Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435660/mid_vsechny-male-zazraky-er7-435660.jpeg
4
1525
1525
Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce. Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2020
,
Yoli (ČR)
Originální název:
All the Bright Places, 2015
více info...
Přidat komentář
Po knize Bez dechu jsem čekala zase nějaký podobný příběh, který bude mít hlavu a patu a aspoň nějaký děj. Bohužel, tohle bylo zklamání. Nuda, nuda , nuda. Nic zajímavého se tam nedělo a já furt četla dál a čekala, kdy se něco dít začne. Nezačalo:-D ale asi si to své fanoušky našlo, vzhledem k poměrně vysokému hodnocení.
Kniha mě v průběhu čtení donutila se zamyslet hned nad několika věcmi. Příběh mě dost bavil, ačkoli byl napsán takovým zvláštním způsobem (což mi ovšem nevadilo), protože byl zase trochu jiný oproti těm, které jsem doposud četla.
Všechny malé zázraky jsou tou knížkou, která se tváří zpočátku hrozně nenápadně a neškodně. Čtete ji s tím, že půjde o YA, kde na vás čeká takový ten tradiční rámec, kterým žánr oplývá. A tady opravdu víceméně všechno očekávané bylo. Jenže v měřítku a podání, které jsem nečekala a které mě semlelo. Čtete, čtete, říkáte si, fajn, je to dobrý, ale je tam určitě něco mezi řádky... a tak v průběhu příběhu začínáte trochu pozornět a je vám čím dál jasnější, že to na konci bude emoční průšvih.
Všechny malé zázraky dostály svému názvu. Nenajdete tu okázalé dramatické situace, heroické postavy, ani brilantně vystavěnou dějovou kostru... příběh plyne skoro nepostřehnutelně, hlavní hrdinové mají spíš jakési vnitřní světlo, než aby oslňovaly na první dobrou a celá kniha vás postupně sežvýká, než aby vás najednou zhltla. Dalo by se tu najít několik věcí, které se daly vyřešit lépe... minimálně konec si zasloužil trochu víc prostoru oproti zbytku knihy. Nějak se mi ale nechce v nedostatcích záměrně víc pitvat, protože si to příběh nezaslouží a jdou během čtení krásně přehlédnout. Nechte se zkrátka jen postupně unášet dějem a užívejte si... všechny malé zázraky, které v knize můžete najít.
Pozitivní recenze na tuhle knihu jen potvrzují můj názor, že neexistuje kniha, která by se líbila všem.
Malé zázraky jsou napsané o tématu, které přímo vyhledávám, mám ráda young adult, knihy s psychologickými zápletkami apod., ale tohle mě teda strašně minulo. Dala jsem tomu šanci cca do jedné třetiny a pak jsem to odložila a už se k tomu vracet opravdu nebudu. Už dlouho mě nic tak strašně nenudilo a neštvalo. Tvorbě této autorky se budu asi vyhýbat, evidentně jedeme každá na jiné vlně a nefunguje to. :)
Dávám jednu hvězdu, nechci to označovat úplně za "odpad", odpad to jistě není. Jen se mi to prostě strašně nelíbilo.
Nějak nevím co ke knize napsat. Podobnou young adult knihu jsem ještě nečetla a nechala ve mně mnoho pocitů. Převážně těch nepříjemných pocitů. Po dočtení jsem se cítila smutně, prázdně. Sestra mě varovala a možná jsem ji měla poslechnout a nečíst ji zrovna, když nemám nejlepší období. :D
Každopádně se ale četla sama. Jen ten konec byla pořádná síla.
kniha byla pro mne taková netradiční...
pro mládež, která se trápí svými boji je ale vhodná.
Závěr se mi nelíbil :)
Já tuto knihu asi neumím ohodnotit hvězdami. Dočetla jsem ji a padl na mě zvláštní pocit. Finch- kluk, který je posedlý smrtí a nedělal vlastně nic jiného než vymýšlel způsoby, jak na sebevraždu. Zároveň však má díky duševnímu onemocnění v hlavě takový zmatek, že sám neví, kudy kam. Violet- dívka, která prožila neuvěřitelnou tragédii a nechce se posunout dál. Proto je pro ní věta: ,,Nejsem ještě připravená," záchranným lanem.
Violet mě občas štvala ne že ne. Ale fandila jsem jí, aby zas našla smysl, něco pro co žít a ukázat, alespoň pomyslně, že jsou věci, které i přes tragédii rozsvítí žití a udělají ho zajímavějším. Věděla jsem, že jeden skončí špatně...Viděla jsem z knihy i jak špatně na tom hrdinové byli.
Jedna věc mě však totálně iritovala a to bylo chování Finchovi matky. To snad nemyslela vážně. Má dítě, které se nechová jako ostatní a ona to nevidí? Ona nezasáhne? Ano i jí se nestala zrovna hezká věc, ale kruci, co to bylo? Tahle postava se za mě nevydařila.
