Všechno bylo jinak aneb Kdo začal druhou světovou válku?
Viktor Suvorov (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14030/bmid_vsechno-bylo-jinak-aneb-kdo-zacal-d-0mT-14030.jpg
4
59
59
Autor podporuje řadou argumentů svou tezi, že sovětská politika byla naplněním zločinných idejí, které vedly k rozpoutání 2. světové války.
Literatura naučná Historie Vojenství
Vydáno: 1995 , Naše vojskoOriginální název:
Ледокол: Кто начал Вторую мировую войну? (Ledokol: Kto načal vtoruju mirovuju vojnu?), 1993
více info...
Přidat komentář
Senzáciechtivá a nie príliš dôveryhodná knižka. Autor navonok ohuruje znalosťami. A aj prekvapivými a šialenými závermi.
Ale má tam kopu faktografických chýb ktorými si vyslúžil posmech a svoju základnú tézu neskutočne zveličuje...
Nie je celkom určite pravda, že ZSSR je hlavný vinník vojny. Nie je ani pravda, že Hitler útočil akoby až čisto preventívne.
Na druhú stranu zrejme Rusi skutočne útok tiež aspoň zvažovali ale k tomu doporučujem čítať radšej Solonina.
A je veľmi diskutabilné čo píše o čistkách a ako zhadzuje Tuchačevského a zo Stalina robí geniálneho superzloducha. Sčasti nim možno bol, ale aj superzloduchom sa v reáli veci vymkýnajú spod kontroly..
Zcela se ztotožňuji s hodnocením, které psal níže Adapa, byť jsem přeci jen kritičtější.
Kniha je bezpochyby velmi čtivá, ale je třeba ji brát opravdu s velkou rezervou a "fakta", na kterých kniha staví, se vyplatí si ověřovat (Suvorovem uváděná fakta totiž opravdu často nesedí, stačí googlit/wikipediovat). Kupříkladu závěry o tom, že poprava Tuchačevského a čistky v důstojnickém sboru na konci třicátých se nijak nedotkly kvalit Rudé armády a ta se mohla dál vesele připravovat na invazi do Evropy - tak to je naprostý nesmysl. Stalin byl samozřejmě arcilotr a nemějme pochyb o tom, že v jeho plánech byl i vývoz bolševismu za hranice SSSR, a to i násilnou cestou (viz obsazení části Polska, Pobaltí a Besarábie, útok na Finsko). Ale určitě se to nedá pojímat tak, že by Hitlerova invaze do SSSR byla obrannou válkou zahájenou doslova "za pět minut dvanáct" před sovětskou invazí do Evropy - to ani náhodou.
Viktor Suvorov se v sovětské rozvědce nepochybně dobře vyučil manipulativním technikám a šíření dezinformací (v tomto je stejně zdatný jako Voloďa Putin), leč po svém přeběhnutí k Britům začal tuto dovednost využívat proti bývalému chlebodárci. Takže se snaží "deheroizovat" SSSR a jeho vliv na porážce Hitlera stůj co stůj, třeba i za cenu smyšlenek vydávaných za fakta. Jinak řečeno: Aby Suvorov demonstroval, že sovětský režim byl skutečně zločinný (což je samo o sobě pravda), tak neváhá část reálných faktů volně smíchávat s naprostými výmysly a výsledný koktejl pak prezentovat jako skutečnost. Přesně takto byla napsána i tahle kniha.
Čili pokud bych měl vyzdvihnout největší přínos této knihy, tak to určitě není historie, ale vhled do psychologie v Rusku vycvičeného zpravodajce, jehož hlavní dovednost spočívá ve vytváření informací očerňujících protistranu bez ohledu na fakta (přesně totéž dnes úspěšně dělá Putin vůči Západu – jaká škoda, že svého času nepřeběhl stejně jako jeho bývalý kolega Suvorov…).
Viktor Suvorov je nepochybně velký manipulátor a jeho knihy rozhodně není dobré brát příliš vážně. Na druhé straně téměř vždy dokáže přinést zajímavé náhledy na události a zdůraznit některá nepříliš známá fakta. Rozhodně stojí za přečtení, ale opatrnost je na místě.
Již od dětství mi vrtalo hlavou, proč Wehrmacht po 22.6.1941 vjel do hloubi Svazu jako nůž po másle? Vždyť jsme se přeci v socialistické škole učili, že hanebná smlouva Molotov-Ribbentrop (23.8.1939) byla ze strany Svazu uzavřena jen proto, aby se Svaz dobře opevnil, připravil se na obrannou válku, na agresi nacistů....
