Vraždy podle abecedy
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464961/bmid_vrazdy-podle-abecedy-UfA-464961.jpeg
4
1370
1370
Hercule Poirot série
< 12. díl >
Detektivní román z roku 1936 patří k nejznámějším počinům královny zločinu. Tři anonymní dopisy a po nich tři vraždy – trafikantky Alice Ascherové v Andoveru, Betty Bernardové na pláži v Bexhillu a lorda Carmichaela Clarka v Curstonu. A u všech mrtvol je nalezen takzvaný Abecední jízdní řád… Hercule Poirot se svým přítelem plukovníkem Hastingsem čelí tentokrát něčemu horšímu, než je obyčejný zločin, čelí šílenství a zvrácenému smyslu pro logiku. Čtvrtá vražda však daná pravidla poruší – a to je pro puntičkářského Belgičana signál, že nic není tak jednoznačné, jak se ho o tom někdo snaží přesvědčit.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2021 , KalibrOriginální název:
The A. B. C. Murders, 1936
více info...
Přidat komentář
Výborně promyšlená a navzdory vší nepravděpodobnosti vlastně velmi uvěřitelná detektivka s dobře vybudovanou psychologií... Celkový dojem: 85%
I když znám skvělé filmové zpracování a věděl jsem, jak všechno skončí, stejně jsem se výborně pobavil. Skvělá detektivka.
Nanejvýš uspokojivé.
Klasika, která pohladí. Typický případ pro Hercula Poirota, který je prostřednictvím dopisu osloven tajemným ABC a vraždy začnou.
Překvapivé rozuzlení a fenomenální šedé buňky mozkové.
(SPOILER) Opět to bylo skvělé, opět jsem se snažila uhádnout, opět jsem neuhodla, opět mě to nutilo hltat stránky, abych co nejdřív zjistila rozuzlení, opět to bylo nepředvídatelné a opět mě iritovala úplně zbytečná milostná linka. Opravdu, bez té by to nejspíš nemělo chybu.
Naprosto se shoduji s komentářem pode mnou, kdysi jsem film viděla, věděla jsem +- linii příběhu, ale jistá jsem si nebyla. Při čtení, a to se mi stalo snad poprvé, jsem trochu tušila vraha, respektive okolí, odkud by mohl vrah být. Kniha byla opět skvělá, ačkoli to není úplná "klasika" Agathy Christie. Rozhodně doporučuji k přečtení, kniha nezklame. Miluju, když přečtu další knihu od Agathy, a mohu jít porovnávat s filmovým zpracováním.
Tuhle knihu jsem kdysi viděla zfilmovanou s Davidem Suchetem, ale už jsem si přesně nepamatovala rozuzlení, kdo je teda ten pachatel. A tak bylo na čase si to zopáknout.
I když jsem si základní koncept tohoto příběhu pamatovala, i tak bylo celkem napínavé sledovat Poirotovu cestu k řešení celého případu. Bavilo mne Poirotovo zapojení určitých účastníků do pátrání za účelem posunout se ve vyšetřování.
Příběh je to svižný, zápletka zajímavá, bavila mne zároveň určitá naivita kapitána Hastingse, kterou tu jako vždy usměrňuje Poirot se svými logickými závěry a laskavými, až otcovskými poznámkami.
Nakonec 4 hvězdy, tohle mne bavilo.
Vyslechla jsem audio v nezkrácené verzi a musím říci, že jsem u toho někdy klimbla, takže jsem se musela vracet.
Pachatele jsem tak trochu tušila, ale nevěděla jsem motiv proč? Nakonec velmi častý motiv k vraždám.
Tentokrát nejsem, tak nadšená. Jiné se mi četly a bavily mě více.
O knize jsem se dočetla, že se tu nachází první sériový vrah v literatuře. Zda je to podložená informace nevím, ale tahle knížka od Agathy je úplně jiná, než všechny ostatní.
V první řadě, Hercule Poirot je takový... jiný. Je přístupnější, zábavnější a celkově milejší. Na rozdíl od ostatních případů mu tenhle dává opravdu zabrat a on si to přiznává. Zápletka je vymyšlená skvěle a on si s ní nakonec bravurně poradil. To rozuzlení?! Asi není nutné dodávat, že jsem vraha (už zase) neuhodla.
Opravdu skvěle vymyšlená zápletka. Rozhodně jedna z nejlepších Agathiných. Poirot má proti sobě opravdu dobře vymyšlený plán a pachatele, který se nezastaví před ničím. Čtete se zatajeným dechem.
Kniha by nebyla špatná, ale velmi jí ublížil český překlad. Poirot se vyjadřuje hůř než indiáni v románech Karla Maye a s neologismy autor či autorka překladu zachází přímo barbarsky. Pod překladem je podepsána Eva Kondrysová, jež je autorkou náročných překladů prestižních autorů, ale tato Eva Kondrysová po sovětské okupaci propůjčovala své jméno jiným, kteří nesměli publikovat. Je tedy otázka, kdo za takto špatným překladem vlastně stojí. Jisté ale je, že František Větrovský se projevil jako zcela neschopný redaktor.
Někdo mi to doporučil, jako jednu z nejlepších detektivek a tedy možná měl i trochu pravdu. To rozuzlení bylo geniální!
Když nevím co číst, Agatha to vždy zachrání a teď to bylo stejné. A navíc zase super příběh. I když znám televizní i filmové zpracování, stejně se pouštím do knih, abych si užila skvěle napsaný příběh.
