Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce přehled

předevčírem

„Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil: O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kdes je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě... A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.“
Líbí se mi optimismus, jež z textu dýchá. Ono není dobré žít v nenávistném kokonu s přesvědčením, že všichni ostatní jsou sráči, protože se tím sami pasujeme do sračovské role. Na druhou stranu, optimisty já vždycky opovrhoval. Robert Fulghum je jediný, kterému závidím.

23.01.2025

Kdybych mohla vzkázat něco svému mladšímu já, bylo by to právě: „Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.“ Co jiného je totiž důležitější? Snad jen... miluj, a to nejen všechny kolem, ale také sebe sama.

Kniha, do které když nahlédnu, cítím, jako by mě někdo pohladil po duši.
Přečteno již před mnoha lety, ale zaryto pod kůži na hodně dlouho.