Vtedy v Hollywoode

19.05.2022

Tenkrát v Hollywoodu je jeden z mých nejoblíbenějších filmů Quentina Tarantina, a to z toho důvodu, že každý film Quentina Tarantina je jeden z mých nejoblíbenějších filmů Quentina Tarantina :) Na knihu jsem se proto dost těšil a jsem z ní nadšený, ačkoliv je ve spoustě ohledů jiná, než jakou jsem ji čekal. Tarantino se zkrátka nezapře a se čtenáři si dokáže pohrát úplně stejně jako s diváky. Knižní Tenkrát v Hollywoodu tak není jen nějaká adaptace scénáře, do které by přibylo několik vystřižených scén, ale je to vlastně trochu jiný pohled na tentýž děj, který nám umožní dostat se do hlav nejen hlavním postavám, ale i těm, na něž se ve filmu tolik nedostalo. A taky má jiné vyznění. Například to, čím film končí, je tady zmíněno už někdy ve třetině knihy, a není to rozhodně žádný vrchol příběhu, je to jen taková historka, která někomu, kdo film neviděl, snad ani nemůže moc dát. Nejsem si jistý, jestli dokážu dost dobře popsat, co mě na knize tak moc, moc, moc bavilo. Ano, atmosféra Hollywoodu šedesátých let je takřka hmatatelná, metráky odkazů, hvězdných jmen filmového i hudebního světa ji víc než podporují, Rick, Cliff a Sharon jsou vynikající postavy a ačkoliv nezažijí nic na první pohled výjimečného, stejně ten pocit máte. Jenže to hlavní, co mě nadchlo, je, jak chytře Tarantino vypráví. Užil jsem si jeho skákání v čase se a tam, do minulosti i do budoucnosti, i to, jak dokáže pomocí zdánlivě banálních historek a dialogových přestřelek, opatřených skvělými pointami, vykreslit povahy postav tak, že čtenáře snadno rozesměje jednou narážkou na falešný knír nebo neustále opakovanou historkou se Stevem McQueenem. Absolutní vrchol je všechno, co se týká natáčení westernového seriálu. Rozhovory Ricka/Caleba a Trudi/Mirabelly, přepínání do "příběhu v příběhu", pološílené motivační proslovy režiséra posedlého Shakespearem versus taktní přikyvování herce, který neví, kdo byl Hamlet, a připravuje se roli pojednat nějak jako chřestýše na motorce. Je to fakt dokonalé, láskyplné dílo, do kterého dal Tarantino celé srdce a možná ještě trochu navíc. Že do děje zakomponoval i sám sebe, mu nemůže nikdo mít za zlé.

