Vražedný chlad
Louise Penny
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382115/bmid_vrazedny-chlad-AuB-382115.jpg
4
655
655
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 2. díl >
Ve Three Pines se zase vraždí. A dokonce o Vánocích. Tentokrát se obětí stala zlá, sobecká, panovačná CC de Poitiers, která si v malebné kanadské vísce koupila „prokletý dům“. Zdá se, že její smrti nelituje vůbec nikdo včetně nejbližší rodiny a že důvod zabít ji měl tady snad každý. Navíc pachatel zvolil naprosto originální způsob vraždy – tak rafinovaný, že dokázal pořádně zamotat hlavu nejen místní policii, ale i vrchnímu inspektorovi Armandu Gamachovi z quebecké Sureté. Gamache však má oproti ostatním jednu velkou výhodu – dobře ví, že aby našel vraha, musí ho nejdřív pochopit. „Vražda je hluboce lidská věc, a to se týká jak zavražděného, tak i vraha.“ Druhá kniha detektivní řady z pera kanadské spisovatelky Louise Pennyové vynesla autorce prestižní cenu Agatha Award za nejlepší klasický kriminální román roku – a jejímu hlavnímu hrdinovi přirovnání k legendám: svéráznému Columbovi či jedinečnému Herculu Poirotovi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
A Fatal Grace (Dead Cold), 2007
více info...
Přidat komentář
Já jsem moc spokojená. Klasická detektivka. Atraktivní prostředí (řadím se k těm, co by tam chtěli vyrazit a dát si snídani v bistru), atmosféra popsaná tak, že jsem tu zimu úplně cítila. Těším se na další návštěvu v Three Pines.
Armand Gamache se stává mým oblíbencem. Aktuálně jsem si k němu přiřadila podobu jednoho z českých herců zralé generace - je interesantně prošedivělý, nosí elegantní knírek a je veskrze sympatický (pan Rosák to ale není...).
Druhý díl série se mi velmi zamlouval, i když mě trochu štvaly nekonečné úvahy na konci knihy. Navíc jsem poměrně brzy tušila, kdo asi bude pachatelem. Ale způsob, jakým dokáže Louise Pennyová zprostředkovat prostředí, osoby i děj, je úchvatný. A vůbec nevadí, že příběh sám o sobě občas někde možná trochu drhne a ne vždy je úplně logický a uvěřitelný. Mně se quebecká vesnice Three Pines a její přběhy líbí, i když tam zrovna řádí blizzard a pro samý vítr a sníh není na krok vidět. I tak je to pohoda.
Doporučuji.
Jak jsem si všimla už při čtení prvního dílu, rozjezd byl pro mne pomalejší, jako brodit se v hustém sirupu. Není to nepříjemné, ale nejde to rychle. A pak najednou koukám, že je to pryč a já chvátám ke konci knihy, abych už taky věděla, jak to dopadne. Charaktery postav často až bizarní, ale zapadaly mi tam tak, jak je autorka vytvořila.
Nádherné detektivky od autorky ... přenesu se na jí popisované nádherné místo a užívám si rozplétání tajemství ... ani tak nespěchám na poznání "kdo je vrah" ... protože ta kniha baví naprosto celá ... :-)
Rozjezd byl trochu pomalejší a na rozdíl od prvního dílu se mrtvola objevila až na straně 80. Víc je také zřejmé, že nejde tak úplně o čistou detektivku, autorka dává hodně prostoru různým postavám, jejich emocím a myšlenkám a osobním příběhům. Vedle vraždy se tu rozvíjí i linka s intrikami mezi příslušníky policie. Stále ale platí, že vesnička Three Pines je vykreslená tak, že byste tam chtěli bydlet, a že hodně prostoru je věnováno jídlu, až se sbíhají sliny. Co se od 1. dílu dále nezměnilo (ale ani jsem to nečekala), je fakt, že samotné provedení zločinu je překombinované a ne moc uvěřitelné a že postavy jsou všechny takové až skoro archetypální – strašně moudrý a citlivý inspektor, zamindrákovaná ušlápnutá kráva, sobecká zlá megera, manžel-osel, pitoreskní výstřední stará dáma... a tak bych mohla pokračovat. Prostě je to hodně nerealistické, čistě literární záležitost. Žádná taková idylická vesnička a žádní takoví lidé ve skutečnosti neexistují. Autorka také víc přitlačila na pilu co se týče emocí a patetičnosti. Mimochodem ze stylu psaní je hodně znát, že knihy píše žena, což ale není nic ve zlém. Myslím, že většinu mužů tahle série asi moc neuctí. Ale přes všechny výtky je to ohromně čtivé a opět jsem se čím dál, tím méně mohla od knížky odtrhnout. Další díl možná ještě pořídím, protože autorka chytře nechala otevřené otázky, a já doufám, že v třetím díle by to mohla rozuzlit, ale tím pro mě inspektor asi skončí.