Tato kniha je do značné míry převratná, ukazuje, že Sověti využili čas nikoliv na obranu, ale na přípravu útoku směrem na západ, v rámci svého tragického marx-lenin-stalin názoru, že bolševismus je třeba vnutit celému světu, když ne po dobrém, tak vojenskou silou.
Kniha se čte dost obtížně, uvádí množství vojenských faktů, které jsou těžko zapamatovatelné, ale každá strana čtenáře utvrzuje více a více v tom, že bolševismus a Stalin byli stejné zrůdy/zrůdnosti, jako Hitler a nacismus.
Autor (sovětský voják historik, agent GRU) v r. 1978 zběhl do Británie, ve Svazu byl odsouzen k trestu smrti.
Jiný pohled, jiný názor. Pěkna kniha, kterou si čtenář může oblíbit. Některé údaje jsou asi dost nbepřesné, jak uvádí někteří komentátoři jako je rychlost tanků atd. Dejme tomu že je to detail, ale přeci pak jako zdroj pro odbornější práci je to problém.
"Již jen z tohoto důvodu je možno pokládat Všechno bylo jinak za nejoriginálnější dílo celých moderních dějin." Times, 5. května 1990. Myslel jsem si, že odtrženost New York Times od reality je až záležitost posledních deseti let, ale zjevně se to s nimi táhne už dlouho. Kniha Viktora Suvorova je ukázková konspirační teorie. Autor si to zřejmě zpětně uvědomil, a proto v pozdějších dílech ze svých názorů slevil. Kdo chce pochopit Stalinovu politiku, ať se podívá na jeho reflexi situace po Mnichovu, po obsazení Sudet, po 15. březnu 1939 a na jeho víc než dvoutýdenní čekání po Německém přepadení Polska. Ve všech případech Británie a Francie nehnuly ani prstem. Stalin pochopil, že Sovětský svaz bude čelit Německu sám.
Knihu jsem četl podruhé, nenechala na mě už takový dojem, jak když jsem ji četl někdy ve druhé polovině 90. let. Když jsem ji poprvé odložil, tak jsem zůstal s otevřenou pusou a říkal jsem si, že to zní všechno logicky, že to tak musí být.
Nyní cca po 23 letech, co jsem to četl podruhé, tak už tak nadšený nejsem. Kniha je to plná dat, přesto čtivá. Vše do sebe zapadá logicky, zdá se to být vše naprosto pravdivé. Jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Zcela určitě byl Stalin přinejmenším stejný hajzl jak Hitler. Ale Suvorova už tak nějak beru s rezervou – Hitler je tady vylíčen prakticky jak Stalinova figurka, Hitler byl donucen skoro k „obranné válce“ preventivním úderem proti SSSR. Stalin je do napadení SSSR popisován prakticky jako génius, všechno dokonale zvládá. Generál Tuchačevskij byl v podstatě neschopný důstojník a tím, že byl popraven při Stalinově čistce se nic nestalo, jen to Rudou armádu posílilo. Suvorov zcela zpochybňuje vliv represí v Rudé armádě – popravy, vězení – to vše podle něho Rudou armádu posilovalo a neubíralo ji na bojeschopnosti.
Suvorov píše akčně, konspirativně – od začátku je jasné, že Stalin je ten největší zloun, geniální zloun. A když došlo na útok Německa, jeho genialita přestala fungovat. Knížka je okořeněna citacemi ze všeho možného, proloženo sugestivními dotazy – připadá mi to, jak kdyby to byl svým způsobem nový Däniken nebo Sitchin. Ale nevidí za tím vším mimozemšťany ale Stalina.
Zkusil jsem si o panu Suvorovi něco vygooglovat a našel jsem spoustu diskuzí v angličtině a sem tam i něco v češtině – vyčítají mu početní stavy tanků, letectva. Našel jsem diskuze o tom, že píše nesmysly o rychlosti tanků na dálnici apod.
Při čtení knížky jsem několikrát použil google a wikipedii pro ověření některých věcí. A dost to nesouhlasilo. Například Suvorov píše o generálu Lukinovi (nikdy předtím jsem o něm neslyšel), že velel 19. armádě, v bitvě u Smolenska přišel o nohy (dál bojoval), padl do německého zajetí, po válce propuštěn ze zajetí a obratem šel do gulagu za to, že se nezastřelil. Ve skutečnosti (vygooglováno na anglických a německých stránkách) velel 16. armádě, vyznamenal se u Smolenska ale proslavil se hlavně svým velením ve vzajemským kotli, kde byl zraněn a až v zajetí mu Němci amputovali jednu nohu. Generál Vlasov mu nabídl ať se přidá k ROA, odmítl. Po válce byl navrácen do řad Rudé armády, ale jako invalida byl poslán do výslužby, nikdy se do gulagu nedostal.
