Všechno zpustošené, všechno spálené
Wells Tower
Hrdinové knihy jsou muži - všichni takoví, jací by ve skutečnosti opravdu byli - osamělí, frustrovaní, vzteklí, zneklidňující. Všichni se ze všech sil snaží dosáhnout budoucnosti podle svých představ, což se jim nedaří. Budoucnost je nejistá, stejně jako konce těchto povídek. Žádné jednoduché rozřešení, žádné žili šťastně až do smrti. Jak sám autor o svých postavách říká „Myslím, že mě lákají lidé, kteří poráží sami sebe, lidé, kteří touží po spojení, po bezpečném přístavu, kterého ale nikdy nedosáhnou, nebo, když ho mají, zničí ho... Snažím se zobrazit tápající postavy, které hledají vykoupení, tak, aby to bylo uvěřitelné a ne hloupé."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
Everything ravaged, everything burned
více info...
Přidat komentář
Velmi příjemné překvapení. Postupně pročítám edici Neewit, doposud jsou o průměrné nebo podprůměrné knihy, které mě příliš nenadchly. Až na tuto. Zajímavé různorodé příběhy mužů různých věkových kategorií vykreslené čtivě a působivě.
Jsou knihy, které byste asi nikdy nepřečetli, pokud by je vám někdo, jehož literárního vkusu si vážíte, nedoporučil - prostě proto, že knih stojících za přečtení je opravdu mnoho a zrovna o tomto autorovi jste nikdy neslyšeli. Přesně tak to bylo se mnou a s touto sbírkou povídek. Je to spíše čtení pro muže: hrdinové vesměs procházejí špatným životním obdobím, nedaří se jim, už dávno ztratili iluze, jsou unavení a otrávení, ale v mezích možností se snaží alespoň zachránit, co se dá, nalézt síly k novému životnímu rozjezdu, prostě udělat něco, aby to zase nebyla jen další prohra. Asi by to bylo celkem deprimující čtení, nebýt toho, že Tower je opravdu dobrý autor, který si i při psaní o vážných tématech dokázal udržel nadhled, a kromě mnoha hodně zajímavých postřehů do povídek vpašoval i velmi specifický humor. Titulní povídka, a dále třeba Útočiště jsou opravdu skvělé, ale kniha je celkově (snad až na jednu povídku) velice vyrovnaná. Děkuji za bezvadný tip své drahé Sabuli, která přečetla snad všechny knihy světa, jen je neměla čas zapsat do databáze.
Další kniha povídek, která mi jen připomněla jak nerad mám povídky. Prázdné nicneříkající úryvky textu. Škoda papíru. Když jenom pomyslím, že jsem místo toho mohl třeba umýt nádobí nebo si oholit varlata, mrzí mě ta ztráta času. Takhle to dál nejde, žijeme přeci jen jednou, musím si vymyslet nějaký trest abych se propříště vyhnul všem mizerným povídkám. Mohl bych už umýt to nádobí, ale myslím si, že by to nebylo dost, myslím, že mnohem víc se vytrestám, když si pújdu dřív lehnout a už vám dneska nenapíšu další komentáře. Moc mě to mrzí, ale múžu si za to sám.