08.05.2022

Obdobně jako v případě, kdy na internet pronikl Tarantinův scénář k 'The Hateful Eight' (Osm hrozných) [a ano, tehdy jsem to četl, protože jak často se objeví něco od Tarantina?], autor některé scény pozměnil, protáhl, nebo upravil, takže to, co by od knihy člověk čekal, což je doslovně, co viděl ve filmu, se tak úplně nekoná. Tarantino, mimo svého daru pro dialogy a encyklopedické znalosti filmů, z něhož srdce každého filmového geeka plesá (Pulp Fiction plakát nad mým stolem není jen póza, Tarantino je tak speciální, zvláštní, významný), se tak projevuje, klasicky, jako výtečný fabulátor, který si víceméně pohrává s mnohými scénami, rozvíjí je a naopak další části, jakoby zdánlivě vynechává (a některé opravdu vynechá). Dialogy a postavy hrají první housle... ale jak. Dlouho jsem se nedostal ke knize, co by mě tak zhypnotizovala, co by tak výtečně nahlížela do zákulisí, malých politik a víceméně velice specifické éry Hollywoodu. Od člověka to vyžaduje mít nějaké znalosti, spíše ale pro prohloubení vlastního zážitku, než z absolutní nutnosti, ať už jde o jména zmíněných filmařů, herců, nebo dalších malých detailů na pozadí, dobové souvislosti, mentality, znalostí, přístupů, á la rok 1969. Definitivně bych to neoznačil za náročný text, přesto, v mnoha svých malých kličkách, velmi sofistikovaný (a tady tohle, by vydalo na specifickou samostatnou studii samu o sobě, co v příběhu mnohdy Tarantino chytře komponuje) a v mnoha kličkách, samozřejmě, velmi zábavný (nekonečná narážka na to, jak Rick mohl být obsazen místo Stevea McQueena v "The Big Escape" (Velký útěk), mě rozesmívala tím více, čím víckrát se v příběhu postupně objevila). Cliffův rozhovor s francouzským pasákem mi zase připomněl, že bych se měl konečně pustit do knihy 'Pimp' (Iceberg Slim) a celkové prohloubení okolo některých postav, zejména právě hlavní dvojice. Líbil se mi popis Cliffa, že kaskadér by neměl být tak pohledný, jako herec, jehož zaskakuje, v kterémžto momentu jsem si řekl, že obsadit do těchto rolí DiCapria a Pitta byl mistrovský tah. Načteno Jennifer Jason Leigh, která hrála v Tarantinově výše zmíněném westernu. Definitivně mám chuť si po tomhle dát repete filmu, v jehož závěru se celý sál bouřil smíchy u té exploze násilí a černého humoru, nepamatuju si, že by se kdy v kině tolik lidí tolik smálo - bolelo mě z toho všechno, znáte to, když už řeknete "hej já už nemůžu"... byla to jedna z těch chvil.

28.04.2022

(SPOILER) Quentin Tarantino miluje film a nebojí se o tom s vámi podělit. A jelikož už jeho přátele u sklenky whisky sour nebo u cigaretky Red Apple nekonečný proud slov o jeho cinefílii očividně moc nebaví, rozhodl se to všechno hodit na papír. A dobře udělal. Zapomeňte na ten slaboučký film s Leonardem "nejpřeceňovanějším hercem posledních 50 let" DiCapriem. Tohle je daleko lepší jízda! O to spíš, když jsem si v roli Ricka Daltona představoval Paula Newmana a v roli Cliffa Bootha Roberta Redforda (tedy herce, na které při psaní těchto dvou postav Quentin myslel). Všechny ty popkulturní odkazy! Všechna ta dobová atmosféra! To je prostě slast toto všechno číst (i když jsem musel mít po ruce telefon a všechna ta slavná jména si googlit, nejsem takový znalec jako Tarantino (avšak kdo je?!). Navíc oceňuji, že tentokráte Quentin vynechal ten líbivý konec Tate vs. Manson. Zkrátka a dobře jestli bylo Tenkrát v Hollywoodu-film nejslabším kouskem v Mistrově filmografii, Tenkrát v Hollywoodu-kniha je jedna z nejlepších knih, které jsem v roce 2021 četl. A možná nejen letos.

25.04.2022

V první řadě je důležité zmínit, že díky (pro Tarantina signifikantní) přeskupení chronologie vyprávění nejde o novelizaci zmíněného filmu (vyvrcholení filmu je v knize jen letmo zmíněné) a některé události, které jsme viděli už ve filmu, v knize sledujeme z jiného pohledu. Jde tedy spíš o rozšíření příběhu, který už ve filmovém zpracování byl z velké části tzv. hangout filmem (Tarantino z tohoto důvodu vyznává western Rio Bravo od režiséra Howarda Hawkse). Tarantinův román nabízí hlavně možnost strávit více času s fikčními postavami ve fikčním, idealizovaném světě, kdy Sharon Tate nikdy nebyla zavražděná. Pokud vám tedy ve filmu alkoholik Rick Dalton a švihák Cliff Booth nebyli sympatičtí, knihu asi nečtěte. Pokud jste náhodou film neviděli, ale jste milovníci kinematografie, knihu si přečíst můžete (a určitě si pusťte film!).


