Vražedná pole
Haing S. Ngor , Roger Warner
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447984/bmid_vrazedna-pole-2Qn-447984.jpg
5
47
47
V dubnu 1975 se dostali v Kambodži k moci Rudí Khmerové vedení mužem, který si říkal Pol Pot. Rudí Khmerové rozpoutali v zemi teror, vyhnali veškeré obyvatelstvo z měst na venkov a z lidí udělali otroky. Kambodžský lékař Haing Ngor v této knize vypráví děsivý příběh o tom, jak přežil běsnění Rudých Khmerů ve své zemi, a vydává svědectví o nepředstavitelném strádání, ohromující brutalitě, utrpení a nelidském chování režimu, který zemi naprosto rozvrátil. V roce 1979 se mu podařilo z Kambodže uprchnout do Spojených států amerických, kde jako sociální pracovník pomáhal jiným uprchlíkům. Další obrat v jeho životě nastal, když ho režisér Roland Joffé obsadil do role kambodžského novináře a tlumočníka Ditha Prana ve filmu Vražedná pole (1984), za kterou získal Oscara. Haing Ngor zemřel v roce 1996 v Los Angeles při loupežném přepadení. Kniha je mimořádně silným memoárem o životě v zemi, kde vládl komunistický režim Rudých Khmerů. Autor líčí sestup země do nepředstavitelného pekla: světa otroků a nesmyslné brutality, v níž zanikl jakýkoli rodinný život. Ale vedle bolesti a strastí kniha přináší i naději a je zářným příkladem toho, jak dokáže ten nejlepší druh lásky „rozkvést“ kvůli sdílené zkušenosti děsivého utrpení. Tato kniha připomíná hrůzy války, ale je především důkazem o nezlomnosti lidského ducha.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Příběhy
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
Survival in the Killing Fields, 1987
více info...
Přidat komentář
Kniha podle skutečnosti, která uvede čtenáře do řádění Rudých Khmérů v Kambodži. Hlavní postava si doslova projde peklem, a pak znovu a opět. I když kniha patří mezi ty vícestránkové (tlusté bichle), příběh mě natolik vtáhl, že jsem ji zhltal za několik dní. Díly příběhu jsem si udělal obrázek o režimu Pol Pota a komunistickému režimu který tam vládl, vynucoval poslušnost a kosil statisíce nevinných lidských životů tím nejnesmyslnějším způsobem... Z takových příběhů jako je tento bychom se měli jako lidstvo poučit a nedopustit, aby se někdy opakovali. Velmi doporučuji si Vražedná pole přečíst, silnější pasáže jsou v textu označeny varováním a lze je tak přeskočit a vyhnout se tomu, co může někomu způsobit nevolnost nebo trauma. Co bych ocenil je mapa s vyznačenými body kde se hlavní postava pohybovala, bez bližšího zkoumání vůbec nemám představu... Kniha je zfilmována, ale Film jsem neviděl, určitě se o to pokusím pro porovnání někde shlédnout.
Říká se, že: v životě není nikdy tak špatně, aby nemohlo být hůř ... při čtení tohoto díla si člověk několikrát myslí, že už snad nemůže existovat nic hroznějšího a krutějšího než kambodžská Vražedná pole. Kde se komunisté rozhodli poslat Kambodžu zpět do středověku ...
Skvěle napsaná kniha o naprosto nechutných zločinech Rudých Khmerů. Jde o velice těžké čtení, když víte, že autor je přímým účastníkem těchto zvěrstvech ... To ovšem dodává knize na autentičnosti.
Velice kvituji, že nejsme hozeni do děje uprostřed genocidy, ale čtenář si může udělat obrázek o dějinách Kambodži v širším měřítku. Postupný nástup komunistů a nastolení totality s následnou čistkou vlastního obyvatelstva je nesmírně brutálním zážitkem i s odstupem 50 let. Scény z vězení z džungle jsou ty nejohavnějšími skutky proti lidskosti, jaké kdy byly spáchány. Doopravdy nic pro slabé žaludky. (Autor chytře varuje před explicitní scénami a pokud čtenář má zhnusení již dost, může přeskočit na další kapitolu). Líbilo se mi i, že autor sám sebe nepopisoval jako nepřemožitelného hrdinu, ale jako chybující lidskou bytost.
