Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435660/mid_vsechny-male-zazraky-er7-435660.jpeg
4
1525
1525
Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce. Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2020
,
Yoli (ČR)
Originální název:
All the Bright Places, 2015
více info...
Přidat komentář
Kdyby nebylo čtenářské výzvy, tak bych tuto knihu nedočetla. Od první chvíle bylo zřejmé, že hlavní hrdina má bipolární poruchu. Nikdo z rodiny to neřešil. Nikde se neléčil. Úplně se mi zvedl žaludek z vět: Finch: Proč mě pořád bolí hlava? Matka: Protože si otec z tvé hlavy od dětství dělal boxovací pytel. Tohle vážně není snadné dočíst. Je to rozvláčné a depresivní. Trvalo mi skoro měsíc se tou knihou prokousat. Většinou se těším, až se vrátím k rozečtené knize. Tady jsem se toho spíš děsila.
Síce táto kniha nie je ten typ jednoduchých romantických kníh, ktoré zvyčajne vyhľadávam, predsa sa mi zapáčila. Zo začiatku som aj ja nazerala na Fincha ako na čudáka, blázna, za ktorého ho označili skoro všetci ľudia v jeho okolí. No potom som pochopila, že jeho výkyvy v správaní, v myšlienkach pramenia z duševnej choroby. A práve toto nám táto kniha chce ukázať ako ľahko niekoho bez akéhokoľvek hlbšieho skúmania vieme odsúdiť a tým mu ešte zhoršiť jeho situáciu, za ktorú nemôže. Sama som nestíhala úplne vnímať všetky Finchove myšlienky, no nájdu sa medzi nimi také, ktoré naozaj stoja zato.
Tato kniha je jiná než ostatní co jsem doposud četla. Je romantická, smutná, divoká a občas zapomenete, že nejste v realitě. A přesně taková, by měla kniha být. Bylo to, jako kdybych prožívala jejich život společně s mým. A na konci jsem se jich nechtěla vzdát. Příběh inspirovaný skutečnou událostí, kterou autorka sama prožila. Chce se vám brečet a chce se vám smát. Ale proč sakra ne? Však tak to má být a to je život. Aneb "Svět zlomí každého a pak jsou mnozí silní na zlomených místech".
Skvělá knížka, líbí se mi komentář - Majakadelcova - "Krásná, jiná, nezapomenutelná. Mrzí mě, že se věci nějakým způsobem nedokázaly dát do pořádku, ale možná v tom je kouzlo celé knížky." - líp to napsat neumím.
Tuhle knihu jsem dostala k Vánocům a musím říct, že byla opravdu skvělá.
Ze začátku jsem se do té knihy nemohla vůbec začíst ale asi po 40 stránce, jsem se tak začetla, že jsem nemohla přestat číst.
Tahle kniha mě moc zaujala tím, že hodně otevřeně popisuje problémy a myšlenky, které jsou podle mě aktuální a pasují do dnešní doby teenagerů. Moc jsem si oblíbila Finche, který mi byl hrozně sympatický a i když měl bipolární poruchu, tak měl podle mě nádherné myšlenky a pohledy na život. Violet mi přišla hodně uzavřená do sebe a nebyla mi až tolik sympatická ale když poznala Finche, tak se podle mě hodně změnila, vlastně oba se hodně změnili. Myslím že to byl osud, aby se potkali, protože oba potřebovali někoho komu by se mohli se vším svěřit a důvěřovat mu. Nakonec jsem si je oba neskutečně oblíbila!
Knížka je o lásce, přátelství ale především o životě a hledání sebe samotného. Má nádherné myšlenky a úvahy, nad kterými jsem dlouho přemýšlela a jsou prostě úžasné. Myslím že i když si na konci knihy trochu pobrečíte tak si ji neskutečně oblíbíte. Moc doporučuji!
Obsahuje SPOILERY!
Kniha, která si zaslouží více než 5*.