Román je zároveň nabitý cinefilními odkazy, které nabízí možnost dozvědět se víc o tom, jaké filmy sledoval a sleduje (mladý) Tarantino. Čtenář může dumat i nad tím, jak moc se autor ztotožňuje s vyhraněnými názory Cliffa na některé režiséry tzv. evropského artového filmu (Antonioni, Bergman či Fellini). Nechybí ani tarantinovské odbočky vedle, které jsou ovšem poutavé také. Klidně bych si o rodině Lancerů přečetl víc nebo si pustil seriál, ve kterém Rick Dalton hraje padoucha.


Celkově svůj zážitek z knihy hodnotím velmi kladně. Bylo skvělé vrátit se do světa filmu, který mi (nejen) při prvním zhlédnutí velmi zvedl náladu. Na obalu se píše toto: kéž byste tam byli taky! A já jsem při čtení knihy měl pocit, jako kdybych tam byl.


Na konec stojí zmínit i velmi dobrý překlad od Raniho Tolimata a (pokud se nepletu) nula překlepů. Dobrá práce! Od Prostoru si určitě koupím a přečtu více knih.

14.03.2022

Román s poučením. Výborná sonda do Hollywoodu 60. let, kde jsou některé scény z filmu dovysvětleny.

05.03.2022

Tarantino mě dostal. Původní film se mi nelíbil tolik jako jiné tarantinovky, ale dost jsem si ho užil. I proto jsem nečekal, že bych si knižní verzi stejného námětu užil o tolik víc.

Stejně jako se Tarantino nebojí experimentovat u filmů, je odvážný i u své románové prvotiny. Knižní Tenkrát v Hollywoodu je jiný než film. Dá se brát jako doplněk k filmu, protože námět je tu sice stejný, ale skáče se v chronologii, máme tu hodně flashbacků a dokonce i v několika kapitolech zažijeme western. Je asi určený především pro lidi, kteří už film viděli, protože někde v první třetině se dozvíme, jak původní snímek dopadne, a místo toho nabídne knížka jiný závěr.

Byl jsem až v šoku, o kolik víc se toho o postavách dozvíme. Z prvních reakcí, které převzala i česká média, jsem se dozvěděl, že jeden z hlavních protagonistů, kaskadér Cliff (ve filmu Brad Pitt), zabil svoji manželku. V knize to není žádné tajemství, naopak se tu dočkáme hned několik příběhů o Cliffově vraždění. Téměř všechny postavy, hlavní i vedlejší, tu mají nějaké ty eskapády a všechny jsou moc fajn. Ať už jde jen o rozhovory nebo pořádnou dávku sexu a násilí. Prostě to, co většina lidí z tarantinovek zná - i když z filmového Tenkrát v Hollywoodu zase tolik ne.

Kniha i film mají stejnou atmosféru. Tarantino tu stylově vyobrazuje konec 60. let v Los Angeles, které ovládli hipíci, na něž tak rádi nadávají stárnoucí filmoví herci přesouvající se nyní do oblíbených televizních seriálů. Máme tu tedy v podstatě stejné kulisy, stejné postavy, ale jednotlivé scény jsou zhruba z 90 % jiné. Stejně jako teď Tarantino tak rád točí alternativní historii, tak tady napsal alternativní verzi svého filmu.

V knize se občas zevrubně rozebírají filmy a sem tam přijde Tarantino s nějakou tou peprnou historkou. Zde jsem si občas nebyl jistý, jestli je to opravdu pravda, jestli to zase není nějaká "alternativní historie". Z toho, co jsem si ale zkusmo googloval, vše sedělo. V knize se tedy třeba vypráví o kultistovi Charlesu Mansonovi, který měl svoji sektu jen jako takovou bokovku a ve skutečnosti podlízal slavné kapele Beach Boys, protože se chtěl stát rockovou hvězdou. No a pokud někoho urazilo ztvárnění Bruce Leeho ve filmu Tenkrát v Hollywoodu, tak stejnojmennou knihu pravděpodobně vzteky roztrhá.

