Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a doplnil o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Skvělá knížka, autor má spoustu dobrých názorů, takže já jsem si z této knížky mnohé odnesla :D
Robert Fulghum. Člověk s mnoha životními zkušenostmi a neskrývaně pozitivním náhledem na všechno vůkol, byť si to typický čecháček škarohlíd a pseudopožitkář těžko přebere v palici. Dobře mu tak. Mateřská školka je Fulghumovým nejzásadnějším dílem a snadno z ní předvídat budoucí vztah k autorovi - pokud se nelíbila, nemá sebemenší cenu od něj číst cokoliv jiného. Laskavě lidské, hřejivě povzbuzující.
Ne, ne a ne. Tahle kniha mi přišla jak z jiné planety a autor jako z jiné galaxie. Nemám nic proti pozitivismu, ale tohle bylo zkrátka moc.
Tato kniha plná povídek se mi velice líbila, jednotlivé příběhy byly úsměvné, některé filosofické, některé nutily k zamyšlení. Rozhodně doporučuji.
Některé příběhy a myšlenky autora jsou úžasné a donutí člověka zastavit a popřemýšlet o tom...
Keď by mi táto kniha aj nedala nič iné, nikdy nezabudnem pánu Fulghumovi to, že nie som od istej doby schopná pozerať na kukučkové hodiny s vážnou tvárou. Ja pred sebou furt vidím to, jak on tam štrachá sekáčkom na ľad a čínskou tyčinkou a snaží sa vyprostiť toho nebohého vtáka... ))))))))
Moje první od Fulghuma, úsměvné čtení, každý se tu najde
....někdy je na světě docela fajn, co? To teda ano a ještě jednou ano. MOC.
Brknej, brácho, ať ta muzika šlape.
Tak jsem ji opět otevřela. Už ani nevím pokolikáté. Vracím se k ní velmi často. Moudrý pán ten Fulghum.
Dobrá kniha, velice dobrá, proč je tak dobrá souhlasím se vším co se tu už řeklo. Místy zajímavé a dobré na přemýšlení, ale někdy zase jsem si řekla, jej tady to trochu ujelo.
„Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.“
Milé povídky o běžných věcech kolem nás, pravdu si v nich musí najít každý sám.
Vcelku obyčejné příběhy ze života, trochu filosofování, mírně vtipné. V porovnání s knihami podobného žánru (povídky se zážitky vlastními či vyposlechnutými, vzpomínky na příhody z dětství nebo studií, různé veselé či smutné historky ze života) od jiných amerických autorů, které u nás vycházejí, jde o průměr, a to i v literárním zpracování. Nejzajímavější otázka: "Je život před smrtí?".
Je tam několik povídek, které se dají označit jako perly, třeba ta o ruském vojákovi, jenž přišel o ženu v Angole, nebo vyprávění o "imaginárním" dědečkovi. Kvůli tomu, to stojí za přečtení.
Báječné a vtipné čtení. Hledání zajímavostí v obyčejných věcech. Čtení, které člověka uklidní a pohladí na duši.
Část díla
Andělé
Barový příběh
Beethovenova devátá
1993
Brigáda
Chai-che láma
1993
Kniha, ze které jsem velmi rozpačitá... byla to moje prvvní zkušenost s tímto autorem, nemyslím si, že poslední, ale čekala jsem od ní daleko daleko víc. Asi jsem k ní ještě nedozrála... Byly příběhy, které mě bavily, jiné vůbec. Třeba se k ní vrátím za pár let a změním názor...