Už na první stránce musí být čtenáři jasné, že hlavní hrdina Finch trpí psychickou poruchou. Jeho nemoc (bipolární porucha) je hodně těžká na pochopení a myslím, že kdo jí netrpí, nemá šanci úplně pobrat všechny myšlenky a stavy daného člověka, ještě když o tom jen čte. Proto jsem se s ním úplně nedokázala ztotožnit, ne tak jako s Violet. Finch je náramně komplikovaná postava a myslím, že po prvním přečtení knihy není možné pochopit všechny narážky a význam jeho myšlenek. Na Finche bylo házeno z několika stran, že je "magor" a lidé si ho pamatovali hlavně kvůli tomu - což vedlo k ještě silnějším stavům.
Obě hlavní postavy se zachránili navzájem. Finch ve Violet viděl člověka, který ho pochopí a kterému se může svěřit. Zároveň viděl její potenciál a chtěl ji zachránit před ní samotnou. Nakonec jí pomohl najít sebe sama. Violet je příklad člověka, který je zdrcen ze smrti blízké osoby a nedokáže se posunout dál - proto potřebovala někoho, kdo jí připomněl, jak se má žít. Láska mezi nimi vznikla tak přirozeně, nesmírně se k sobě hodili, ale bohužel, život je nespravedlivý, a když se do vztahu vloží nějaká nemoc (nejen psychická) a ten druhý odmítá jakoukoliv pomoc, není šance na happyend. Příběh je takto hodně reálný, i když srdcervoucí.
Líbila se mi úvaha o tom, že lidé jako Finch nemůžou umřít a že žije ve svém vlastním světě, v tom lepším.
Autorka se v díle dotýká mnoha smutných témat ve společnosti - sebevraždě, depresím, psychickým poruchám nebo problémům v rodině (odcizování se, násilí apod.). Kniha je ale i o lásce, přátelství a hledání sebe sama. A také o (ne)vině. Je tam toho tolik, až musím smekat před autorkou, jak skvěle a nenásilně všechno vystihla. Zejména o sebevraždě a depresích se v knize zmiňuje velmi otevřeně. Jsou to témata, o kterých mluví málokdo (spíš mi přijde, že jen ti odvážní vyhledají nějakou pomoc), spousta lidí si ty myšlenky nechávají pro sebe - což chápu, protože lidé vás pak můžou odsuzovat a už o vás přemýšlí negativně, jako by to bylo něco, za co byste vy mohli. Ale tyto stavy si nevyberete. Kdyby to bylo tak jednoduché, všichni bychom byli šťastní a spokojení. Druhá věc je ta, že lidé popírají (možná i před sebou samými), že mají nějaké psychické problémy a je s nimi něco "v nepořádku" - takže nevyhledají pomoc, cítí se sami a může to právě vést k sebevraždě. Finch je příkladem člověka, který se na vše cítí sám a nevyhledává žádnou odbornou pomoc kromě toho, že se někomu svěří (což je také důležité, je nutné se o to "břemeno" podělit s někým, komu důveřujeme). Mozek je pro vás v těchto stavech nepřítel. Nedovolí vám zastavit ten tok myšlenek ani se nějak odreagovat - v tu chvíli je zkrátka skoro nezbytné nebýt sám, jinak to může dopadnout zle.
Když člověku umře někdo blízký, to nejlepší, co můžete udělat, je o něm mluvit (přestože je to těžké), abyste měli pocit, že tu s vámi stále jsou. A hlavně proto, aby nebyli zapomenuti.
Pozorný a přemýšlivý čtenář si všimne metafor, které autorka využívala v hojném množství. V prvé řadě jsou to barvy, o kterých jsem si našla nějaké charakteristiky. Fialová (Violet) pomáhá vyrovnávat úzkosti a je jí možné ošetřovat deprese. Modrá, kterou si Finch vymaloval pokoj a přetřel smutnou černou a agresivní červenou, je barvou klidu, míru a spokojenosti. Další hodně zmiňovanou barvou je zlatá ("tekuté zlato") - což symbolizuje pocit zářícího štěstí. Když je řeč o barvách, podívejte se, jak vypadá pěnkava (angl. Finch). Pořád přemýšlím o významu červeného kardinála, jehož smrt Finche tolik zasáhla.