Knižní Tenkrát v Hollywoodu je super. Působí trochu jako šestákový román, který je ale zároveň plný skvělých dialogů a hoří láskou k filmu. Možná westernové pasáže mě až tolik nezaujaly nebo spíš na mě působily až podivně realistické ve srovnání s tím, jaký seriál pak z nich měl vzniknout. Ale není jich mnoho a mají něco do sebe. Také finální kapitola je sice moc fajn, ale trochu mi tam přeci jen scházel ten masakr, který se zde shrne jen v několika odstavcích.

Celkově však paráda, která mě tak dostala, že já vlastně teď ani nijak zvlášť nechci nový Tarantinův film - chci novou Tarantinovu knihu.


Devět filmových drsňáků z deseti

15.02.2022

Jo, dobře napsáno, čte se to lehce, ale stejně jsem zklamán. Není to totiž klasický román, nemá to žádný děj, je to jen popis několika scén s přehřšlem informací. Tarantino je prachobyčejnej kinomaniak, kterej viděl mraky filmů a všechno zná. Psát sice umí, ale neumí napsat příběh, který má nějaký vývoj. Je to jen zasvěcenej a detailní popis věcí, který zná. Kdyby to psal skutečný spisovatel, bylo by tam možná míň informací, ale mohlo to mít děj a mohlo to působit jako skutečný román. Tarantino je ale filmař a ne spisovatel, měl by točit filmy a né psát knihy.

04.02.2022

Jedna z knih psaných pro radost - hlavně autora samotného. On si to Tarantino může dovolit, tak trochu na příběh i čtenáře kašlat. Hlavní je předvést svůj přehled o americké filmové a hudební kultuře z „tenkrát“ a propojit ji nenápadně (= perfektně) s fikcí. To, že píše o něčem, co miluje, z toho ale čiší tak, že to musí zasáhnout každého, kdo má rád filmy, má rád JEHO filmy a nebo prostě ocení dobře napsané dialogy (a nejen je). A upřímně, k absenci příběhu: kdybych nebyla pokaždé odvařená už jenom z obřího plátna a kvadrofonního zvuku, přiznala bych se k chvilkovým krizím zažitým i u filmu. Knížka tedy není o nic méně akční než film, ale obsahuje příběhy jiné, ty fiktivní, ve kterých herci nejen hráli, ale skrz ně žili.
Pokud vyznívají mé první řádky kriticky, není to tak. Tenkrát v Hollywoodu mě bavilo, ve všech významech toho slova.

15.12.2021

Úplně úplně si dokáži představit vesmír kde je Tarantino úspěšným spisovatelem na jehož knihy se vždy čeká. Film jsem viděla nějaký čas před přečtením knihy, ale kniha opravdu skvělá...
Zachovuje dějový charakter a k architektuře přidává ty správné a důležité nuance a věci. 5/5

11.12.2021

Tarantino jako režisér (a scénárista) je výborný, ovšem tato kniha působí na mě hodně rozpačitě. Čte se sice náramně dobře, ale obsah je jaksi nezajímavý, nezáživný, vlastně to dost často ani nepůsobí jako román, jako spíš tak trochu dokument, tak trochu klábosení o historii Hollywoodu. Jaksi tomu chybí zápletka, nějaká dějová linie. Kniha je spíš určená vážným zájemcům o film a jeho historii. Přináší opravdu velkou nálož různých informací o spoustě herců, filmů a seriálů, o kterých, troufám si říct, neslyšel skoro žádný Čech.
Přidám citace z předsádky: "Z příběhu čiší jeho [Tarantina] nostalgický vztah ke starému Hollywoodu, láska k filmařině a nakažlivá radost z vyprávění... Čtenářům, kteří film neznají, nabízí plnohodnotný literární zážitek z Hollywoodu divokých šedesátých let, a filmovým fanouškům zase spoustu doplňujících informací, nečekaných odhalení a odchylek od scénáře." Berte prosím tyto citace s jistou rezervou. Ač jsem film zatím neviděl, jiné Tarantinovy filmy znám a dovedu vycítit, jak výrazně jiný zážitek bude z filmu na rozdíl od knihy. Také ovšem cítím, že ani film nebude nic extra, přes jeho mnohapočetné nominace na Oskary a jiné ceny. To není pro mě měřítkem kvality, více spíš vypovídá relativně nízké hodnocení fanoušků na ČSFD - aktuálně 77%. U mě kniha za 65%, 11. 12. 2021.
Shlédnutí filmu 9. 4. 2023: Dlouhá velká nuda, která může bavit jen opravdu zaryté fanoušky filmu. Pouze závěr je ten pravý tarantinovský a u mě díky němu 3*.

