Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36693/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-b1S-36693.jpg
4
2182
2182
Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Naoplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2003 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Dá se říct, že kniha mě nijak zvlášť neobohatila, a právě určité povznesení jsem od ní čekala. Jasně, autor asi nemá chvíli, kdy by se nad něcím nezamýšlel, může být považován za filosofa, ale mě jednoduše neoslovil.
Výborná kniha :-) Po přečtení si člověk přehodnotí svůj život a zjistí, že se vážně zabýváme blbostma :-D
Knížka mi přišla vhod při cestování hromadnou dopravou, kde často přestupuji. Pro takový účel vůbec nevadilo, že spolu kratičké příběhy či zamyšlení vůbec nesouvisí, naopak to bylo ideální. Jako celek ji hodnotím vcelku kladně, i když mě některé pasáže vůbec nezaujaly nebo mě nijak neoslovily. Nejvíc mě pobavila kapitola o pampeliškách (jako vášnivá zahradnice toužící po pečlivě uhlazené a vzorné zahrádce je také likviduju, ale má pravdu ten člověk) a nejvíc nutila k zamyšlení ta o Matce Tereze.
Tato sbírka myšlenek a esejí se snadno čte, pobaví a donutí člověka zamyslet se nad svým strojeným dospělým chováním a přijmout jednoduché dětské principy, které nám pomáhají nalézt smysl života a radovat se z maličkostí. Příběhy, které Fulghum vypráví, bych místy přirovnala k hrabalovské hospodské historce. Věty jsou skutečně často stavěny jako by vám je někdo vyprávěl naživo... pod dekou u rodinného krbu. :)
Co bych ale vytkla, je nenávaznost mnoha příběhů, díky čemuž kniha neutkví v paměti jako celek.
Nevím proč, jsem si myslela, že se autor opravdu zaobírá povídkami z mateřinek či povídání o dětských lapáliích, které vždycky nutí k zamyšlení skrz to, že děti bychom neměli podceńovat. No a ejhle. Ono pár opovídánků tam sice bylo, ale jinak? Příjemná jednohubečka, ale nic z čeho bych si sedla na zadek. Vlastně mě zaujal jen název knížky. :D
Úryvek:
A to jsme se zatím nezabývali problémy existenciálními jako třeba :
Proč je Něco namísto Něčeho ?
Kdy budu mít čas a kdo ví, kam čas odplouvá ?
Jak hluboký je oceán a jak vysoká obloha ?
Kdy je dost vážně dost ?
K čemu jsou lidé ?
Je život před smrtí ?
Je pravda, že vědět trochu je nebezpečné ?
A když ptáci přelétnou duhu, proč já nemůžu ?
Jednoznačně je to naprosto dokonalá kniha, ke které nemám jedinou výtku. Zkrátka mě dostala, Fulghum mě okouzlil!
- tohle jsou přesně ty knihy, díky kterým miluji čtení.
Vážně doporučuji!
(od této chvíle začínám sbírat knihy od R.Fulghuma)
Když se nad tím zamyslíte, čistě z kvantitativního hlediska vzniká pastelkami víc umění než čímkoliv jiným. V každé zemi na světě musejí být miliardy papírů v miliardách krabic, skříní, podkroví a kredencí, s miliardami obrázků vyvedených pastelkami. Obrazotvornost lidstva se valí jako řeka. Vsadím se, že Ronald Reagan a Michail Gorbačov používali pastelky. Stejně jako Fidel, japonský císař, Rádžív Gándhí, paní Thatcherová a pan Mubarak, možná dokonce i ajatolláh. A každý další, na koho si vzpomenete.
Možná bychom měli vyvinout pastelkovou bombu jako naši příští tajnou zbraň. Zbraň štěstí. Bombu krásy. A vždycky, když by došlo ke krizi, bychom jednu vystřelili. Vybuchla by vysoko ve vzduchu – vybuchla by potichu – a vyletěly by z ní tisíce, milióny malinkých padáčků. K zemi by se snášely krabice pastelek. A rozhodně bychom na tom nešetřili, žádné krabičky po osmi. Pěkně krabice po čtyřiašedesáti se zabudovaným ořezávátkem. Se stříbrnou, zlatou, měděné červenou, fialovou, broskvovou, bílou, jantarově žlutou, umbrově hnědou a všemi ostatními. A lidi by se usmívali a tvářili by se trochu zvláštně a pokryli by svět svou obrazotvorností.