J. Niven mi jako čtenářce zavdala spoustu otázek a podnětů k přemýšlení, za což jí děkuji. Když kniha má nějaký přesah a nutí čtenáře o dané problematice přemýšlet, vypovídá to o autorově kvalitě. U Jennifer o tom není pochyb. Obdivuji ji za její odvahu svěřit se světu s jejími zkušenostmi. Několikrát během čtení jsem si říkala, že určitě podobné stavy prožívala také, jelikož popisované úzkosti a deprese byly hodně živé, až se to skoro přeneslo na mě. Dala do toho kus sebe a je to vidět.
Celý příběh je věrohodný a dává smysl; dokážete se vcítit do všech postav, nejen těch dvou hlavních. Kniha má hodně co nabídnout, jak teenagerům, tak dospělým. Určitě každý si z ní něco odnese a už jen kvůli tomuto faktu jí dávám 5*.
P.S.: Děkuji všem, kteří přečetli celý komentář, bylo toho hodně co říct.
Ze začátku mě to nějak zvlášť nenadchlo, myslela jsem si, že je to prostě obyčejná kniha pro puberťáky. Což asi i je, ale po několika stránkách jsem se začetla a nemohla odtrhnout.. Možná mě na tom nejvíc zaujaly poznámky autorky a její vlastní zkušenosti. Každopádně je to pěkný příběh.
Knihu jsem poprvé po pár stránkách odložila a ani na po druhé mě zpočátku moc nebavila, ale jsem ráda, že jsem u knihy zůstala! Skvělý příběh, celou dobu jsem doufala v dobrý konec..
Když jsem si po přečtení knihy, zjišťovala co vše bipolární porucha obnáší, tak o to víc mě kniha zasáhla a některé Finchovo stavy, nálady lépe pochopila.
Krásná, jiná, nezapomenutelná. Mrzí mě, že se věci nějakým způsobem nedokázaly dát do pořádku, ale možná v tom je kouzlo celé knížky.
Nádherná knížka i slza ukápla. Pitchovy kapitoly mě zaujaly o trochu víc než Violetiny. Bipolární porucha a ztráta milované osoby. Všem doporučuji.
"S lidmi je ta potíž, že zapomínají, že se počítají i tyhle malé věci. Všichni jsou tak zaneprázdnění postaváním v čekárnách. Ale kdyby se zastavili a uvědomili, že jsou tu takové věci jako věž Purina a výhled, jako je tenhle, byli bychom všichni mnohem šťastnější."
Moc hezká knížka, citlivě, vnímavě a dojemně napsaná. Líbí se mi, jak otevřeně mluví o problematice sebevraždy, toho si na ní vážně cením - asi proto mě taky Finchovy kapitoly přímo uchvátily - ale na kolik se mi líbily ty jeho, na tolik mě naopak Violetiny nudily.
Jak nad tím zpětně přemýšlím, mrzely mě na tom tři záležitosti:
1.) že nebyla víc vykreslená Finchova nemoc - jo, já vím, že byl Probuzenej, Theodor Magor a bláznil a tak, ale bipolární porucha není jednoduchá na pochopení (a na to, aby to dávalo víc smysl, bylo těch stránek ještě dost málo)
2.) že nebyl ještě o něco víc popsán Finchův vztah s otcem
3.) že nebyla víc rozebraná Violet jakožto postava vzpamatovávající se ze smrti milovaný osoby (tenhle problém tam byl vlastně úplně v pozadí)
Zkrátka bych potřebovala mít ty charaktery "na podnose", abych se s nima mohla ztotožnit na 100% - protože psychický poruchy a životní krize jsou těžký téma - a námětově to bylo fajn, ale řešilo to spíš jen tu jejich lásku (prostě YA) - ale možná to je jen můj problém a vidím to moc dramaticky, jako nějakou psychologickou studii. Navíc díky nešikovně napsané anotaci předem tak nějak víte, jak to celý dopadne.
Od autorky se mi o malinko víc líbila Tíha vesmíru. :)
Druhá knížka tohoto roku, kde bych dala víc jak 5 hvězd. Nemám slov, příběh mi doslova vyrazil dech. Tuhle knížku by si měl přečíst každý, aby si uvědomil, jak malicherné jsou někdy naše nářky na svět. Rozhodně doporučuji!
Mě tato kniha příliš nenadchla. Četla jsem ji hodně dlouho a pokaždé jsem se do ni musela nutit. Celá kniha mi přišla nudná, možná až na ten závěr, tam jsem se teprve chytla, ale jinak nic moc.