09.12.2021

Tarantino je génius a jde mu evidentně všechno, na co sáhne. Kniha je osobitě napsaná, Tarantino se příliš nezdržuje popisem prostředí, zaměřuje se na dialogy, které, jak všichni víme, umí fantasticky, místy jsem měla až dojem, že čtu scénář k filmu :) Z mnoha kapitol doslova cítíte Tarantinovu obsesi kinematografií a lásku k filmu. Moc se mi líbí, že kniha není doslovným přepisem filmu, nýbrž zde mají prostor ty postavy, které ho na filmovým plátně zase tolik nedostaly - např. Sharon Tate, Trudi Fraser či Cliff Booth a jeho fenka Brandy :)

30.10.2021

Pro fanoušky Tarantina povinnost.
Musím však říct, že film je lepší. Je fajn, že jsou tu některé scény navíc, některé úplně vynechané a nebo upravené a tím je to alespoň trochu odlišné oproti filmu, ale chybí tomu ta postupná gradace, kterou nabízí film.
Tarantino je snad největší cinefil, co znám a plně to respektuju, ale román je plný zbytečných informací o režisérech, filmech či hercích z 50., 60. a 70. let, které dnes zná jen pár znalců a to vše na úkor děje. Navíc některé informace jsou reálné, některé vymyšlené/upravené, aby mu to sedělo do jeho alternativní historie tehdejšího Hollywoodu a to rozezná opravdu jen takový "magor" a popkultůrní fetišista, jako je on.

Hodnocení : 7,5/10

22.10.2021

Posedlost kinematografickým průmyslem šedesátých let, éra Charlese Mansona a jeho fanatických následovníků i letmá vzpomínka na dětství v baru, kde Tarantinův nevlastní otec Curtis Zastoupil hrával na klavír. Románová verze zatím posledního Quentinova snímku Tenkrát v Hollywoodu je především oslavou bezstarostné éry, kterou ve skutečnosti uťalo řádění Mansonovy bandy.

Svět vypočítavých producentů a soupeřících herců pozvolna padajících na dno Tarantino vykresluje až s encyklopedickými znalostmi, někdy jsou desítky názvů filmů a aktérů ubíjející, jindy zase Tarantino sype z rukávu úsměvné zákulisní historky a svět svého snímku, napůl fiktivního a napůl reálného vkusně rozšiřuje. Nejedná se o dříve populární novelizaci, tolik typickou formu, kdy podle filmu vznikla doslovná kniha, Tarantino některé scény vynechává, jiné rozšiřuje a přidává i zcela nové momenty. Narozdíl od snímku ale nesměřuje k masakru, o kterém všichni ví, že přijde, jen se čeká kdy.

Větší prostor dostává dublér Cliff Booth, čtenář se konečně dozví, zda svou manželku zabil úmyslně, stejně jako úplně jiný nádech dostává stopařská, v tomto případě explicitní scéna s jednou z Mansonových následovnic. Zdlouhavější jsou naopak dějové rekonstrukce snímků, primárně toho, jehož natáčením druhá zásadní postava Rick Dalton tráví část románu. Avšak epizodické a občas roztříštěné vyprávění je Tarantinův filmový rukopis a proto není divu, že v podobném duchu představil i Hollywood roku 1969. Kouzlo má i na papíře.