Kniha to není lehká, rozhodně si u ní nebudete prozpěvovat... Ale je neuvěřitelně propracovaná. Autorka hezky zpracovala pocity obou hrdinů. A obdivuji, jak dobře zvládla téma bipolární poruchy, protože to musí být slušný mazec.
Tuhle knihu jsem dočetla před půl rokem a přesto mě doteď pomyšlení na ní vytáčí. Je tady několik důvodů, proč se mi nelíbila, počínaje postavami, divným humorem či tím, že jsem po 300 stran neobjevila žádnou pointu příběhu.
Oba protagonisté byli inteligentní, posedlí smrtí a znali bandu mrtvých básníků, což by bylo sice divné, ale nějak bych to nejspíš překousla. Co mě ale neskutečně vytáčelo, byl fact, že postavy neuměly mluvit o ničem jiném než o smrti, což je téma, které se objevovalo na úplně každé straně, aneb seznam různých způsobů, jak se může člověk zabít.
Finch a jeho oblíbené hobby – vymýšlet způsoby, jak spáchat sebevraždu. Jeho aktivity ve volném čase – (téměř)skákání ze střechy. Jeho oblíbené téma – smrt a sebevraždy (jak nečekané).
Violet pro mě byla nezáživná postava, jejíž smysl existence bylo opakování frází typu “umřela mi sestra, což je moje výmluva na všechno”.
Děj je po většinu času neexistující, a konec, který měl být nejspíš dojemný, jsem očekávala od první strany kvůli tomu, že je v podstatě napsaný v anotaci. Přesto to byl rozhodně nejlepší aspekt celé knihy, spolu se stylem psaní, který se mi četl rychle, avšak ten zbytek byl bídná tragédie.
“Nikoho takovýho jsem nikdy neměl. Jaký to je?”
“Nevím, řekla bych, ze můžeš být sám sebou, ať už to znamená to nejlepší, nebo to nejhorší, co v tobě je. A stejně tě ten druhý má rád. Můžeš se s ním i pohádat nebo poprat, ale i když jsi na něj naštvanej, pořád víš, že nepřestal být tvůj nejlepší kamarád.”
Theodor Finch je fascinován smrtí a ostatní ho vnímají jako podivína. Co o něm ví málokdo, je to, že trpí bipolární poruchou. Naproti tomu Violet Markeyová je obyčejné děvče odpočítávající zbývající dny do maturity. I ona si ale nese svůj šrám z minulosti v podobě vzpomínek na tragickou autonehodu a smrt své sestry. Jednoho dne svede osud kroky těchto dvou studentů dohromady. Oba se náhodou setkají na římse školní zvonice. Nelze zcela jasně říct, kdo koho zachránil, šlo však o zlomový okamžik v životě obou. Následně spolu začnou pracovat na školním projektu, během nějž mají objevovat krásy Indiany. Možná ale spíše poznávají jeden druhého..
Děj je poměrně jednoduchý, co bych ale vyzdvihla, je autorčina schopnost vnímavému čtenáři dokonale nastínit pocity postav a vzájemné vztahy.
“Pak si povytáhne košili a pohladí si břicho - pořád ploché, ale už ne s vyrýsovaným pekáčem buchet - potřese hlavou a usmívá se na mě, je to úsměv člověka, který má novou ženu a nového syna a nový dům a dvě nová auta a komu stačí vidět svoje staré, původní děti na hodinku nebo dvě.”
Tento příběh se mi vryl pod kůži víc, než jsem čekala. Předpokládala jsem, že si přečtu oddechovou, nenáročnou knížku. A pak se najednou v noci, kdy jsem si před spaním přečetla pár stránek, z ničeho nic probudím se zvláštně smutným pocitem a myšlenkou: Theodore Finchi, já ti tak nějak svým způsobem rozumím a je mi tě moc líto. A minimálně další půlhodinu jen tak ležím, čučím do stropu, hlavou mi lítají myšlenky jako splašený a já jen čekám, až to přejde a až zase co nejdřív usnu..
“Někdy, Ultraviolet, je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není.”
Každý je jiný, prošel se tragickými událostmi v životě nebo pořád přichází, kluk a holka.
Ale něco je spojí. Vznikne kopec humoru, narážek, ale hlavně překročení vlastních hranic.
Než jsem si tuto knížku přečetla, věděla jsem, že bude smutná, a přesto jsem se do ní pustila. Měla jsem jí přečtenou ani ne za týden a úplně mě pohltila ta tragičnost. Je hezky napsaná, ale na druhou stranu trochu složitěji, když nechápete ty jejich pocity atd. Můžu moooc doporučit a film též, ale děj je docela dost zrychlený oproti knize.