Tohle není knížka pro mě. Moc se do děje ponořuju a to se tady nevyplácí. Těžko to pak snáším. Jediné, co mě zachránilo před upadnutím do hluboké deprese, je to, že je americké prostředí tak "weird", nevím, jak to česky vyjádřit. Všechno mají takové cool a bombastické, až to je skoro směšné. Díky tomu jsem si, alespoň zpočátku, udržovala odstup od hlavních (i vedlejších) postav.
Ale stejně mě nakonec autorka dostala, kam chtěla.
Nedoporučuju číst cíťům, jako jsem já.
Kniha se mi strašně líbila, děj je neskutečně poutavý, styl, jakým autorka píše, mi vyhovoval. Hlavní postava Finche mi byla od začátku sympatická, k Violet jsem si kladný vztah našla až ke konci.
Na knize se mi líbilo, že je rozdělená na dva pohledy, každý patří jedné z hlavních postav. Knížka obsahuje spoustu pasáží, nad kterými je dobré se pozastavit a popřemýšlet nad nimi.
No prostě jednoznačně doporučuji!
Na knihu jsem narazil náhodou a s překvapením jsem zjistil, že Tíha vesmíru, kterou jsem nedávno četl, pochází od stejné autorky. Podle popisu jsem očekával něco jako Hvězdy nám nepřály a velmi vzdáleně to tak je, ale stejně jako u Tíhy vesmíru musím konstatovat, že Hvězdy jsou o třídu až dvě výše.
Čte se to docela dobře a po většinu knihy se Finch jeví jako víceméně normální (mimochodem, zajímalo by mě, proč tato jediná postava je pojmenovaná příjmením, zatímco ostatní jménem??). Konec je smutný, snad smutnější než ve Hvězdách a připoměl mi Martina Edena. Závěrečné pátrání Violet po místech, která Finch navštívil bez ní, má lehce detektivní nádech.
Proč autorka tuto knihu napsala, je vysvětleno v doslovu a za přečtení určitě stojí. Jen je dobré počítat s tím, že se nemusí úplně líbit nebo vás rozesmutní.
Uz hodne dlouho jsem u knizky nebrecela, a to i presto, ze jsem od zacatku vedela, jak to skonci. Trpim stejnou nemoci jako Finch a vim, jak strasne dulezite je se lecit. Prozivala jsem s Finchem kazde slovo. Moc nerada jsem se s obema hrdiny na konci loucila. Doufam, ze se mi stejne bude libit i druha autorcina YA kniha, kterou se ted chystam cist
Čekala jsem, že to společně zvládnou. Příběh je velmi hezky napsaný a mladé ročníky by si tuto knihu měli přečíst, protože je hodně věcí o, kterých nemluvíme, vyhýbáme se jim a přehlížíme je, což není moc dobré. Knihu doporučuji stojí za to si jí přečíst.
Kniha, u které jsem hrozně doufala v dobrý konec, i když byla prolezlá tíživou atmosférou, která sílila skoro s každou kapitolou. Nakonec mi zlomila srdce a bylo mi z ní smutno ještě dlouho, když jsem si na ni vzpomněla.
Asi začínám být cíťa.
Štítky knihy
sebevražda láska smrt zfilmováno deprese studenti bipolární afektivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Všechny malé zázraky |
| 2017 |  Tíha vesmíru |
| 2021 | Bez dechu |
| 2001 | Ledová pustina |
| 2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
DOPORUČUJI FILM I KNIHU
Kniha se mi docela líbila i když jsem se na ní nedokazal soustředit, což je asi docela zasadní věc..
Kniha ačkoliv je dobře napsaná, mi připadala zbytečně dlouhá. Kdyby byla o 100 stran kratší velmi by ji to prospělo.. Ale pokud vás kniha nenadchla, určitě mrkněte na film, který se v podstatě jen zaměřuje na hlavní postavy, narozdíl od knihy je velmi zjednodušený ale myslím že se povedl.
Velmi se mi líbila herečka co hrála Violet a vyborná je muzika k filmu, která filmu dává tu správnou atmosferu...