Krásný příběh, velmi duchovní. Nepostrádá vtip ani všechny aspekty výborné detektivky. A ty nádherné kanadské reálie...
Knihu bych stručně charakterizovala takto: poklidné městečko, spokojená manželství a laskavý detektiv.
Jsem člověk, který nemá rád zdlouhavé úvody, potřebuji akci hned od první stránky, tady se ale vražda stane až v deváté kapitole. Dostala jsem tak dostatek času na to se seznámit s obětí, vyšetřovatelem i Three Pines a neskutečně mě to bavilo. Řezala jsem se smíchy nad autorčiným sarkastickým humorem a přála jsem si, aby tu hroznou ženskou už konečně někdo odpravil (že zemře víme hned od první věty knihy).
Jde o povídací detektivku, žádné supermoderní laboratoře. Vlastně mi Gamache i se svým "madame" dost připomínal Poirota. Silácký Beauvoir mě také neskutečně bavil. Celkově autorčina práce s postavami byla nadstandartní. U mnoha nám dala nahlédnout za oponu a skrze krátké historky nebo myšlenkový pochod nám velmi dobře představila jejich charakter.
Jediné co bych vytkla (i když to asi pramení z mé hlouposti), jsou některé pasáže ve francoužštině. Pravděpodobně jde o fráze, které by měl asi každý znát, ale já francouzky neumím ani ťuk a byla jsem z toho občas zmatená.
Druhá knížka od autorky. Lepší než Zátiší, ale stejně to není nic pro mě. Škoda, protože obálky jsou úžasné.
Druhá šance a bohužel knihy této autorky asi vynechám. Do čtení sem se musela vyloženě nutit a sem ráda, že to mám za sebou.
Armand Gamache je prostě sympaťák. Mně lehce připomíná Toma Barnabyho z Vražd v Midsomeru. Příjemné čtení a oceňuji i to, jak nás autorka lehce navnadí k chuti pokračovat.
Musím říct, že se mi Vražedný chlad líbil ještě více než Zátiší.
Jako bonus se děj knihy odehrává o Vánocích a i když je to detektivka kde se řeší jedna či více vražd tak to na mě mělo opravdu vánoční vliv. Tím, že se kniha opět odehrává ve vesničce Three pines tak je to jako návrat domů a stejně tak jsem se cítil. Jsou tu staré známe postavy a prostředí.
Od začátku jsem měl teorii o tom, kdo je vrah, na chvíli mě autorka skoro přesvědčila falešnou stopou, že jsem se spletl, ale nakonec jsem to opravdu odhadl dobře a to mi udělalo radost. Protože tohle je detektivka, kde je hodně podezřelých a stačí si jen vybrat. Rozhodně se nejedná o průhlednou zápletku. Tleskám!
Vražedný chlad se mi líbil mnohem víc než Zatiší. Děj knihy jako obvykle směřuje z počátku do vztahů obyvatel vesničky Three Pines a k osobě CC de Poitiers, která je správná semetryka. CC nakonec někdo zavraždí velmi netradičním způsobem, ale případ je o to těžší, že CC za svůj pobyt ve Three Pines dokázala ublížit vícero lidem, takže motiv na vraždu má teměř každý. Děj se rozjíždí hlavně kolem 70 stránky. Obdivuji talent paní Pennyové vystavět inteligentní zápletku, která zamotává hlavy čtenářů s každou další kapitolou víc a víc. Líbí se mi, že autorka s každým dalším dílem rozvíjí více a více mezilidské vztahy ve Three Pines, které mohou být někdy rozvláčné, jsou však pro její detektivky zcela zásadní, protože postupně u každého odhaluje více a více z jeho citů a motivů k zavražděnému/é a nastiňuje nám tak vícero možných verzí toho, kdo může ještě být na seznamu pachatelů. Kniha se mi opravdu velmi líbila a mohu ji doporučit všem detektivkářům. Ponoukám jen, nenechte se oklamat začátkem knihy, který je pomalejší, vše má své místo a určitě nebudete zklamaní. Začínám si na Armanda Gamacheho, jeho tým a obyvatelé Three Pines zvykat. :-)
Vánoční atmosféra hodící se do tohoto svátečního období, trocha humoru v těžkém tématu.
