Všichni lidé bratry jsou
Johannes Mario Simmel
Rámcem tohoto dějově bohatého románu je příběh dvou bratrů, z nichž jeden má umřít úkladem druhého, nakonec se však sám stane obětí nájemného vraha. Čtenář je přitom vtahován do světa velkého obchodu, válečných zločinců, nočních podniků, do světa lásky a nenávisti, erotiky a kriminality. Přesto je to svět, kde zlo nezůstane bez potrestání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2010 , Ikar (ČR)Originální název:
Alle Menschen werden Brüder, 1967
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem od tohoto autora četl.
Trochu mě zarazilo, že hned na začátku prozradil pointu. Bál jsem se, že tím kniha ztratila přitažlivost, ale způsob, jakým se od druhé kapitoly dostával k pointě mě donutil knihu nepustit z ruky, dokud jsem jí nepřečetl.
Prostě skvělé.
,,Víra, že lze dosáhnout bezpečnosti vyzbrojováním národů, je osudnou iluzí."
Albert Einstein
,,Láska je pro smysl člověka složitější než matematika, mnohdy s neřešitelnými příklady."
Albert Einstein
Tahle kniha je pro mě protkána zvláštně magickou silou, díky které se k ní opakovaně vracím a nalézám v ní stále další a další věci...
Její nadčasovost - realistická bezprostřednost, krutost, zkorumpovanost, erotičnost..., či jakási "kajícnost" ze skutků dob minulé, má v sobě neskutečný drive.
Johannes Mario Simmel, vystavěl tenhle příběh na "silných pilířích...," které ho oprávněně zařazují mezi špičkové autory své doby.
Opětovné setkání s mým oblíbeným autorem po letech ....
.... Té noci bylo nebe v Káhiře černomodré a hvězdy svítily ....
A v tom svitu mělo dojít k nájemné vraždě ....
Kainova slova : Zdaliž jsem já strážcem bratra svého ?
Příběh dvou bratrů, jedné velké lásky a zrady a návrat ke zločinům nacismu ....
Velmi dobře a zajímavě zpracovaný příběh s podkladem 'Ody na radost :
.... kde spočine peruť tvoje, všichni lidé bratry jsou ....
A co mne vždy u tohoto autora znepokojí, to je náznak neonacismu....
Ráda se k jeho knihám vracím - a vždy je čtu jedním dechem.
Úžasná kniha. Velice poutavě napsaný barvitý příběh, který přečtete jedním dechem a ještě dlouho po přečtení ve vás doznívá atmosféra tohoto skvělého díla.
Politický thriller o pátrání po nacistických zločincích. Příběh má tři časové roviny, přičemž dvě z nich jsou retrospektivní. Nejsem si jistá, jestli tento způsob vyprávění byl zvolen správně. Na jedné straně díky skokům z přítomnosti do minulosti, umožnil tento způsob vyprávění okamžitě dovysvětlit některé situace. Ale na druhé straně částečně prozrazuje budoucí děj. A v tomto případě, mi to docela dost vadilo. Zaujala mě také romantická linka, je velmi netradiční a určitě zajímavá. Protože některé pasáže shledávám lehce nudnější, nedávám knize která mě jinak velmi zaujala, plný počet bodů. Audiokniha kterou opravdu velmi dobře načetl pan Richard Honzovič, je staršího data a tak v ní nacházím poměrně dost technických nedostatků.
naprosto dokonalá kniha ... stačilo si na začátku přečíst ... „Bratr se zeptal svého vraha, jak hodlá vraždu provést.“ ... a už jsem se od toho neodtrhl. Miluji autorovo tvorbu.
Četla jsem od něj více knih... Mám autora řada, jen nechápu jednu věc knižní od něj mě baví , ale jen u něj rychle zapamenu o čem byla
(SPOILER)
Velmi šikovně a zajímavě vystavěný román, kde se hned v úvodu dovídáme prakticky pointu, ale vůbec to nevadí. Autor jde hodně do detailů, často odbočuje a vrací se, což mi zpočátku trochu vadilo, ale nakonec se ukázalo, že to je jen správně. Kniha přináší možná až nečekaný pohled na německou společnost konce 60. let, kdy se do popředí politiky dostávají zase nacionalisté a dá se říct, že i neofašisté. Zajímavý je i pohled do podsvětí, kde hledaní váleční zločinci si žijí jako páni, každý na každého něco ví, něco má, každý je držen v šachu (ostatně tak to funguje po věky věků i v současnosti). Celá společnost včetně policie je prolezlá zrádci. I když se jedná jen o Simmelův (nejspíš dost levicový) pohled, určitě na tom něco je. Rád bych si přečetl nějaký takovýto obdobný román, ale ze současného Německa.