"Šílenec je stejně logický a rozumový ve svých činech jako normální člověk - souzeno z jeho zvláštního deformovaného hlediska."
Vraždy podle abecedy bych se nebál zařadit mezi jeden z nejlepších příběhů o malém geniálním Belgičanovi, jenž si můžete přečíst. Přestože má v jádru obvyklou Agathinu šablonu - detektiv rozplétá historii a vztahy, a mezi skupinkou podezřelých se snaží vypátrat vraha - opět slouží pouze jako odrazový můstek a obzvláště v tomto případě se dílo v mnohém liší od ostatních příběhů ze série.
Autorka totiž konečně vysílá Poirota, obvykle zabydleného v luxusních sídlech, ven do ulic, po čemž jsem toužil už nějakou dobu. Vyprávění si sice samozřejmě zachovává svůj klasický šarm a prostor se najde i na nějaké vtípky, avšak tomu je především na začátku - velice brzy začne mít vše jiný, civilnější a pochmurnější nádech, což je pak například skvěle vidět v seriálových adaptacích, jak v té se Suchetem tak i s Malkovichem (v té byla temnější atmosféra bohužel to jediné povedené).
A i ona "obvyklá šablona" je z jistého pohledu jiná - namísto jediné oběti a jejího osobního příběhu je zde obětí a s nimi spojených menších příběhů více. Tyto menší příběhy se pak navíc vzájemně liší společenským postavením i vztahy k pozůstalým.
Veškerých těchto jedinečných a fungujících změn jsou si ostatně vědomy i samotné postavy ("Dosud byl vždy náš osud pracovat zevnitř... Zde máme poprvé neosobní vraždu. Vraždu zvenčí.").
Samozřejmě, nebyla by to Agatha a její Poirot, kdyby celá kniha nebyla prošpikována působivými psychologickými rozbory a úvahami. Každé její vyprávění má svůj specifický a spojující motiv, přičemž zde svůj pohled soustředí na "šílenství", s ním spojené většinové názory ale i jeho skutečnou podstatu. Díky tomu je možné se k jejím knihám vracet, přestože se jedná o detektivky. Agatha je studnicí psychologických postřehů a citátů, jenž jsou trefné a čtivé dodnes.
A nebyla by to také Agatha, nemít celý zločin naprosto brilantně vymyšlený. Mnohé detaily a střípky poskytuje čtenáři napříč celým dějem (přičemž ona psychologie zde hraje podstatnější roli než obvykle), čímž jsem se dokázal chytit a uvažovat správným směrem. Stejně mě pak ale dokázala finálním rozuzlením překvapit, jak celým provedením tak i jeho následným odhalením. A to vše, aniž by mi cokoliv přišlo jako vycucané z prstu či nedávalo smysl.
Svižné, napínavé, pohlcující, působivé, zkrátka excelující v mnoha směrech a celkově brilantní. To nejlepší z Poirota a zároveň v mnoha směrech jiné a fungující. Ať už máte malého Belgičana v oblibě, nebo jste si k němu zatím nedokázali najít cestu právě kvůli již zmíněným "staromódním" prostředím a šablonám, dejte Vraždám podle abecedy šanci. Neměla by zklamat nikoho, kdo má rád mistrně vymyšlené i napsané detektivní příběhy obecně.
Ach, moje první Agatha. Toto setkání s autorkou jsem oddalovala opravdu dlouho. Vždy mi přistála v ruce jiná kniha. Nakonec jsme se ale vyhecovaly s kamarádkou. Nikdy jsem nebyla fanouškem Hercula, ale jsem velkým milovníkem detektivek. Proto bylo až ostudné nepřečíst nic od královny tohoto žánru. Přímo toto dílko jsem si poté vybrala na doporučení.
Příběh se mi líbil. Na každé stránce se něco dělo a člověka to udrželo v pozoru. Dost mi to ale připomnělo právě staré detektivní seriály, které vždy sledovala babička. Hlavně poslední asi pěti stránkový monolog našeho Poirota. Přesto musím říct, že konec opravdu překvapil. K autorce se určitě někdy vrátím, ale myslím si, že až za pár let. Zatím jsem si jí zařadila do kategorie "čtení na stáří". Tak snad v budoucnu.
Dobře se mi četla tato detektivka od Agáty Christie. Ač celý příběh vypadá zdánlivě jednoduše, závěr opravdu překvapí.
Tohle je ještě lepší, než jsem viděl na obrazovce. Přeci jenom psané slovo dává víc prostoru pro určení vraha. Vlasdtně až do konce to není jisté a některé údaje vám dojdou až na tom pomyslném konci. Ale vlastně je to geniálně promyšleno, i když se čtenář zas tak nemusí namáhat. Povedená detektivka.
Skvěle napsaná detektivka, má první prečtená. Televizní zpracování několika příběhů jsem viděla, ale takhle je to ještě lepší.. Baví mě, že do poslední chvíle člověk netuší, kdo je vrah. Autorka hází návnady, ale pravda je vždy trošku jinde..
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno Hercule Poirot Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Jeden z nejznámějších případů. A hodně se povedly i TV filmy, ten s Davidem Suchetem z roku 1992 i ten s Johnem Malkovichem z roku 2018, které shodně věnovaly zvýšenou pozornost falešnému ABC.