Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a tak v tomto posledním vydání vycházejí původní texty přepracované a doplněné o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1996 , Knižní klubOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
V jednoduchosti je krása. Inšpiratívna a zábavná, ale predovšetkým veľmi ľudská knižka sa dnes nenápadne (ale plným právom) votrela medzi moje súkromné TOP.
Na konci môjho života bude asi riadne opotrebovaná a poznačená častým braním do rúk, cestovaním, požičiavaním dobrým priateľom a podobnými udalosťami. Verím, že mi to s radosťou odpustí :-)
Část díla
Andělé
Barový příběh
Beethovenova devátá
1993
Brigáda
Chai-che láma
1993
Tato kniha je pro méně náročné čtenáře. Obsahuje krátké příběhy, zamyšlení a postřehy, ve kterých autor vtipným způsobem popisuje situace z obyčejného lidského života nám všem tak blízké. Jeho vtipně psané příběhy, někdy skutečné, jindy domyšlené, rozesmějí snad každého, proto není divu, že již několik desítek let patří tento titul mezi nejprodávanější.
Fulghumovy rady jako: „Před jídlem si umyj ruce.“ „Splachuj.“ „Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.“ jsou úsměvné, milé a k životu potřebné.
Fulghum vtipně popisuje i zcela obyčejné věci jako je třeba počítadlo: „Viděli jste někdy počítadlo? Takovou tu věc s řadami dřevěných korálků, co vypadá jako stonožka.“
Setkání sousedky s pavučinou mu vydalo na celý příběh: „Pavučina je přervaná a omotaná kolem freneticky se pohybující stodoly a nějaký ohromný kus zmalovaného masa vydává zvuk, jaké pavoučice ještě nikdy neslyšela: JJJJJJJJJJJJEEEEEEEEEEEÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!“
Může se zdát, že se prosmějete od začátku knihy až do jejího konce, ale autor vypráví i velmi dojemné příběhy, např. „Měli jsme si hrát na obry“ a „Zaklepání na dveře“.
Tato kniha na mě působila velmi pozitivně a hodně jsem se u ní zasmála. Některé příběhy mi přišly i nudné, proto čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem je dočetla pro pocit, že mám přečtenou celou knihu. Obsahuje spoustu příběhů, které mají nanejvýše 3 stránky a nijak na sebe nenavazují. Další jeho knihy se této velmi podobají, ale tahle je pro mě nejlepší.
A na závěr rada od samotného autora: „Čtěte to po malých kouskách - není žádný spěch a na konci vás nečeká rozuzlení zápletky.“