Všichni jsme utkáni z hvězd
Rowan Coleman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325279/bmid_vsichni-jsme-utkani-z-hvezd-at4-325279.jpg
4
194
194
Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené... Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu. Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší litost ... Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci; tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny - pokud ovšem bude doručen včas...... celý text
Literatura světová Romány Příběhy
Vydáno: 2017 , DominoOriginální název:
We are All Made of Stars, 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha moc krásná. Jen mě mrzí, že jsem neměla možnost přečíst knihu v jednom tahu. Čas nebyl a tak jsem knihu měla dosti nakouskovanou, ale i tak nádhera. Rowan má všechny knihy velmi krásné a tato není výjimkou.
Moc hezká knížka protkaná láskou a dojemnými dopisy na rozloučenou. Autorka dokázala pěkně zpracovat téma hospicové péče a umírání jakožto přirozenou součást našich životů. Líbilo se mi, jak do sebe postupně začalo vše zapadat a postavy se setkávaly a poznávaly. Nejzajímavější byl vývoj vztahu mezi Hughem a Sarah, nejméně chytlaví byli Ben s Hope, i tak však v příběhu všichni měli své místo. Nejkrásnější pasáží v knize bylo Hughovo vyprávění o posmrtných tradicích viktoriánské Anglie - doposud jsem nenarazila na tak citlivé vysvětlení pro nás poněkud morbidních praktik. Ne že by kniha obsahovala převratné myšlenky, ale je příjemně napsaná a dobře se čte. Čtyři hvězdy. :)
Skvělá kniha plná životných postav, emocí a silných příběhů, u kterých riskujete, že se jimi necháte ochočit, takže pak budete trošku plakat, ale ne smutkem, spíš silou prožitku a okamžiku. Provázání s dopisy je velmi povedené a příběhy jsou skvěly vystavěné i spletené dohromady. Je to kniha, která vás vezme za srdce, za ruku i za duši a za celých 504 stránek vás ani na chvilku nenapadne ji odložit. A určitě si oblíbíte všechny kočky :-)
Nádherná knížka při které zapomenete na všechny malichernosti a připomente si, co je v životě opravdu důležité. Je přímo nabitá emocemi, na prvních padesáti stranách jsem plakala, usmívala se, byla naštvaná i se smála nashlas a pokračovalo to i dál. Jediné co mě zklamalo byl konec. Přišel mi najednou takový až moc věcný, možná už autorka nechtěla knihu natahovat. Ale rozhodně si knížku kupuji a zařazuji do své knihovny, abych si ji někdy (a spíše brzy) opět mohla přečíst.
Dobrá kniha, která, i když je celá o blízkosti smrti, je zároveň svým vyzněním oslavou života až do jeho přirozeného konce.
Moc krásná a emotivní kniha. Kniha o umírání, naději, lásce a nevyřčených věcech. Ukáže vám, jak je důležité dávat najevo city a nebrat každý den na tomto světě jako samozřejmost. Není to nejveselejší čtení, podobně jako Hvězdy nám nepřály, přesto vás při čtení zahřeje u srdce, do kterého se vám tato kniha bezpochyby silně zapíše :)
"Jediný člověk, který mi může jakkoli zlepšit život, jsem jenom já sama. Protože i když nemůžu sama sebe vyléčit, můžu se rozhodnout být šťastná."
Po delší době opět kniha od autorky, která mě bavila. Potvrdilo se mi, že Rowan Coleman je mnohem uvěřitelnější ve vážnějších tématech (viz Kniha vzpomínek).
Děj této knihy je čtivý, chytne za srdce a i když některé pasáže mohou působit značně klišoidně, nevytrácí se hlavní poselství: za každých okolností se snažit o uchování naděje v lepší zítřky.
Jsem zvědavá na další literární počin autorky.
Je to dobře napsané, je to čtivé a často to nutí k slzám. Téma umírání je zpracováno velice mile a celkový dojem z knihy je vlastně optimistický. Na druhou stranu je to minimálně z 30% červená knihovna, často je to trochu umělé, nereálné, postavy mluví jako by měly doktorát z psychologie a zrovna navštívily kurz osobního rozvoje. Dělá to na mne dojem, že je to psané za účelem chytnout za srdce než zachytit jiný úhel pohledu. Takže pěkné, a dávám 3*
Kniha se mi líbila, všichni tři hlavní hrdinové se mi líbili, na každém jsem si našla to své. Jednotlivé dopisy byli zajímavé, některé spíš pro zasmání, některé dojemné, některé s velkým ponaučením... A ač se celá kniha točí kolem smrti a umírání, tak po přečtení cítíte jen naději a radost ze života. Určitě si přečtu i některou další knihu od autorky.
Nádherná knížka. V první řadě bych chtěla pochválit přebal, který jako první zaujme. Překvapivě má jinou barvu než ostatní knížky Colemanové, ale vypadá dost dobře. Dějově je to jedna z nejlepších knížek této autorky. Dokonce bych řekla, že trochu náročnější, hlavně kvůli tématu a místa děje. Každopádně se jedná o mimořádně silný čtenářský zážitek. Jediné, co mi na knížce vadilo, bylo chybějící skloňování jména Hugh (např. Jste v pořádku, Hugh?), ale za to autorka pochopitelně nemůže.