Samotný děj se sice dost dobře vymyšlený, přesto sem tam mě autor nepřesvědčil o věrohodnosti. Není to ovšem pravdivý dokument, ale hodně pravdivý román dle skutečných událostí. Výborné čtení. 85%, 31. 10. 2021.
Moc hezký román, který má vše, co má správná kniha mít. Je tu napětí, dobrodružství, romantika, erotika, láska.
Svědectví doby, na kterou lidstvo nemá dobré vzpomínky, ale je to krutá a pravdivá realita. Vždycky tak trochu ztrácím víru v dobro, ale čtu to pořád dokola.
Na tohoto Simmela mě navedla četba jiného jeho díla - Láska je jen slovo a jsem rád, že to tak bylo. I když jsou některé zápletky až překombinované, opět je tady ten ne rozhodně zářivý, ale neskutečně barvitý obraz šedesátých let a na rozdíl od oné první knihy se tady taky tak trochu řeší ono tabu poválečného západního Německa, nacističtí zločinci. Nakonec mě donutili k pousmání jenom ti dva "malí" nacisté v base, kteří si schovali kousek čokolády, aby ho slavnostně snědli na den Fuhrerových narozenin. Byli asi tak bezvýznamní, že je nikdo někam do Argentiny nebo Brazílie neuklidil. Ale to ostatní rozhodně k smíchu nebylo a ani není. Dočkáme se sami někdy nějakého skutečně realistického zhodnocení oněch sedmdesátých až devadesátých let u nás?
Simmel? to je taký nemecký Hailey alebo Grisham, aby som bol súčasnejší. len o hodne uvravenejší. mohol si to dovoliť, v časoch, keď bol na vrchole, nebol svet ešte zamorený blikaním modrej obrazovky, ktorá ľudí unášala z reality do sveta ilúzií. aj ľudia ešte poznali viac písmeniek. a určite sa viac cenil zručne napísaný, čo aj dlhý, príbeh, ktorý mal hlavu a pätu, zápletku a upokojujúce vyvrcholenie.
táto kniha šla v 70. rokoch z ruky do ruky a kto ju nečítal, bol považovaný za kultúrneho barbara.
Děj běží, vrství se, nabírá na intenzitě, napadá mě nejvhodnější příměr, že je jako potok. První nesmělé zurčení, pak takové to nenápadné nabírání na síle a nakonec ještě i přítoky. Nicméně tahle knížka je pro mě opravdu zvláštní kombinace ne vždy hned na první dobrou srozumitelných přesmyček a brilantního vyprávění. Nebylo to jednoduché čtení, ale bylo silné.
Nicméně.... Simmelova "Láska je jen slovo" nebyla tímto sesazena z trůnu...
"Když chce někdo pochopit, co člověk dělá dnes, musí vědět co dělal včera. A když chce pochopit co si dnes myslí a čím je, musí vědět, co si myslel a čím byl včera.”
Ze všech Simmelových knih, co mi přišly do ruky, se mi tahle líbila asi nejvíc. Autor má nevídanou schopnost pochytat hodně zajíců najednou, aniž by to působilo nesourodě. Mnoho témat, přesto kompaktní celek. Paráda.
Dost zajímavá kniha.
Hůř jsem se orientovala v časových skocích a osobách (moje paměť na jména je trochu omezená).
Asi nejvíc mě fascinovala část s válečnými zločiny, to bylo velmi sugestivně podané a patřičně děsivé. Pak se to zase rozvolnilo a zase zašmodrchalo... autor si s námi hraje pěkně, ale víc se mi líbila Láska je jen slovo.
Skvěle napsané, jak už u Simmela bývá zvykem.
Dobře vymyšlené postavy s příběhem který není stylové lehce zařaditelný.
Thriller, drama, řešení sociálních témat, lidskosti a chodu světa.
Pokud začnete číst Simmelovy knihy od této, tak vás to dost pravděpodobně naláká k četbě dalších...a dalších.
Autorovy další knížky
1976 | Láska je jen slovo |
1998 | Všichni lidé bratry jsou |
1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
2001 | Svůj kalich hořkosti |
2007 | A s klauny přišly slzy |
Skvělý příběh, místy dost politiky, ale patřilo to k věci. Vzalo mne to u srdíčka, přečtu znovu.