"Když nás má smrt přece rozdělí, sejdem se pak znovu v odpuštění, nebo bude moc pozdě, jak vždycky bylo?"
"Slova ubližují, někdy i zabíjejí. A občas uzdravují."
"Kde je láska, tam je odvaha. Kde je odvaha, tam je mír. Kde je mír, tam je Bůh. A když máš Boha, máš všechno."
Začátek je pomalejší, pak se to hezky rozjelo a po několika zákrutách byl zločin vyřešen. Ještě zajímavější je linka, která se bude prolínat více díly - vzájemná nevraživost v policejním sboru. Snad to postavu inspektora Gamache trochu zlidští, protože jeho chování zatím moc neodpovídá muži ve věku něco po padesátce. Ale jinak velmi dobré.
Detektivky Louise Penny jsou důkazem, že se dá napsat chytrá poutavá detektivka a nemusí být nechutná... Výborně se čte, totálně jsem se zamilovala do Three Pines, sympatický vyšetřovatel, sympatické postavy... těším se na další díly, na to hlubší průnik do života hrdinů knížky.
Tak tentokrát si se mnou paní autorka pohrála. Dostala jsem náladu na pěknou detektivku a s chutí si otevřela druhou knihu v této sérii. Ale bože, pořád jsem jen četla popisy postav, popisy idylické kanadské vesničky a záhada žádná. Až konečně, někdy po šedesáté stránce, jsem se dočkala. Najednou se začaly záhady hromadit jedna za druhou a já začala být nadšenější a nadšenější. Autorka je prostě geniální. Vše bylo tak, jak být mělo a zapadlo to do sebe jako dokonale sestrojené ozubené soukolí, které mě na konci vyplivlo zcela ohromenou.
Nedavám plný počet, jelikož to si zaslouží fakt jen srdcovky, ale i tak byla to přijemná detektivka, mam doma dalších 5 dílů,ale mam pocit, že je to taková detektivka pro babičky. Přijemná, kouzelná, pohádková, bez přilišneho nasilí. Hrozně se mi líbí jak tam při sobě drží, a popis okolí.
Štítky knihy
vraždy Vánoce detektivní a krimi romány Kanada krimi psychický teror zfilmováno – TV seriál sněhová bouřeAutorovy další knížky
| 2014 |  Zátiší |
| 2014 | Vražedný chlad |
| 2015 | Nejkrutější měsíc |
| 2017 | Hladový duch |
| 2017 | Pohřběte své mrtvé |
Druhý díl mám za sebou a navrch těch 133 komentářů, za které děkuju. Oslovily mě především ty od uživatelů Ulala (laskavá jako klíčové slovo), Beovulfak (zamindrákovaná šedivá myš), moudivlacek, kapp66, marlowe a z duše mi promlouvá kratičký komentář martiline: ani mě tolik nezajímá, kdo to má na svědomí, ale co se děje s obyvateli téhle krásné vesnice i s vyšetřovateli.
Takže mě velice potěšilo alespoň letmé objasnění často zmiňovaného a pro kariéru Gamache zřejmě zásadního Arnotova případu. Agentka Nicholová je stále víc nesympatická a sympatický agent Lemieux se snad ještě vybarví.
Zmiňované francouzské vsuvky mi kupodivu vůbec nevadí; ani já sice tento jazyk neovládám, ale mám pocit, že tak nějak tuším, co tím chtěl básník říct. Mnohem větší problém jsem měla s vyjadřovacím stylem Billyho Williamse - jeho "To židem!" nebo "Oh, vílu smetám" mě velice mátlo, ale vyluštění přesmyčky (pravda, až s notným odstupem) mě nadchlo.
A úplně nejvíc mě na téhle detektivce, respektive na autorčině stylu, baví ty nedetektivní odbočky. V prvé řadě všudypřítomné jídlo - úplně cítím tu vonící snídani, slaninu, croisanty a kávu. Úctyhodná Gamachova konverzace s jeho paní, nenásilná výuka jeho pracovního kolektivu, všudypřítomná slušnost a lidskost, jakoby navzdory zlému činu. Zkrátka pohádková detektivka, jak nám skvěle objasnil marlowe, který je v daném oboru zajisté osobou nadmíru povolanou.
"Vzal ji do náruče a políbil ji. Přes kabát cítil její měkké tělo. Od jejich prvního setkání oba trochu nakynuli a do svého svatebního oděvu by se žádný z nich teď rozhodně nevešel. Ale vyrostli i v jiných směrech a Gamache usoudil, že je to dobrý obchod. Jestli život znamenal růst do všech směrů, jemu to nevadilo."