Naprosto neuvěřitelný zvrat v životě hlavního protagonisty nastává po získání role ve filmu Vražedná pole. Hollywoodské závěry píše nejlepší sám život a KAMA a tím myslím včetně tragiky posledních autorových chvil na této planetě ..
Co se týče filmu Vražedná pole jedná se o příběh jiného přeživšího diktatury a to novináře Ditha Prana. Film je určitě kvalitním snímkem, ale úplně dobře jsem z něj nepochopil vývoj událostí v Kampučii a jsem rád, že kniha je mnohonásobně lepším svědectvím o osudu této země.
DOPORUČUJI NAPROSTO VŠEM! 110%
PS: filmové zpracování by si zasloužily i tyto velice smutné zážitky Hainga Ngora (dnešní publikum by sneslo i daleko explicitnější a zároveň opravdovější podání filmu, než je to v případě toho z r. 1985)
Ačkoliv nejde o jednoduché čtení a některé pasáže jsou extrémně silné a náročné, rozhodně stojí za to si knihu přečíst. Už jen proto, že čtenář zjistí, že sovětská forma komunismu, kterou obecně považujeme za brutální, byla jen slabým odvarem toho, co prožívali lidé v Kambodži. Autor sugestivně popisuje tamní režim, který doplatil na to, že se moci opravdu chopili nevzdělaní lidé, kteří nedokázali domyslet důsledky svých činů. Popisy jsou mnohdy drsné a těžko k uvěření (a těžko se věří i tomu, že autor všechno přežil), nicméně se od nich nejde moc odtrhnout, protože jsou svým způsobem fascinující. Nechybí tu ani okénko s vhledem do minulosti, které sice osvětluje, jak se Rudí Khmérové dostali k moci, to už ale není tak čtivé a orientovat se v jednotlivých jménech a pojmech je pro Evropana dost těžké. Samotný osud autora je vskutku námětem na film, což se víceméně povedlo a je trochu paradoxní, že skončil, jak skončil, když dokázal přečkat všechno utrpení. Survival in the Killing Fields nikdy nebude "mainstream", je to ale hodně důležitá kniha, z níž jednomu není příjemně, na druhou stranu jen ukáže, že oproti jiným kontinentům se pořád máme víceméně dobře. 85 %
Přečtením této knížky jsem pochopil o co v Kambodži pod vládou Rudých Khmérů šlo a také co bylo živnou půdou pro jejich nástup jako "osvoboditelů". Jsou zde i dobře popsané mezistátní (mezinárodní) vztahy v jihovýchodní Asii.
Skvělá kniha? Rád bych řekl, že ano. Nicméně skutečnost, že to byla realita, mi to nedovoluje říct. Velmi silná četba, ze které mi bylo až smutno, jak se může něco takového stát.
Neskutečné zvěrstvo co tamní režim nastolil a ještě neskutečnější, že osvobození nebylo o nic lepší.
Velmi, velmi silná kniha. Nebudu zastírat, i slzy se u mne objevily. Konec kapitoly "Překročit moře" mne hodně dostal. Totální hrůzovláda, kde mne ale zaujalo, že Rudí Khmerové se vůbec nedopouštěli "tradičního" násilí na ženách. Toho jsme se dočkali až po "osvobození". Haing Ngor nebyl jednoduchý člověk, jak vyplývá z Epilogu, který je sám o sobě fascinující.
Díky za Johna Malkoviche.
V druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století (!) se v Asii odehrál levicový sociální experiment, který vyústil v likvidaci až poloviny populace Kambodže. Během četby jsem se musel několikrát upamatovat, že to, co se mi dostalo před oči není román, nýbrž nanejvýš děsivá realita. Nelze to jen tak pobrat. Výjimečně napsáno, s nečekaným doslovem. Neuvěřitelný příběh obyčejného člověka.
Jestli chcete vědět, jak to vypadá v pekle, tak tady se to dozvíte. Těch pár let, během kterých Pol Pot a Rudí Khmerové doslova vyhubili skoro polovinu Kambodže, zatímco zbytek světa na to v lepším případě koukal a v tom horším jim posílal zbraně, se totiž jinak než peklo snad ani nazvat nedá.
Film Vražedná pole neznám, a po téhle knížce už ani úplně nevím, jestli ho chci vidět. Láká mě ale, že tam Haing Ngor hraje a docela by mě zajímal člověk, který tu dobu dokázal přežít a napsat tuhle knihu.
