Vstup do ráje zakázán
Jarmila Loukotková
Dívčí román, který líčí osudy šestnáctileté studentky Aleny, žijící v rozvráceném rodinném prostředí.
Přidat komentář
Když je mi v životě zle, utíkám se schovat za knihy. Já sama jsem prožila pohodové dětství, takže tuhle knihu jsem v dětství četla - milovala jsem a miluji knihy paní Loukotkové- a líbilo se mi rebelství Aleny , nechápala jsem však rozvrácenost rodiny. O to hůř se mi žilo v dospělosti, když jsem tento "komfort" rozvrácené rodiny "dopřála" mým dětem. Po letech jsem se ke knihám z dětství vrátila a v noci namátkově otevřela stránky této, mnou dostatečně ohmatané knihy. A rázem jsem se zase vrátila o 50 let zpátky. Jak to paní Loukotková dělala, že její knihy čtou generace a generace a pořád jsou ty její knihy aktuální...
pokud má označení "dívčí román" pejorativní vyznění, které konotuje pokleslost žánru, tak u Loukotkové je opak pravdou: především zaujme autorčina nápaditá práce s jazykem a stylem, když velmi trefně vystihla adolescentní mluvu a způsob vyjadřování/uvažování mladých v šedesátých letech (a udrží ji originální a pro čtenáře zábavnou od začátku do konce); dějové zvraty nejsou předvídatelné a pointa je překvapivá
tematicky i stylově román předjímá dnešní díla Soukupové nebo Dvořákové
Vtipné dialogy, nádherná čeština, ale jinak deprese jako prase. A to jsem ve věku Aleniných rodičů. Knihu jsem zhltla během pár hodin.
Jedna z knih mého dospívání, ačkoli už tehdy byly reálie, v kterých se odehrává, minulostí. To však nevadí, protože doba se sice změnila, ale vztahy a problémy v nich ne.
Kniha, která mě asi neomrzí, četla jsem ji mnohokrát a ráda se k ní vracím i dnes.
Četla jsem před mnoha lety, dnes jsem si ji přinesla z knihobudky. Projela jsem stránky a příběh naskočil - dívka proti rodičům, autoritativní matka, otec s milenkou, společnost tzv. konzumní, láska a vzpoura. Problémy podobné jako dnes. Jen socialismus se vyměnil za něco jako kapitalismus.
To není psychologický román, to je thriller. Sice tam nikdo nikoho nehoní se zbraní v ruce, nejde přímo o život, ale o zdravý rozum ano. Napětí se dá krájet. Mladá šestnáctiletá dívka proti sobeckým a zakomplexovaným dospělým, umocněno atmosférou socialismu. Sama bez jakéhokoli spojence. Nakonec v té zkoušce obstojí, to je malá kapka naděje nakonec.
Musím dát pět za skvělý jazyk. Loukotková je PANÍ spisovatelka.
Tento dívčí román má svoji dobrou úroveň jako většina knih od J. Loukotkové. Člověk si při ní pěkně odpočine.
Pani Loukotková je svetová! Úplne boží! Až mi zostáva rozum stáť, že u nás (rozumej v SR) nie je v učebných osnovách v rámci literatúry ani na ZŠ, ani na SŠ! Taká hanba! Nebyť DK, tak sa o nej asi ani nedozviem... A to by bola večná škoda. Teda opäť vďaka, priatelia!
Vstup do ráje zakázán je dokonalo napísanou vlastne štúdiou o vnútorných poryvoch mladého dievčaťa, ktoré je, keďže maloleté, nútené žiť v bojových podmienkach domácnosti rozhádaných a so životom nespokojných rodičov. Ťaživosť atmosféry je krásne odľahčovaná vtipnými hláškami hlavnej hrdinky, čo spôsobilo, že som sa aj napriek náročnej téme, ktorú autorka spracovala skutočne bravúrne, chichotala temer na každej stránke. No a kúzelné postavičky mimo ústredných postáv tomu dodali správne korenie. Precítila som to s Alenkou celé, hoci nemám (našťastie) obdobnú skúsenosť, no tak to je skvelo napísané.
Porad jsem doufala, ze to dopadne alespon zrochu dobre, ze preci nemuze mit ta dospivajici divka tak hrozny zivot.Jako matka nechapu jak se rodice k diteti muzou tak chovat, ale z vlastniho detstvi bohuzel vim ze to jde.Oba rodice byli nespokojeni, nestastni se svym zivotem a misto aby stim neco delali vylejvali si to na dreri. Pravdiva knizka ale hodne smutna
Je to bez debaty skvělá kniha, ale tak plná beznaděje a krutosti fyzické i psychické že po ní hned tak nesáhnu (jestli vůbec někdy). Ale dcerám i komukoliv jinému ji doporučím určitě.
Četla jsem ji před lety. Nevím, jesti dnešním náctiletým čtenářkám něco řekne, mě tehdy oslovila.
Jako bytost přibližně stejného věku jako má hlavní hrdinka, jsem se v jejím smýšlení a činech vyloženě viděla. Je to trochu psychologický román, vyrovnávat se se všemi tlaky okolí, asi už jsem někde v blázinci (jsem celkem citlivá) nebo jím minimálně 2 tabulky čokolády denně, ale ona to s přehledem zvládá.
Přečetla jsem už mnoho knih v žánru "dívčí romány", a tak si troufám říct, že tohle je jeden z nejlepších co jsem kdy četla.
Autorovy další knížky
1988 | Navzdory básník zpívá |
1975 | Není římského lidu |
1999 | Medúza |
2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
1994 | Pod maskou smích |
Jak jsem byla z "římských" knížek paní Loukotkové nadšená, tak touhle jsem hodně zklamaná. Upřímně doufám, že se to celé odehrávalo pouze v autorčině fantazii a nebyl to exkurz do jejího mládí. Děsně nesympatická rodina ...