Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135071/vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-jsem-se-naucil-v-materske-skol-135071.jpg
4
2176
2176
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a doplnil o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha humorných povídek a zamyšlení. Čtení pro mě bylo jako pohlazení na duši a zároveň mě nutilo se zamyslet a koukat na svět jinak. Fulghum je velmi zajímavý člověk, který toho mnoho zažil a vyzkoušel, a proto tyto příběh z jeho života stojí za to.
Milá kniha plná slušnosti, nadhledu a mírné ironie vůči sobě samému. Příjemné čtení, při kterém máte pořád lehký úsměv na tváři.
Knížky od pana Fulghuma jsou vždycky milé pohlazení. Je v ní humor, poučení a myšlenky, nad kterými přemýšlíte, ale nikdy byste je nevyslovili, natož napsali. Určitě knížku pošlu dál dětem...
Co by si člověk měl odnést do života z ranného dětství:
1. O všechno se rozděl.
2. Hraj fér.
3. Nikoho nebij.
4. Vracej věci tam, kde jsi je našel.
5. Uklízej po sobě.
6. Neber si nic, co ti nepatří.
7. Když někomu ublížíš, řekni, promiň.
8. Před jídlem si umyj ruce.
9. Splachuj!
10. Teplé koláčky a studené mléko Ti udělají dobře.
ŽIJ VYROVNANĚ. Trochu se uč, trochu přemýšlej, každý den trochu maluj a kresli, zpívej, tancuj, hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. NEPŘESTÁVEJ ŽASNOUT.
Jednoduché pravdy, jsem zvědavá, co si o knize bude myslet, když si ji přečtu třeba za 10-20 let..
Tak prosté, tak obyčejné a přitom tak hluboké a nadčasové.
Z knížky je znát, ze si zamyšlení autor připravoval pro svoje kázání.
Už v názvu knihy je hluboká pravda.
Jak tvrdí místní vyhlášená dětská psycholožka, do školy ( školky) nechodime proto, abychom se naučili, kolik je 1+1 a jaké i/y kam patří. Hlavním přínosem těchto zařízení je sociální zdokonalení jedince a nalezení správného místa ve společnosti.
V zásadách, které se Fulghum naučil ve školce a jsou vypsány na začátku této malé knížky, se beze zbytku shodneme.
V čem se s autorem vůbec neshodnu, je to, v co každý z nás věříme. To je taky vypsané na začátku.
Přesto si touto knihou získal Robert Fulghum muj respekt. Kéž by to samé ( vzájemný respekt) byli schopni cítit k sobě lidé, věřící každý v jiné učení…
Hned by bylo na světě lépe.
V povídkách Roberta Fulghuma převládá přívětivost, jemnost, dobrosrdečnost. Dokážou člověku zlepšit náladu. Zaujala mě hned úvodní povídka Kaluže. Je těžké z nich vybrat nejlepší, každá má své kouzlo. Rovněž shrnutí pravidel , které jsme se naučili v útlém dětství, obsahuje slušnost, lásku a základy hygieny. Vtom má autor zcela jistě pravdu a taky s ním souhlasím, že jsou hluboko v nás zakódovány a jen stačí, aby si je člověk připomínal a hned by byl svět o hodně lepší.
Tak tuto knížku si určitě ve své knihovně nechám. Úvahy o obyčejných věcech neobyčejným způsobem, to se mi líbilo moc.
Čekala jsem novelu, a dostala jsem kratičké úvahy laskavého dědečka o běžných denních příhodách :) Je to milé, při čtení jsem se pousmála, že někdy existovala doba před internetem a mobily, kdy člověk uvažoval o prostých věcech a psal si o tom na papír, místo aby si to vygooglil.
Dozvěděla jsem se třeba, že Fulghum v domácnosti pomáhá s praním a věší na sebe ponožky nabité statickou elektřinou. Tohle mikrotéma se dokonce dočkalo pokračování v závěru knihy, kde vzal několik úvah a s odstupem je dopověděl, jak to vidí po pár měsících nebo možná letech, nevím. Tak furt ještě pral. Pak mi taky utkvělo, že rád chodí do zoo a pozoruje žirafy, které nemají hlasivky. A že si představuje, jak leží na louce místo lva a kolem sebe má šest samic. A že jednou hodil vánoční přání od přátel do krabice, šoupnul to na půdu a vybalil v srpnu, a když ho viděla sousedka, udělali si na zahradě v plavkách vánoční party i s koledama.
Nic jiného od knihy nečekejte, ani nic moc osobního, název se váže k nějaké úvodní miniúvaze, která snad patří ještě do předmluvy. Tam byla vlastně hezká naivní myšlenka, že by svět vypadal jinak, kdyby si všichni nastavili školkovej režim, takže by si po obědě dali šlofíka a ve tři koláček s mlékem. Jak by potom politika vypadala jinak. A to je asi fakt.
Knihu jsem měla jako povinnou četbu. Přišla mi zdlouhavá, některé povídky trochu nudné. Na druhou stranu mi přišly zajímavé myšlenky a pohled na svět autorovýma očima. Krásné sepsání myšlenek. Knihu bych si dobrovolně nepřečetla.
Jednoduše popsané holé pravdy o životě, které jsou stále platné. Zatím.
Obávám se, že v uni-eko-pseudo-virtual-kontrolované společnosti už bude jejich znění náležitě po-upraveno a do-vysvětleno s milionem nepochopitelných a velmi dlouhých poznámek.
Mám rada laskavé vyprávění a jednoduché úvahy Roberta Fulghuma o obyčejném žití. Nejednou jsem se přistihla, že ten jeho nekomplikovaný pohled na svět je krásný, úsměvný a obrací starosti k lehkosti bytí. Ne všechny příběhy doputovaly až k branam mého srdce, na tu s názvem Pomoc v nouzi ovšem dlouho nezapomenu. Moudrý příběh o radosti, o pomoci druhým.
Kdybych měla hodnotit obsah knihy, dala bych tři hvězdičky. Několik příhod se mi líbilo a pobavily, ale většina mě nudila. Fulghum se potácí mezi idealismem a cynismem a některé jeho úvahy nelze snad ani brát vážně. Hvězdičku navíc dávám za možnost sdílení. Rozhodně se vyplatí svým blízkým několik historek přečíst a pobavit se s nimi nad knihou. Autorovi se povedla knížka, kterou si můžete dát na lednici, přečíst rodině a sejít se nad ní. A nad tím smekám.
Část díla
Andělé
Barový příběh
Beethovenova devátá
1993
Brigáda
Chai-che láma
1993
Knihu jsem četla poprvé a jen díky Čtenářské výzvě jsem přišla na to, že jí mám i doma. Mile mě překvapila. Určitě doporučuji. Mám upravené vydání z roku 1993,kde je i dovětek,co se s lidmi z příběhů dělo dál. Je tu i krásný příběh o Matce Tereze, a autor se s ní i setkal náhodou,a my už víme, že zemřela v roce 1997.