Vraždy bez rukavic
Jan Trefulka
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16165/bmid_vrazdy-bez-rukavic-LTR-16165.jpg
3
3
3
Hrdinové povídek se ocitají v situacích, kdy svět nelítostně zasahuje do jejich existence a zaviňuje buď skutečnou smrt, nebo duchovní újmu, která se smrti podobá. Podle povídky Na krásné vyhlídce natočil v roce 1993 režisér Vladimír Drha stejnojmennou televizní inscenaci Na krásné vyhlídce, hrají Jana Brejchová, Jiří Zahajský, T. Brodská, V. Fialová, N. Mukařovská, J. Rava a další.... celý text
Přidat komentář
hrdinové povídek hledají své místo ve světě, upínají se k úkolům nebo vztahům, které podle nich stojí za námahu .... jejich snažení je však pochybné. nejzajímavější je snad příběh Na krásné vyhlídce o vztahu vdané ženy, která obsluhuje v místním hostinci, kde se přistěhuje cizí muž, Polák ... poznávají se, plánují, že žena s ním odejde do Polska ... má žena právo odejít od rodiny s mužem kterého zná sotva pár dní ? důsledky rozhodnutí jsou pro oba frustrující ,,,
První povídka (Na krásné vyhlídce) a Smrt knihovny mě bavily hodně, zbylé povídky jsem bohužel nezvládla, nesoustředila jsem se na ně. Třeba se k nim někdy ještě vrátím. Podle první povídky byla natočena stejnojmenná televizní inscenace s Janou Brejchovou v hlavní roli, to jen pro zajímavost :-)
Část díla
Mimosvět
1992
Na krásné vyhlídce
1992
Smrt knihovny
1992
Vražda bez rukavic
1966
Autorovy další knížky
| 1978 |  O bláznech jen dobré |
| 1962 | Pršelo jim štěstí |
| 1993 |  Bílá žízeň |
| 1966 | Nálezy pana Minuse |
| 1963 | Třiatřicet stříbrných křepelek |
Pozitivní news: velmi mě zahřálo u srdce mé premiérové čtenářské setkání s dílem spisovatele Jana Trefulky (1929 - 2012. Byl jím soubor čtyř povídek Vraždy bez rukavic. Obálkou velmi nenápadnou knížku jsme dostal darem, asi bych si ji sám - neznalec - nekoupil. A bylo to pro mě velmi příjemné setkání... s autorem, jehož bych už díky této útlé knížce chtěl poznat osobně, kdyby to šlo. Čtyři sondy do čs. socialismu zevnitř, přitom o socialismus tam běží vlastně až v druhé řadě; čtyři tragické osudy lidí, které semlely velké i menší dějiny, a přitom ta knížka dýchá nadějí a nějakým citem, vírou, citlivostí pro drobnokresbu. Pro mě nejsilnější je z cyklu povídka Mimosvět o srpnové okupaci - na malém textovém prostoru takhle silně zevnitř vykreslenou atmosféru doby, kterou jsem sám nezažil, jsem asi ještě nečetl. Čtěte i vy.