Všechny malé zázraky jsem přečetla něco přes půl rok zpátky ale přesto vím že to bylo úžasná kniha. Po mé dlouhé čtecí pauze mě tato kniha vrátila zpátky k mé lásce ke knihám. Už od začátku byl příběh poutavý a originální i když trochu náročnější na čtení ale pak už jsem si zvykla. Violet i Finche jsem měla ráda ale že by to byli moji oblíbenci to říci nemůžu. V některých místech byla kniha taková zajimavá možná i zvláštní a už se to pak opakovalo všechno dokola. Už si ji moc nepamatuju ale dávám ji tak 3,5/5. Neumim psat recenze achjo
Kniha se zabývá náročnými tématy, Theo a Violet se zachrání navzájem, a poté ji on dává nové a nové příležitosti užít si života a přemýšlet o tom, že život je krásný. Obě postavy prožily těžké události, které je změnily, a ony neví jak se s tím vypořádat. Konec je smutný, ale i to je život...
Od knihy jsem čekala hodně, protože ji vidím všude velmi dobře hodnocenou. Bohužel - velmi zklamala. Prvních 250 a posledních 50 stran mě nebavilo. Hlavní postavy mě vytáčely (ke konci jsem pak teda měla docela ráda Finche). Plus dávám za citáty, některé myšlenky a chvilkové napětí po 250ti stranách nudy.
2,5/5
Přemýšlím, co k této knize mám napsat. Byla taková zvláštní (myšleno pozitivně), určitě je dobře, že se o tématu sebevraždy a psychických problémů píše a mluví, mně bohužel kniha nějak nesedla. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla ️
3/5
Na pohľad dvaja úplne odlišní mladí ľudia, si však k sebe nájdu cestu. Kniha je plná smutných momentov, šťastných chvíľ, bojov s démonmi vo svojom vnútri, svetielok nádeje, že všetko raz bude dobré... Autorka používa nádherné myšlienky,ktoré dotvárajú silu príbehu. V tejto knihe nečakajte žiadny happy end, záver vás totálne rozdrví. Ak nie ste slabej povahy, aj tak sa vám zarosia oči. Aj túto knihu radím k 'must read' pre všetkých tínedžerov, pretože vždy tu pre vás niekto je! Vždy! Neuzatvárajte sa do seba a nezatvárajte oči pred niekým, kto vám podáva pomocnú ruku.
Hezká knížka, ve které se řeší dospívání, láska, ale i psychické problémy. Má zajímaví děj a je velmi čtivá. Ze začátku chvíli trvá než se začtete, ale pak jsem ji nemohla odložit. Občas bylo těžké se vžít do Finchových pocitů. Violetino chování mě štvalo, jelikož se pořád cítila ublíženě a dělala, jakoby byla jediný člověk na světě, co má problémy. A ten konec ?!? Z toho se pořád nemůžu vzpamatovat. Určitě si nejdříve přečtěte knihu než se pustíte do filmu, ten je oproti knížce hrůza.
(SPOILER)
Z knihy mám tak rozporuplné pocity, že se vůbec nemůžu rozhodnout jak ji hodnotit. První tři čtvrtiny mě moc nebavily, nic moc se tam nedělo a děj neubíhal. Ve Finchových myšlenkách jsem se vůbec nevyznala, což byl samozřejmě záměr, ale i kvůli tomu jsem se nemohla vůbec začít. Poslední čtvrtina byla úžasná, i když jsem odhadla jak to skončí už na začátku.
Do hodnocení výstižnosti zobrazení bipolární poruchy se pouštět nebudu, protože s ní nemám přímou zkušenost, ale přišla mi škoda, že nebyla zobrazená depresivní epizoda. Celkově myslím, že bych neuhodla že se jedná o bipolární poruchu, kdybych si to nepřečetla v anotaci, ačkoliv o duševních onemocněních vím poměrně dost.
Věc kterou jsem vyloženě nepochopila je, že Violet dost intenzivně truchlí pro svoji sestru i po 9 měsících, ale po smrti Finche to působilo tak, že s tím byla smířená po pár dnech.
Abych to nějak shrnula, bavilo mě to, ale neměla jsem vyloženě pocit, že bych se od knížky nemohla odtrhnout. Styl psaní mi úplně nesedl, ale krásných citátů tam byla spousta, to musím uznat.
"Někdy je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není."
"Díky tobě se cítím nádherně, tak nádherně, že mohu být nádherným pro toho, koho miluju..."
3*/5*
Štítky knihy
sebevražda láska smrt zfilmováno deprese studenti bipolární afektivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Všechny malé zázraky |
| 2017 |  Tíha vesmíru |
| 2021 | Bez dechu |
| 2001 | Ledová pustina |
| 2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
Můžeš být sám sebou, ať už to znamená to nejlepší, nebo to nejhorší, co v tobě je.
Všechno na světě má svou ohraničenou životnost, ne?
Růst v sobě obsahuje zárodek štěstí.
Existuje jenom teď, a jestliže toho teď znamená jenom dva dny, pak jsou ty dva dny celý tvůj život.
Když to tak cítíš, není to žádná lež.
Někdy může být v ošklivých slovech i něco hezkého, záleží na tom, jak je budeš číst.
Moc hezky napsaný. Až mě děsí, kolik doopravdy běhá po světě lidí a tohle se v nich odehrává.