A takových nepřesností je tam mnohem více – stačí jen googlovat.
Takže nehodnotím historickou přesnost, ale čtivost, myšlenku a mohu jen napsat, že je to skvělá kniha a rozhodně ji doporučuji.
Históriu si každý režim prispôsobuje svojim potrebám. Po zamyslení sa nad logickými argumentami by si každý rozumne uvažujúci človek mal urobiť vlastný názor.
Kniha napsaná dostupnými fakty jak to vlastně bylo v předvečer druhé světové války . Plno věcí sem o sovětském Rusku věděl jsou to prostě věci který ví každý kdo se o toto zajímá ale v dějinách to být nemůže jsou prostě věci o kterých se nemluví a nejsou a nebudou v moderním dějepisu . Německá říše vzala na své bedra všechno . Přijde mi že to takhle musí prostě být je to to samé citlivé téma jako Židé a holocaust a koncentrační tábory jo bylo to hrozný ale litoval někdy Němce německé ženy a děti se znásilnění zabití a já nevím co všechno . Myslím si že ne!!! Všude jsou jen ti židi a bla bla bla jako by nikdo jiný nebyl samozřejmě se dělo strašně zvěrstev o kterých se nikdo nepřihlásil ale určitě Německa říše udělala jenom zlomek zla o proti co udělala Stalinova vláda
Do paměti se mi navždy vryl úryvek jedné knihy o Norimberském procesu, kde se psalo, že muselo být přerušeno přelíčení s nacisty ohledně jejich válečných zločinů na polském území, neboť v komisi seděli také Sověti. Toto je tak do očí bijící a všeříkající.
Dějiny 20. století nám mnohokrát naznačily, možná i více než jen to, že SSSR byl nebezpečným agresorem s dobyvačnými cíli. Bolševici se na světovládu chystali již od převzetí moci v Rusku.
Suvorov nám poskytuje nepřeberné množství technických a strategických dat, ke kterým bychom se my nedostali (alespoň já ne). Nechává promlouvat sovětské důstojníky, generály a maršály. Je zcela jasné, že nelze vše brát jako dogma. Suvorov ví, co píše a také, proč to píše. Jsem však ochoten leccos mu odpustit.
Sovětským plánům na obsazení Evropy věřím. Že byly předběhnuti Hitlerem se mi také zdá jako dosti reálné. Těžko říci, jak bychom dopadli, kdyby byl tenkrát bolševik rychlejší, respektive Hitler pomalejší.
A my si tady dodnes volíme KSČM, která se nestydí lhát nám o minulosti a dějiny vykládat tendenčně. Doufám v lepší zítřky.
Autor strávil roky práce tím, aby shromáždil, analyzoval a ověřil tisíce podkladů, jež složil do mozaiky, tvořící odhalení jednoho z největších podvodů 20. století. Zde odhalená pravda plně odpovídá a zapadá do fungování a podstaty zločinného režimu v SSSR a způsobu uvažování i konání největšího zločince všech dob, soudruha Stalina (Áda byl jen o chloupeček menší grázl). Všechny kritiky tohoto díla, na které jsem dosud narazil, byly jen hýkáním typu "takhle to nemohlo bejt" a "to přece není možný".
Musím za sebe říci, že vývody autora se mi zdají logické a přitom se odkazuje jen na veřejně dostupné memoáry ruských generálů a noviny. Tyto tiskoviny tedy lze v případě zájmu celkem snadno dohledat. Uváděné zdroje jsem sice s knihou nekonfrontoval, ale nezaznamenal jsem z řad kritiků nařčení, že uváděné zdroje svých tvrzení překrucoval, či falšoval. Takže z mého pohledu je knížka dost věrohodná a jsem nakloněn 50/50 předkládaným tvrzením věřit. Minimálně ten červík pochybností o oficiální předkládané verzi zahájení německo - sovětské války 1941 ve mě od roku 1995 stále hlodá a hlodá ...
Zajímavá a přes hory „suchých“ historických údajů či citací i čtivá kniha. S ohledem na Suvorovova tvrzení je pochopitelné, že se jedná o dílo kontroverzní a to jak pro historiky, tak i pro laiky. Koneckonců i já, jakožto potomek vojáka Rudé armády, bych si spíše přál, aby její lesk získaný během druhé světové války nebyl zakalen a dále se při vzpomínkách na její tažení mluvilo jen o osvobození a ne o invazi.
