Všichni ti bystří mladí muži a ženy
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40939/bmid_vsichni-ti-bystri-mladi-muzi-a-zeny-haR-40939.jpg
4
32
32
Podtitul: Osobní historie českého filmu Kniha vychází z přednášek o českém filmu, které zazněly na torontské univerzitě a soustřeďuje pozornost na osobnosti Nové vlny českého filmu 60. let.
Přidat komentář
To byl pro mě zásadní text. Četl jsem ho hned po té, co vyšel a v daných konsekvencích to bylo přelomové dílo - zaprvé exilové, za druhé zakázané a za třetí osobní. Škvorecký vypráví o československé nové vlně v podstatě jako její přímý účastník a zároveň je schopen určitého kritického odstupu od všech svých známých, které má vlastně rád. Tato kniha byla důležitá i směrem na Západ - dodnes je to jeden ze zdrojů, když někdo v cizině píše o československé kinematografii 60. let, je to autentické svědectví, dobře napsané a lehké. Myslím, že text udělal ve své době z Toronta a potom i po revoluci u nás, velmi významné práce v popularizaci a nasvícení tohoto mimořádného kulturního jevu.
Josef Škvorecký je výborný ve všem: v krátké povídce, či sborníku povídek, ovšem lahůdka to jsou jeho romány. Souhlasím se vším co zde napsala AnjaVCL s tím, že jsem si "pochutnal" zejména při čtení o Jiřím Menzelovi a J.Němcovi. Ten druhý byl dlouho mimo, takže se vrátím k tomu prvnímu jmenovanému.
Jiří Menzel - to je prostě klasika, asi podobně jako Martin Frič do roku 1948, bohužel pak již byl nucen (aby se uživil tím jediným co uměl) točit blbosti. Hezky o tom mluví Miloš Forman. Zkrátka pak to dal do rukou Iva Nováka a pouze smutně přihlížel. Pravda byl zde ještě Císařův Pekař a Pekařův císař, i když i zde zasáhla nucená ideologie.
Ale zpět k J.M. : pravda je zde pár slabších věcí, těch není mnoho. On je dvorní režisér B.Hrabala. Když jej točí jiní (i když výborní jako D.Klein- již to není ono) . Nikdo nedovedl točit věci V.Vančury jako on. Je dobře, že tato kniha vyšla.
Chytrý a vtipný přelet nad naší kinematografií do konce 60. let. Škvorecký podává historii filmu s lehkostí a živě líčí historky, jejichž aktérem byl on nebo někdo z jeho okolí. Pochopitelně - jedná se o "osobní historii" - jsou někteří filmaři upozaděni a jiní vylíčeni detailněji, sám Škvorecký ovšem přiznává, že být vyčerpávající nebylo jeho ambicí. Ačkoli bych uvítala širší pojednání např. o Pavlu Juráčkovi, mile mne překvapilo duo Němec a Krumbachová (také hezké historky); i mnozí další se díky této knize více dostávají do mé přízně. Z knihy také jasně vylézá depresivní akcent cenzury (těch nezrealizovaných scénářů a dalších zásahů!), ale to už k té době patří... Étos opojných šedesátek je však jasně patrný a Škvoreckého sympatický spisek slouží jako výborný inspirační materiál pro poznávání české kinematografie. A Novotný ať si klidně leze po stropě.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Mohla z toho být docela suchá kniha s bohatým až encyklopedickým výčtem filmů a jmen tvůrců. Ale Škvoreckého lehký styl z toho učinil poutavý přehled nové vlny čs. filmů, sice jeho subjektivním pohledem, ale o to vlastně lepší.
Taky jsem si poopravil vlastní naivní představu, že tehdejší kinematografii docela znám - no ani náhodou, mám co dohánět.