Všem mým filmovým hvězdám
Lucie Addicks
"Babi Vlasta se zděšeně podívala na svého muže a řekla: „No slyšel jsi to? Ten chlap se už k té naší dceři nastěhoval. Ona vůbec nemá rozum, vždyť to je úplně nevhodná partie!“ Děda Kája ji vzal okolo ramen, usmál se a řekl: „Ale prosím tě, vhodná partie nebo ne. Hlavně že to není komunista.“ Alžběta a Viktor vyrůstají v rodině tichých antikomunistů. Jejich rodiče žijí život malého člověka na ulici s poetickým jménem Topolová a manévrují mezi svým svědomím a politickým systémem, do kterého se narodili. Děda Kája býval nejlepší partie z Frýdlantu a má věčnou duši dobrodruha. Babi Vlasta má zelené oči a bojí se víc živých než mrtvých. Co mají všichni společného? Každodenní trable, komunisty a šedé pondělky přežívají jen díky pragmatické životní filozofii a velké porci humoru."... celý text
Přidat komentář
Sympatický příběh, který se dobře čte. Vyrůstala jsem ve stejné době jako Běta, a tak mi leccos bylo blízké. Návraty do mládí babičky Vlasty a dědy Karla, mámy Leny i otčíma Kosti nerušily, nevyvolávaly orientační zmatek. Hezky zapadly do celku vyprávění. I tak si ale myslím, že brzo zapomenu, o čem vlastně knížka byla.
Příběh jedné rodiny, žijící v době komunismu. Napsáno poutavě, jemně, humorně, a kdyby knížka měla i o 300 stran víc, četla bych s chutí dál a dál.
Příběh upoutá, ale nezanechá žádné velké dojmy. Nejvíce mi vadilo docela často se objevující používání stejných slov, vět, popisů. Přeskakovala jsem řádky a o nic důležitého jsem v příběhu nepřišla.
Kniha mě nadchla. Je to láskyplný příběh rodiny žijící v komunismu.Těším se že se dostane brzy na pulty knihkupectví. Snad dojde i na pokračování osudů hlavních hrdinů.Dle mého názoru se to autorce povedlo.
Začátek (cca 100 stran) mě bavil hodně. Pak mě ale začalo otravovat to, jak jsou postavy černobílý - rodinní příslušníci autorky měli všichni rovnou páteř, byli to antikomunisti a prostě správní lidé. Nevím, zda je to vůbec možné, aby měl někdo takovou dokonalou rodinu.