Všechno dopadne jinak
František Koukolík , Libuše Koubská
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408879/mid_vsechno-dopadne-jinak-gKa-408879.jpg
4
53
53
Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Skoro třicet let je primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetívědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci životana Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co považuje zanejpodstatnější. Kniha rozhovorů vychází k 70. výročí narození autora.... celý text
Přidat komentář
Už dlouho jsem se s autorem při četbě nesetkal a tahle kniha mi připomněla, že je to velká chyba. Je to spíše taková ochutnávka, reklama na jeho další knihy, protože na tom malém prostoru, který formát rozhovoru poskytuje, nelze jít příliš do hloubky. Ale zase se člověk dozví alespoň v náznacích to, co v jiných jeho knihách k nalezení není – především tam, kde pan doktor hovořil sám o sobě, svém životě a zájmech, mě kniha bavila. Ukázala jej jako plnokrevného člověka, ne jen suchopárného, byť velmi schopného vědce a lékaře.
Hovoří-li moudrý muž, nezbývá, než se nenápadně a laskavě nechat zatáhnout do jeho témat...a ptá-li se ho poučená žena, můžeme se ještě kochat tím, že oba dělají patrně zatraceně dobře svou práci.
"Jsme složití. Naše rozhodování je poměrně komplikované. Jsme iracionální jedinci, hluboce citoví, magicky myslící. Sugestibilní..."
Mám velký respekt a obdiv k osobnostem české vědy a medicíny obzvláště. František Koukolík je nesporně jednou z nich. V jeho názorech se zrcadlí životní filozofie a zkušenosti, odborná erudice a všeobecný rozhled. Jedná se o opravdového "renesančního" člověka. Navíc je to vědec, který ačkoliv dosáhl ve svém oboru mnoha úspěchů, stále přistupuje ke svému bádání s pokorou. Na rozdíl od mnohdy přeceňovaných rádoby celebrit z oblasti zkomercionalizované popkultury, pan Koukolík je pro mne tím, kdo má být vzorem a inspirací nejenom pro mladé lidi.
Oceňuji způsob, jakým paní Koubská vedla rozhovor. Dověděl jsem se spoustu zajímavých informací a kniha podnítila můj zájem o danou problematiku. Doporučuji!
Velmi dobře zvolený nadpis knihy vyvolávající neodbytnou otázku: „A jak to dopadne?“ Rychle očima přelétneme anotaci a zvědavost graduje ve chvíli, když zjistíme, že se jedná o rozhovor s neuropatologem MUDr. Koukolíkem. Představa rozhovoru z pitevny o budoucnosti je rozhodně pozoruhodná, a právě proto nejspíše po této knize sáhneme a odneseme si ji domů. A dobře uděláme! Není totiž mnoho takto vzdělaných lidí, kteří dokáží srozumitelně zprostředkovávat své zkušenosti, poznatky i názory laické populaci, tak jako právě MUDr. Koukolík.
A je chvályhodné, že mezi knihami „celebritek mlátících prázdnou slámu“, se v edici Rozhovory dostávají ke slovu lidé, kteří mají skutečně společnosti co sdělit. (4/5)
Z počátku šok. Podrobné popisování prohlížené vyšetřováné tkáně a vhled do molekulárních metod v medicíně jsem opravdu nečekala s ohledem na obtížnost problematiky, leč zaujalo mě to a něco tak komplikovaného bylo shrnuto na tři strany, což je obdivuhodné. A pak znovu šok. Protože paní Koubská opravdu vedla dialog "jako snahu se něco dozvědět, porozumět hledisům svého protějšku, případně otevřít zásuvky, které se běžně neotvírají, a hlavně zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování", jak se píše na straně 123-124 knihy. Pan Koukolík prokázal, že má přehled nejen ve svém oboru, ale má také jiné zájmy (historie, poezie) a poměrně dobře se orientuje ve filosofii. Možná bych jen závěrem podotkla, že se domnívám (možná se mýlím), že nejen mladí lidé-začínající lékaři to nemají snadné, protože stres se na mladé lidi valí z vícero rozmanitých profesí, jimž se věnují dle svého zaměření po absolvování školy, a současně nejspíš nejsou mladí lékaři jediní, kdo musí pracovat nad rámec "běžného" standardu (denní osmihodinová pracovní doba, víkendy volné), ale přičemž možná se tento "fénomén" začal projevovat po vydání knihy v roce 2011.
Běžně rozhovory v novinách čtu na přeskáčku, od prostředka, ke konci a zase na začátek. Podle toho či mě zaujal či ne. Tuto knihu lze číst také tak, ale já ji přečetl tak, jak se má. Od první stránky, až po tu nejposlednější. Dá se říci, že jsem přečetl i tiráž. :-) Tak mě to zaujalo. Pan Koukolík je skvělý vypravěč a má stále co říci, jak z hlediska lékařského (populárně), tak filozofického, od minulosti přes současnost atd. Jeden z mála, co dnes říká věci, co si jiní jen myslí pod peřinou, když jsou sami doma (viz.: Hydepark, Fokus VM, Show J.Krause, přednáška O špatných lidech, atd). Málokdo se mu vyrovná. Jsou tu výjimky. Pánové Cílek, Grygar... Běžně tyto knihy nečtu, tak si ji dám do Čtenářské výzvy. (Jak já to slovo nesnáším - výzva!)
Během dospívání jsem měla v pokojíku plakát A. Schwarzenegera a všechny v té době vyšlé knihy F. Koukolíka. Druhý z nich mým oblíbeným „hrdinou“ zůstal dodnes a tak jsem si s velkým potěšením přečetla tento zajímavý knižní rozhovor. Pan Koukolík má obrovský přehled a přesah i mimo svůj obor. Opět mne ohromil svými znalostmi, schopností propojovat, hloubkou myšlenek a pokorou.
Výborná kniha. Velmi příjemný rozhovor. Zasvěcené otázky Libuše Koubské, poutavé odpovědi Františka Koukolíka, povídání nabité zajímavými, fascinujícími informacemi. Vřele doporučuji. - Jak také jinak, když mám "slabost" pro jedinečnou osobnost p. Koukolíka, jeho odbornost, všeobecný přehled i kultivované vystupování.
Velice moudrý muž, kterého stojí za to číst či poslouchat. Naštěstí je ochoten se se svými zkušenostmi přijatelnou formou pro širší publikum podělit a nastolovat neustále nové pohledy na současný tryskový vývoj společnosti. Jen mi přijde velice smutné, že se naše elita nedokáže od podobně moudrých lidí učit, naslouchat jim a odvozovat od jejich dílčích vědeckých poznání svá rozhodnutí. Bohužel má většinou zcela protichůdné zájmy, než jsou ty, které tu nastoluje autor.
A jak čtu tady pod sebou, doplním, že já pro změnu v roce 83 VŠ končila a v roce 86 odcházela z Prahy do Jindřichova Hradce za svým mužem. Takový lidský kolotoč..:-)
Viděla jsem s panem Koukolikem přednášku o Bulšitu, vzpomnela jsem si na studentská léta a v knihovně toho moc k pujceni nenašla. Kniha zajímavá, těším se na jeho autorské.