Všechno přiznávám, všechno...
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106890/bmid_vsechno-priznavam-vsechno-KUY-106890.PNG
4
121
121
Tento příběh se odehrává v Německu a Rakousku padesátých let. Hrdinou není tvrdý muž, který si se vším poradí a všechno zvládne, ale spíš "smutný, nemocný mužíček, který si sám zoufá, ničemu nevěří a má strach". Tajným trikem se dozví, že jeho dny jsou sečteny, další život a až hektickou aktivitu určuje už jen nevyléčitelná choroba. Veškeré úsilí věnuje tomu, aby se vyvázal ze všech společenských a osobních vztahů, aby i za cenu podvodu a vraždy dosáhl vnější a vnitřní nezávislosti. Zaskočen neočekávanou úlohou otce duševně narušeného, asociálního dítěte sepisuje pod ochranou ředitele dětského ústavu a psychologa historii svého života a přiznává všechno, čeho se dopustil, a teprve nyní, na prahu smrti, si to plně uvědomuje.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1993 , Exact ServiceOriginální název:
Ich gestehe alles, 1953
více info...
Přidat komentář
Tohle prostě patří v autorově tvorbě do jeho TOP10, za přečtení to rozhodně stojí.
Zajímavý příběh, zajímavě napsané. Už jsem od autora přečetla jinou knihu a vývoj příběhu stejný, přestože příběh úplně jiný. Další pravděpodobně číst nebudu.
Docela mě zklamalo; postavám v knize jsem moc nerozuměla a jejich jednání mi nebylo sympatické ani srozumitelné. Nepochopila jsem ani vztah hlavního hrdiny k ženám, které procházely jeho životem. Snad jediný, jehož jednání bylo srozumitelné, byť lehce zidealizované, byl ten filantropní lékař (psycholog?).
Takové celé přepjaté...
A anotace? Jeden velký spoiler.
Hodnocení knihy bych rozdělil na dvě části. 1) Jazyk, styl .... to je prostě Simmel, skvěle napsáno není tomu co vytknout. 2) Obsah, děj ... mne nezaujal. Knihu jsem sice četl rychle, ale tak nějak mechanicky. Příliš mne nevzrušovala. Proto jsem navzdory pěknému jazyku, který Simmel používá dal jen 4 hvězdičky. Jedno se, ale ani v této knize nedá Simmelovi upřít. SImmel umí tak jako málokterý autor vzbudit emoce k jednotlivým postavám. Tady mne hlavní postava (Walter) štvala od začátku až do konce, takový divný povrchní týpek, velmi nesympatický, Naproti tomu žen v jeho okolí (Margaret, Vilma, Jolanta) mě bylo líto. Co ty ženy vede k tomu, že se tak ochotně (i v reálu) zaplétají dohromady s tak divnými týpky, kterým faleš a povrchnost kouká z očí?
Tichý příběh jednoho člověka, který se čte sám. Kniha je krásně napsaná, poutavý příběh o člověku, který tváří v tvář smrti se rozhodne, že už nemá ve svém životě co ztratit, a tak se uchýlí ke zločinu. Zajímavé na tomto příběhu je, kam ho tato cesta dovede a jakým způsobem najde sám v sobě klid.
Byl to zajímavý vhled do myšlení nevyléčitelně nemocného člověka, který ztrácí nad sebou kontrolu. Ale to bylo asi tak vše. Knihu jsem sice přečetla rychle, byla jsem zvědavá, ale moc mě nenadchla - což mě ovšem neodradí od tohoto autora. Prostě šáhnu po další..
Trochu jsem se po Tajném chlebu bál, že třetí kniha JMS bude znovu tak trochu začátečnická, ale mýlil jsem se. Po pár stránkách mě pohltila a u této knihy jsem JMS poznával. Dostala mě pasáž o lidech, kteří mají velkou fantazii a na závěr mě rozesmála hláška, která byla pronesena v plné vážnosti: Asociál se spojí s debilem, aby pomohl jinému debilovi.
Závěr knihy se dal očekávat, i když přece jen byl spetřen odhalení nového přítele Waltera Franka pana Hohenberga.
Toto knihu bych s klidným svědomím doporučil nováčkům s JMS.
"Gonna take a sentimental journey
Gonna set my heart at ease
Gonna make a sentimental journey
To renew old memories..."
Zpívá nesmrtelný Frank Sinatra ve své písni Sentimental journey, která mi hraje po dočtení této knihy, mého prvního setkání se J. M. Simmelem. Jeho kniha je důkazem, že dobrý román nemusí mít 500 stran a málo je někdy více.
Díky krátkým větám dílo nabývalo spád a dobře se četlo (alespoň tedy mně), díky neobvyklému námětu a zajímavé zápletce jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Ale co mne fascinovalo nejvíc, byly postavy. A i když se autor nevyhnul lehce sentimentálnímu konci, musím uznat, že mě jeho dílo dostalo.
"Okamžiky...., to je to, pro co stojí za to žít!"
Po precteni Laska je jen slovo mi bylo receno, ze kazda kniha od tohoto spisovatele je paradni, ale neni tomu tak. Vydrzela jsme az do konce, ale opravdu se pro me radi mezi podprumerne.
Moje první kniha od tohoto spisovatele...a musím říct, že ze začátku jsem se opravdu divila, proboha proč to čtu? Nicméně vydržela jsem, začetla se a dojela to hoooodně rychle :-D
Můj první Simmel..... už navždy budu této knize vděčná, že mě přivedla k tak úžasnému panu spisovateli ....
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Psychologicky zajímavé pojetí poválečné výchovy problémových dĕtí v poslední třetinĕ knihy.