou tu jen lehce zmíněny. Přečíst se to dalo, pořád jsem doufal, že se něco dozvím, ale dočetl jsem a i ten konec byl useknutý. Tak já nevím, za úplnou ztrátu času tu knihu nepovažuji, ale zase tolik času a pro nic?
Autorku mám ráda z jejích starších psychothrillerů a nápaditých povídek, takže jsem chtěla zkusit i její novodobou tvorbu. Příběh je podán čtivě a napínavě, chtěla jsem za každou cenu zjistit, o co vlastně šlo. Nakonec to bylo opravdu za každou cenu, neboť závěr byl neuvěřitelně propletený až zmatečný, takže stále panuje nejistota: "kdo za to mohl?" - asi skoro všichni, ale nikdo nijak zvlášť, takový je můj dojem, ostatně o žádné kriminalistické vyšetřování nešlo.
Snad všechny postavy mi připadaly neuvěřitelné, uměle sestavené, neživoucí (nejen hlavní hrdina, třtina-pochybovač). Spokojenost se tedy nekonala (50%); novodobá tvorba autorů, jejichž detektivky jsem mívala ráda, se naneštěstí nějak stále více míjí s očekávanou kvalitou.
I když to na první pohled nevypadá, je to kniha do čtenářské výzvy 2020, neboť název zní... aneb Vrah nemá rád Vincentku. Než o akční detektivku jde spíš o sondu do lidského chování. Hrdinou je zamindrákovaný človíček, kterého chce okolí buď ochraňovat, nebo využívat a zneužívat. A tento "sralborka" chce přijít na kloub smrti své sestřenice. Všichni aktéři příběhu hrají nějakou hru. Každá samostatně je neškodná, ale všechny dohromady vedou ke dvojí tragédii.
Vůbec mě to nebavilo. Nutila jsem se dočíst do konce. Případ nepřípad. Hlavní hrdina byl neslaný nemastný.
Takové dílko jaká nemám moc ráda: užvaněné a o ničem. A nějak jsem to celé vůbec nepochopila.
Klasická česká detektivka. Bratranec Edity Krejzové Prokop se začíná sám na vlastní pěst pouštět do amatérského vyšetřování její smrti. Do rukou se mu totiž rok po její smrti dostal za podivných okolností její deník, který naznačuje, že v případě Editina skonu nešlo jen o přirozenou smrt....
Luhačovice - takové krásné a klidné lázeňské místo a vražda? Je to vůbec možné?
Nelíbila se mi, hlavní hrdina hodně divný týpek - takový poseroutka, žádný chlap. A totéž platí o knížce - divná, žádná pořádná detektivka.
Tak nevím, tohle mne nijak extra nezaujalo, navíc mi hlavní hrdina lezl neobyčejně na nervy... :-) Z lázeňské série jsem četla i lepší kousky...
Další úžasná knížka. Myslela jsem si podle názvu knížky, že to nebude ono, že to bude tak trochu nuda, ale hned od začátku mě to chytlo a četla jsem to jedním dechem. Taky jsem byla od začátku až do konce napnutá jak kecky :D:D:D Mohu jen doporučit :)
Opět jeden z autorčiných detektivních příběhů, který nemá chybu. Má švih, nemá hluchá místa, charakteristiky a popisy postav neodvádějí čtenáře od děje. Zkrátka, dá se to přečíst na jeden zátah.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vražda v lázních Luhačovicích |
| 2005 | Nevěry |
| 1987 |  Klub neomylných i omylných |
| 1981 | Eva s modrým snem |
| 1976 | Vzkazy |
Na počátku je vcelku dobrý nápad - na základě deníku zkusit vybudovat nosný příběh s vraždou či sebevraždou. Autorka sem nasypala velké množství postav, většinou nesympatických, včetně hlavního hrdiny. Ovšem postavy se v průběhu děje nijak nevyvíjejí. Děj je všelijak proplétaný, snažil jsem se v průběhu čtení odhadovat další vývoj, ale autorka jakoby rezignovala na jakýs takýs progres. Přišlo mi, že se při psaní jakoby točí v kruhu, a tak se na konci ocitáme zase na počátku a nejsme nijak chytřejší v objevu toho, proč vlastně tako kniha vznikla.