Asi to zní absurdně, co? Trochu slabomyslně. Bláznivě, hloupě a podivně. Ale já dnes četl v novinách, kolik peněz Rusové a náš Kongres právě dali stranou na zbraně. A myslím na to, co ty zbraně budou dělat. A mám úplně jasno v tom, co je podivné, hloupé, bláznivé a absurdní. A taky je mi jasné, že na místech nízkých i vysokých se nedostává – a je jí potřeba – obrazotvornosti. Rozdávejte, prosím vás, pastelky. BEST! :)
Od knihy jsem asi měla přehnaná očekávání.
Některé myšlenky byly skvělé, jiné mě vůbec nezaujaly.
Je to takové milé zamyšlení se nad naprosto běžnými starostmi a radostmi života. Bohužel takovéto knížky nečtou Ti, kteří by je měli číst, Ti, kteří o nás často rozhodují a už zapoměli na ta základní pravidla z pískoviště, ano jaké by to asi bylo krásné, kdyby základní politikou vlád bylo vracet věci na zpátek a uklízet posobě. A takových příjemných ohlédnutí je zde opravdu mnoho. Mě osobně se velmi líbilo ZOO a pojednání o žirafách. Dozvěděli jsme se základní parametry o jejich jazyku bez hlasivek, a proto nám vlastně nemá co říct. Prostě si zde jen tak žirafí. No nebylo by na světě krásně, kdybybchom si jen tak člověčili, bez toho zbytečného shonu, urážek a blbnutí na entou...
Tak tohle je druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem zatím přečetla. A jsem stále nadšená. Líbí se mi autorův pohled na svět a laskavý humor. Při četbě jsem se zasmála, zamyslela i dojala. A to jsem potřebovala.
Skvělá kniha. Líbí se mi, že se jedná o krátké texty přitom jsou plné podnětů k zamyšlení nad vlastním životem. Čte se s naprostou s lehkostí. Těším se na další knihu.
Co napsat ještě víc,
než bylo tu napsáno,
nenapadá mě nic,
co muselo by být dodáno.
Máte-li splín
a starostí nad míru
začněte s tím,
že vstoupíte do klidu.
Pak stránku pomali
za stránkou projdete,
kniha vás pohladí
úsměv váš pokvete...
Špičková knížka, která mě nutila vytáhnout a obnovit zápisník s vypsanými myšlenkami, které mne v nějaké knize zaujaly. A tady jich tedy nebylo málo. S autorovým myšlenkovým postojem se docela ztotožňuji. Jak je možné, že Fulghum toho tolik zažil a s každé dennodenní maličkosti dotáhne vytáhnout příběh a ponaučení do života na dvě až tři stránky? Je to tím, že ostatní si takových podobných věcí u sebe nevšimnou a jdou raději dál, jak jim rozum a logika káže?
Lehká a přitom smyslná četba na prázdné večery. :) Příjemné a zajímavé úvahy a příjemné a zajímavé pobavení. :) Fulghum má prostě jasno ,,Vše co potřebujeme znát, už vlastně víme.,,
Jeden získá dojem, že názvem bylo vše řečené. Opak je pravdou. Skvělý mix všeho potřebného pro jakoukoli náladu.
Část díla
Andělé
Barový příběh
Beethovenova devátá
1993
Brigáda
Chai-che láma
1993
Od této knihy jsem asi měla přehnaná očekávání, která příliš nenaplnila. Nečetlo se to špatně, ale musela jsem to číst opravdu po těch kapitolkách, jinak to bylo "milé" až příliš. Občas jsem tam našla nějaké moudro, ale jinak šlo o knihu, kterou jsem sice přečetla, ale moc mi toho nedala.