Všednost
Futabatei Šimei
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44302/bmid_vsednost-yMq-44302.jpg
4
17
17
Román japonského realisty napsaný r. 1907 líčí všední život všedního člověka, totiž vlastní život autorův, jeho dětství, studie, touhu po nevšednosti, začátky spisovatelské dráhy. Velmi působivě zachycuje životní zklamání mladého člověka, který poznává faleš a frázovitost lidí i soudobých literárních směrů.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1957 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Heibon, 1907
více info...
Přidat komentář
Japonská literatura mě poslední dobou velmi oslovuje a hodně baví. Proto jsem sáhl po knize ,,Všednost'' a musí říci, že mě kniha hodně zaujala, čte se velmi dobře a čtení jsem si krásně užil. Jde o život člověka ,co si myslí ,že může být něco víc ,a přesto žil všedním životem.
Zdá se, že jde o všední život všedního člověka. Tenhle pan Fujara se narodí, je dítětem, někdo umře, studuje, zase někdo umře a najednou je dospělej.
Je to úplně všednost a z mýho pohledu se tam nic neděje. Vlastně jó, když je pan Fujara dítě, klepnou mu klackem psa a Fujara je smutnej. Ale je to napsaný tak všedně, že se vlastně nic nestalo a blá blá blá.
Taky je to v Žaponsku a ta jejich kultura je divná. Vztahy v rodině jsou tak neosobní a chladný, že mi to spíš připadá jako vztahy v nějaký nadnárodní společnosti. Přijde mi to chladný. Zajímalo by mě, kdy se to ve společnosti zlomilo a vynalezlo se alespoň to bukkake, že ano.
Sakra, bylo to tak všední, že jsem se do toho zamotal a zabrousil úplně do jinýho hrníčku.
Četlo se to rychle, jazyk i překlad měl takové své vlastní kouzlo. Velmi oslovila a rozhodně mám v plánu se k ní znovu vrátit.
Všednost
Je to dobrý překlad (na originál si netroufám), ten styl, kterým je to napsané je skutečně hodně lehký a řekla bych, že odpovídá Futabateiovu "lidovému" slohu, až mám sklony říct, že to byla vtipná knížka. A ono to skutečně určitým způsobem vtipné bylo. Vypravěč tam svoje všední těžkosti popisuje s nadhledem, příznačným pro japonský naturalismus. Ten člověk prostě věděl, co dělá, i když to nazval psaním "jako když kráva slintá" (a to je taky vtipná věc).
Dokážu si představit někoho, kdo to přečte a řekne, že to o ničem není. Já bych ze svého naprosto subjektivního pohledu řekla, že to je o člověku s ADHD (ale nemám na tuhle interpretaci žádné důkazy, kromě toho, že se s ním ve spoustě myšlenek a vzorců chování dokážu ztotožnit). Spíš než nějaký děj jsou tam hlavní jeho vnitřní pocity a myšlenkové pochody a jak se vyjadřuje o lidech (a o literatuře). Jedna z mých oblíbených pasáží byla, jak tam vysvětloval, jak svým učitelem zároveň pohrdá a zároveň ho obdivuje. Hodně se mi tahle knížka trefila do vkusu.
10/10, will read again