Bože můj, tohle dělal člověk člověku.. Převelice těžké čtení. Kambodžu a některé jmenované lokality jsem navštívila, o to to bylo pro mne osobnější.
Výborně napsané. Vřele doporučuji.
Bezesporu nejlepší kniha, jakou jsem o Kambodži četla. I když čtení to bylo safra těžký, rovněž oceňuji dovětek autora o osudu hlavního hrdiny.
„Ale Chev a jiní velitelé na frontových liniích měli sofistikovanější důvod pro zabíjení, a tím byla politická nutnost. Když mluvili o tom, že je potřeba obětovat se pro Angku, mysleli to vážně. Cokoli stálo v cestě plnění plánů Angky, muselo být odstraněno, a to včetně lidí. Ačkoli pro ně jsme vlastně nebyli lidé. Byli jsme nižší formy života, protože jsme byli nepřátelé. Zabít někoho z nás bylo jako rozplácnout mouchu, byl to způsob, jak se zbavit něčeho nežádoucího. Byli jsme pro ně zklamáním, protože jsme nikdy nedokázali žádný projekt dokončit včas, protože jsme nepracovali dvacet čtyři hodin denně, protože jsme byli neustále vyčerpaní a nemocní. Nejhorší na tom bylo, že zabíjení bylo normální. Vlastně možná ne normálním, ale nevyhnutelné. Prostě to tak bylo. My, váleční otroci, jsme na předchozí způsob života a všechno s ním spojené napůl zapomněli, jako kdyby nic takového nikdy neexistovalo.“
„Den za dnem se čistka zhoršovala. Některé odvedli za to, že si stěžovali, většinu za to, že kradli jídlo, aby zůstali naživu. Snažili jsme se pochopit, proč Rudí Khmerové zabíjejí tolik lidí, ale nedokázali jsme pro to najít žádný logický důvod. Bylo to prostě něco, co dělali, hladová touha, kterou nedokázali nasytit. Vytvářeli nepřátele, aby je mohli pozřít, což je zvyšovalo jejich chuť požírat další nepřátele.“
Dlouho jsem ke knize nedokázal napsat komentář, příběh mě zasáhl nesmírně hluboce. Ta absurdní hrůza, bezmoc a pocit strašlivé nespravedlnosti! Autor svůj příběh začíná v předvečer „revoluce“ – nebo spíše násilné převzetí moci komunistickými zrůdami – popisuje nucený útěk / odsun z města na venkov, popisuje pověstné rudé „vykoupení“ těžkou ruční prací na polích, stavby hrází a dalších vodních děl, otřesné životní podmínky, hrůzné chování rudých gaunerů, opovržení vzděláním a rozumem, zcela psychopatické scény a obrazy mučení rudými zrůdami. Popisuje svůj osobní prožitek, svůj život v této lidské tragédii, popisuje svůj tragický vztah k milované ženě a k rodině. Text obsahuje mnoho a mnoho dalších detailů z běžného života na vražedných polích, nemá smysl je dále vypisovat, neboť nelze zestručnit pro potřeby komentáře. Příběh pokračuje neméně otřesným útěkem z Kambodže a následně životem v Americe s neveselým koncem. Čte se to jedním dechem, byť je to čtení pro silné nátury.
Několik postřehů: Doporučuji věnovat velkou pozornost popisům dehumanizace městského obyvatelstva, vytváření nepřítele, odlidštění usnadňující vraždění „nových lidí“. Typická je též atomizace společnosti, rozrušení rodinných a vztahových vazeb, rozpad řádu a morálních hodnot tváří v tvář tyranské agresi a čiré zlovůli představitelů nového režimu. Rozpad rodin, rozpad vztahů, někdo kolaboruje, někdo porušuje své morální zásady ve snaze zachránit/prodloužit si zoufalý život. V Kambodže Rudých Khmerů nechcete být „novým“ člověkem. Za povšimnutí stojí též typicky levicově / revoluční manipulace s jazykem, používání vhodně zvolených eufemismů, změna významu slov a konečně „bojový/válečný slovník“. A pak je tu klasicky komunistická, marná, nesmyslná, hloupá, otupující, zbytečná práce pro práci. Navíc špatně plánovaná, špatně realizovaná. Často nepovedená, veškerá námaha jdoucí vniveč. Ruční kopání kanálů, stavění hrází, po krk v bahně, mezi hejny komárů, mezi záchvaty malárie.