Záměrně jsem si dosud nepřečetla žádný komentář. Když jsem knihu začala číst, nevěděla jsem, zda ji "dám" a byly i dny, kdy jsem četla něco jiného. Zřejmě to bylo způsobeno hlavně tím, že jsem se v nedávné době sama potýkala se zážitkem, který mi ukázal, že z nemocničního okna i hvězdy vypadají jinak….
Že přes všechno, čemu a komu věříme, v nás zůstává úzkost z toho, co bude dál. Zvláštním způsobem mě uklidňovalo to množství lidí, kteří se kdysi i teď narodili, žijí a umírají. To za nás nikdo neodžije a v tom si jsme tak rovní - všichni !
Autorka měla velkou odvahu pustit se do tématu umírání - příběhy lidí diktujících své dopisy, se vzájemně proplétají a čtenář skrze emoce ( bez emocí tuto knihu číst nelze), zjišťuje, že touto cestou půjdeme sice každý sám, ale kolem nás nemusí být prázdno. Mohla bych se tu rozepsat obšírněji o tom, jak jsem žasla nad jednotlivými příběhy, obdivovala stále více autorku za různorodou, a přesto vždy velmi opravdově a jedinečně zpracovanou dějovou linku jednotlivých lidí, jako by jim všem rozuměla.
Jak to dokázala takto popsat ?
Nevím.
Ale lépe to snad ani nešlo.
Snad jen konec mi malinko zaskřípěl, což je zvláštní, když to byl konec víceméně šťastný. Pokud jde o mne, já tu ryzí naději cítila někde uprostřed tohoto díla, v těch nejtíživějších momentech, když jsem si uvědomila, že to jediné, co opravdu budeme mít je láska, kterou se nám podařilo dát. A to je pro mne také poselství této výjimečné knihy.
Krásná kniha svým názvem, obálkou a sympatickým rozsahem 500 stran :-)
Moc hezky se četla, donutila mě zamyslet se, DÍKY!
Naši nejbližší nás na naší cestě životem doprovázejí, ale ve výsledku stejně žít a umírat musíme sami. A umírat při vědomí, že někomu něco dlužíme- ať už je to omluva, slova, objetí,...,je hodně těžké, v té chvíli nesnesitelně těžké...
"To, že zemře hvězda, neznamená, že přestala existovat - namísto toho se všechno, z čeho byla stvořená , stalo znovu součástí vesmíru. A všechno, co je součástí vesmíru, se stává i naší součástí."
Z velke casti je to velmi pekna kniha. Prinuti k zamysleni. Nekolik postav,kazda se svym zivotem a starostmi ktere protinaji ony dopisy. Realny pohled na touhu umirajicich rict nevyrcene. Malinko zklamani,ze konec knihy tak trochu pripomina cervenou knihovnu. I tak ale stoji za to tuhle knihu cist. Velmi dobre se cte,plyne tak nejak prirozene. Doporucuji.
Četla jsem od této autorky všechny knihy co u nás zatím vyšly. Nechtělo se mi moc do téhle poslední, protože mi přišlo že postupně vydávané knihy ubývá na zaujmout čtenáře, přesto jsem začala číst a jsem za to ráda, protože se mi moc líbila, byla napsána ve stylu první knihy - Kniha vzpomínek. Určitě si přečtěte tuto poslední. Doufám, že budou i další od této autorky.
U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila. A přemýšlím stále i několik dní po dočtení.
Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři.
Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme.
I přes vážné téma je to další krásná knížka této autorky.
Ano, nemusí sedět každému, ale není jen o umírání, je i o životě, který pokračuje dál ve vzpomínkách na blízkého člověka. Je o lidech, kteří jsou na konci své cesty a prostřednictvím dopisů se loučí, snaží se napravit své chyby. A ty dopisy ukazují tu křehkou pomíjivost života, ale především je v nich plno lásky ve všech jejích podobách.
Je to krásné, je to hodně emotivní, ale stejně jako Kniha vzpomínek, to není jen smutné čtení, má to i lehký dotek humoru, hřejivou naději, a mně se to líbilo....moc.
Je to smutné téma, ale znám knihy, které mě dojaly více a tak nějak mimoděk. Tady jsem cítila ten tlak na čtenáře, je vidět, že román je napsán přímo s cílem dojmout. Jakmile jsem si to uvědomila, začala jsem vidět příběh více cynicky, a to tomuto čtení nesvědčí. Myslím, že přijetí románu bude hodně záležet na momentální náladě každého, kdo tuhle knihu vezme do ruky.
Štítky knihy
dopisy smrt psychologické romány psychologické příběhy umírání hospic psychická traumata vina posttraumatická stresová porucha váleční veterániAutorovy další knížky
| 2015 |  Kniha vzpomínek |
| 2017 | Všichni jsme utkáni z hvězd |
| 2017 | Léto plné neskutečných věcí |
| 2015 | Není co ztratit |
| 2019 |  Zrcadlo, zrcadlo |
Úžasná knížka! Koupila jsem si jí na dovolenou z nouze, vůbec jsem netušila co je zač, vybrala jsme si jí kvůli přebalu. Získávala si mě stránku po stránce, víc a víc. Emotivní příběhy plné zápletek a nečekaných zvratů, které se vzájemně proplétají. Navíc ty dopisy! Musím se přiznat, a nestydím se za to, že jsem střed knížky pobrekávala a poslední třetinu kompletně prořvala :-D Nádherná, jedna z mých nejoblíbenějších :-)