Ale kde je vlastně pravda? Odpověď na tuto otázku kniha pochopitelně nedává, protože se jedná o jeden z pohledů (byť velmi dobře vyargumentový a s nespornou vnitřní logikou), který především neotřele otevírá dveře 13. komnaty aktivit SSSR, zejména ještě před „oficiálním“ zahájením druhé světové války. A ať už autorovi věříme či ne, je bezpochyby pravdou, že v této komnatě je řada zaprášených věcí, které by neškodilo očistit a vynést na světlo. Prostě tak nějak tu komnatu kompletně vyvětrat a ze sfér víry se dostat do sféry fakt. Jedním nesporným faktem je, že Suvorov rozhodně nestřílí slepými náboji.
Nakonec, ať už to bylo jakkoliv, tak odpověď na otázku „Qui bono?“ je optikou poválečných let naprosto jednoznačná a dělá ze Stalina největšího ruského vojevůdce v dějinách.
K adekvátnímu hodnocení knihy by bylo potřeba přečíst si od autora více knih. Pokud ale budu hodnotit pouze tuto knihu mohu napsat, že fakta, která autor předkládá (a to neustále dokola), jsou logická a přesvědčivá. Ale asi tomu něco chybí, když ty zcela jasná fakta nejsou moc publikována.
Mě, jako fanouškovi WW2, se kniha zamlouvala a hodnotím ji vysoko.
Přes všechny kontroverze, které tato a další knihy V. Suvorova vzbuzují, potvrzují současně pořekadlo, že na každém šprochu.. Ostatně, dějinné zkušenosti se SSSR i Ruskem hovoří samy za sebe.
Suvorov vyvrací všechna komunistická dogmata o druhé světové válce. Cituji: "Německo přepadlo Polsko, což znamená, že Německo je iniciátorem a účastníkem druhé světové války. SSSR udělal přesně totéž, dokonce v témže měsíci - a přesto není pokládán za iniciátora války. Oficiálně je účast SSSR ve světové válce datována od 22. června 1941. Proč? :-)"
Určitě stojí za přečtení.
Je to čtení, od kterého je těžko se odtrhnout, i když u něho mrazí. Knížku jsem si koupil už v roce 1996 (od té doby vyšla znovu s jinou obálkou) a stále se k ní vracím.
Samozřejmě člověk to celé musí číst přístupem \"pokud jsou to Cimrmanovy boty\". Škoda, že nelze asi čekat něco jako kritické vydání, kde by k tomu textu někdo psal pod čarou oponentní poznámky.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Sovětský svaz Josif Vissarionovič Stalin, 1879-1953 mystifikaceAutorovy další knížky
| 2009 |  Akvárium |
| 1995 | Všechno bylo jinak aneb Kdo začal druhou světovou válku? |
| 1996 | Útvary Specnaz: důvěrná zpráva o elitních sovětských jednotkách |
| 2009 |  Můj život v sovětské armádě |
| 2008 | Den M: Kdy začala druhá světová válka? |
Suvorov bezpochyby psát umí, ale upraví fakta pro sebe a svojí potřebu, pár knih jsem od něho už četl, tak vím co mě čeká a beru některé jeho informace a teorie z rezervou. V této knize glorifikuje dosti často Žukova, jako geniálního vojevůdce, který nebyl nikdy poražen, což není pravda, se Suvorovem nesouhlasím. Porážku Žukov utrpěl už v prosinci 1942 útočná operace sedmi armád nesla kodové označení Mars, souběžně s operací Mars , probíhala u Stalingradu operace Uran, do podvědomí spíše vstoupila jako třetí bitva u Rževa, rževský mlýnek na maso. Bitva kde utrpěl Žukov těžkou porážku od generála Modela, sovětská strana po desetiletí zamlčovala a lze označit jako bílé místo druhé světové války. Ve svých pamětech ji i Žukov opominul a napsal o ní jako o podpůrné operaci k operaci Uran o Stalingradu. Doporučuji knihu Operace Mars David M.Glantz , která je skvěle napsaná a opírá se o dostupné prameny ruské i německé strany. Operaci Mars zametl pod stůl i Stalin, ruské ztráty se odhadují na 335 tisíc z toho 100 tisíc mrtvých, 225 tisíc raněných a nezvěstných a ztrátu 1600 tanků.