Vraždy podle návodu
P. D. James (p)
Adam Dalgliesh série
< 12. díl >
Malé soukromé muzeum na okraji londýnského parku Hampshead Heath zdědili tři sourozenci Dupayneovi. Pokud se nedohodnou a neprodlouží nájemní smlouvu, muzeum bude zavřeno. Neville Dupayne však podepsat odmítne a vzápětí ho zaměstnankyně muzea Tally Cluttonová najde mrtvého. Každý z lidí spojených s muzeem má motiv a příležitost k vraždě. Ale jen jeden zabije a v průběhu vyšetřování zabíjí znovu. Vraždy se podobají slavným případům z historie zločinu, které jsou dokumentovány v Dupayneově muzeu. Jestli jde o náhodu, nebo o vraždy podle návodu, musí zjistit komander Dalgliesh. Zdá se však, že každý krok, o který je blíže vrahovi, jej vzdaluje od ženy, již miluje…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2011 , MottoOriginální název:
The Murder Room, 2003
více info...
Přidat komentář
Kniha se dobře četla a děj byl příjemně napínavý a zajímavý. Jen jsem se zpočátku ztrácela v množství jmen různých postav.
Kdo chce klidnou detektivku, nad kterou si popřemýšlí, právě ji našel. Zařve pár lidí, to jo, ale žádný masový krváky a akční závěry s hrdiny na okenní římse či s prostřílenými hrudníky nečekejte.
Sem tam tu někdo srovnává Agathu s P.D., za mě je Agathin Poirot zábavnější prďola než Dorothin melancholický, pasívní snílek Dalgliesh. To nemluvím o jejich detektivních schopnostech ale o přístupu k ostatním lidským bytostem. Detektivky jsou ovšem vymyšleny precizně, o vrahovi jsem jen dumala a nepřišla na to. Má to taky svoje kouzlo! Je to takové chytré psaní.
Velmi čtivá detektivka, která paradoxně boduje více vykreslením jednotlivých postav, než samotným vyšetřováním, což se může v rámci žánru zdát jako fatální, ovšem opak je pravdou, neboť samotné hledání vraha je taktéž poměrně záživné, jen mnohdy působí spíše jako odrazový můstek pro rozvoj popisu osobností přítomných charakterů. Těch je tu hodně a o každém si lze udělat jasný obraz a najít si své oblíbence či nenáviděné. Dalglieshovo vyšetřování udržuje čtenáře v dostatečném napětí a zvedavosti až do zjištění, kdo vraždil, ovšem občas se nelze zbavit dojmu, že je vyšetřování příliš matné a v podstatě až do samotného rozuzlení nelze vlastně nikoho brát jako řádného podezřelého a tak nejen kvůli tomu pak samotné řešení případu působí jako blesk z čistého nebe velmi náhodně a uspěchaně. Ovšem zní to hůře, než to ve skutečnosti opravdu je a i s vyšetřovacími chybami jde o velmi příjemnou detektivku, která své neduhy bohatě vynahradí dalšími kvalitami.
Jedna zo slabších jej kníh. Začiatok ma bavil, ale postupne už menej. A záver bol urýchlený, páchateľov motív nepresvedčivý.
Nic moc a hlavně tam o žádné vraždy podle návodu nejde - je to jen souhra náhod. Mnohem lepší je Christie, kde se vraždí podle říkanek atd. Tady je to jen v názvu, jinak tam žádného masového vraha, co by vraždil podle vzorce, nehledejte. Jamesová má dost výkyvy. Něco je super (Pachuť smrti) a něco nudná knížka pro důchodce. Tohle je tak průměr
Štítky knihy
detektivní a krimi romány muzea zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
1986 | Třikrát Adam Dalgliesh |
1991 | Pachuť smrti |
1992 | Černá věž |
2013 | Smrt přichází do Pemberley |
2009 | Soukromá pacientka |
Pěkná.