Znovu a znovu se podivuji, jak je možné, že dnes ještě někdo může komunismus a obecně kolektivismus, tyto zrůdné ideologie, obhajovat – tváří v tvář všem těm úděsným tragédiím dvacátého století – a myslet si při tom, jak je dobrým a ctnostným člověkem? Ta mentální gymnastika, ten Orwelliánský „doublethink“, to čiré pokrytectví, které je k tomu nutné! Ideologie, která dělá z lidí otroky, hladové chudáky a zloděje. Tolik tmářství, tolik nezměrné a zbytečné krutosti, tolik nenávisti, tolik hloupé zloby a moc v rukou nevzdělaných hlupáků – proč mám pocit, že dnešní západní svět tam opět mílovými kroky směřuje? Pachuť zůstane navždy, stejně tak pocit nespravedlnosti, zrůdy zůstaly nepotrestány, stejně jako rudý zrůdy u nás.
„Nepotřebujeme kapitalistickou techniku,“ pokračoval. „Nic z toho nepotřebujeme. V našem novém systému nemusíme posílat mladé lidi do škol. Naší školou je pole. Půda je naším papírem. Pluh je naším perem. Budeme „psát“ oráním. Nepotřebujeme pořádat zkoušky a udělovat vysvědčení. Umět pracovat na poli a kopat kanály – to je naše vysvědčení“ řekl.“
Doporučuji všem.
Bez diskusí skvělá kniha! Navíc jsem se podívala na film a hlavní roli Kambodžana hraje autor knihy! To mě dostalo, věděla jsem pak, o kom si vlastně čtu... A navíc teď Ukrajina - Lucienka220 píše, že ji kniha několikrát rozplakala, mě skoro taky a teď už pláču doopravdy. Vražedná pole ---- genocida ---- a historie se opakuje... psychopati a megalomani jsou tady, bohužel, pořád...
Tak tohle byla síla...Několikrát jsem nad knihou plakala. Co se stane s lidmi, když je z kořenů vyvrátí lidé pomsty, komunisti, a začnou s nimi provozovat sociální experimenty. Na černou listinu (a důvod k popravě) je dostane nošení brýlí, dobré vzdělání, mimomanželské laškování či shánění obživy (ano, i sebrání planě rostoucích plodin k odvrácení smrti hladem je trestáno smrtí). Na jakékoliv porušení pravidel číhají vycvičení donašeči - děti.
George Orwell by byl jistě překvapen, že režim popsaný v 1984 se stal v Kambodži v sedmdesátých letech reálným.
Haing Samnang Ngor, i když byl lékař, měl to štěstí, že přežil. Většina jeho rodiny takové štěstí neměla.
Zajímavé je, že příběh nekončí opuštěním Kambodži, ale pokračuje v utečeneckých táborech v Thajsku a USA a při natáčení filmu, za který autor získal Oscara za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli.
Velmi zajímavá byla i kapitola o Salothu Sarovi, kterého známe pod jménem Pol Pot, vychovaném bratrem v královském paláci a studujícím ve Francii. Autor nás seznamuje s poměry a historií vzdálené Kambodže. I když vzdáleně vzdálené... která země světa se může pochlubit králem, který plynně ovládá češtinu?
Co se stane, když smícháte maoismus, vyhrocený rasismus a naprostou demenci? Pravděpodobně váš režim skončí velkou tragédií a miliony mrtvých. Tak, jako se to stalo v Kambodži za vlády Rudých Khmerů. Lékař Haing Ngor měl to štěstí, že tuto smutnou epizodu kambodžských dějin přežil, a může tak svědectví o hrůzách diktátora Pol Pota předat celému světu.
Autor v úvodu předesílá, že „knihu napsal proto, aby svět lépe porozuměl komunismu i dalším režimům v Kambodži“. Je evidentní, že toto předsevzetí kniha splnila, jelikož autor krom osudů hlavních hrdinů trpělivě vysvětluje i politický kontext, v němž se celý příběh odehrál. Boří tím řadu zažitých představ, které o letech 1975 – 1979 v Kambodži máme.
Díky návštěvy Kambodže jsem se dostal k teto knize ,protože mě zajímala historie teto země a musím říct drsná kniha ,která pro každého není.