Vteřinu poté
William R. Forstchen
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125480/bmid_vterinu-pote-oiN-125480.jpg
4
754
754
Vysloužilý armádní důstojník John Matherson se přestěhoval s rodinou do Black Mountain v Severní Karolíně. Nedávno ovdovělý John a jeho dvě dcery žijí v přívětivé maloměstské rutině. Jednoho dne ji však něco naruší – najednou přestanou fungovat všechny elektrické spotřebiče. Že by rozsáhlý výpadek? Pravda je však krutější, než by se zdálo – za vším je výbuch EMP, elektromagnetické bomby. A výpadek zdaleka nebude jen dočasný… Kdo přežije v zemi, která se z blahobytu rychle propadá do archaické společnosti? Docházejí léčiva, násilní vykradači se začínají organizovat do tlup, objevují se první fámy a domněnky o původcích útoku. Den za dnem ubíhá od propadu do temných časů, až se uzavře rok. Rok Johnova boje o zachování rodiny, života, budoucnosti… Strhující postapokalyptický román překvapí svou uvěřitelností a nepustí čtenáře, dokud se nedobere poslední strany.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
One Second After, 2009
více info...
Přidat komentář
Surové, tvrdé, smutné, nabušené negativní emocí, plné amerického patosu a bohužel i naprosto reálné. Málokdy jsem si přál, aby byl závěř knihy pozitivnější.
„Představy o tom, že všichni místní obyvatelé mohou
bez ohledu na etnický původ tvořit jednu pestrou
společnost, vzaly tehdy zasvé na celou generaci.“
Citát z knihy
V dost komentářích se objevuje kritika na americký patriotismus. Sám tvrdím, že většinou je každý extrém špatný. Zde bych ale dodal, že nám by jistá dávka patriotismu rozhodně prospěla.
Je to hodně silné čtivo, ale překvapeně jsem zíral, když nám pan spisovatel oznamuje, že po 63 dnech chodí po ulici vyzáblí lidé a umírají hladem. Pokud nejste schopni jako rodina přežít bez supermarketů či obchodů dva měsíce, tak je něco špatně. Nemoci, to je samozřejmě něco úplně jiného. Každopádně je v dnešní době velice vhodné takové knihy číst a trochu se zamyslet...
Naprosto famózní a strhující příběh. Stačí jen pár měsíců a je to jako konec civilizace, . Ještě, že tam byl John a uplatnil své zkušenosti. Plný počet hvězd 5* . Těším se na další díl.
Kniha Vteřinu poté až děsivě realisticky popisuje, jak se společnost začne hroutit, pokud přijdeme o něco pro nás v dnešní době tak samozřejmého jako je elektřina. Je neuvěřitelné, nad čím vším se nakonec musí přemýšlet a jak těžká rozhodnutí se musí učinit, když jde o holé přežití. Častokrát jsem se přistihla, že některé věci by mi vůbec nepřišly na mysl, protože mám jako spousta dalších v hluboko zakořeněné v hlavě, že tak to prostě je, ty věci tady jsou a vždycky budou. Je to zkrátka velmi silné čtení, které může v mnohém otevřít oči.
Jediný maličký mínus je ten šílený americký patriotismus ve stylu: "Ale my jsme přece Američané, my takové věci neděláme." Z každého se stane zvíře, když má hlad.
Nebylo to špatné, řekla bych klasický americký katastrofický film s dokonalým hrdinou, osobní tragédií i trochou životního štěstí. Připomínalo mi to Arthura Haileyho a jeho do puntíku vychytané knihy. Měla jsem takové knihy ráda v době dospívání, teď mi každodenní přísaha americké vlajce a poplácávání po ramenou přijdou trochu komické.
Silná kniha... Velmi silná.
Neuvěřitelně dobře zpracovaná, obsahuje i plno velmi emotivních momentů bez zbytečných "srdcervoucích" frází a klišé, kterými se některé knihy jen hemží. (Věřím, že ani vaše oči občas nezůstanou suché.)
Vteřinu poté je syrový - a obávám se, že velmi věrný - popis toho, co by se stalo, kdyby...
A ač DK není sociální síť a přestože nejsem zvyklá komentovat hloupé názory ani tam, nemohu si (naprosto výjimečně a omlouvám se za to) odpustit reakci nad totálně hloupým komentářem jednoho ze zdejších "uživatelů knih".
Proč "uživatel knih"? Kdybych totiž dotyčného nazvala čtenářem, urazím tím všechny opravdové čtenáře. On, podle zmíněného komentáře, čtenář není ani omylem.
A co mě tedy tolik pobouřilo? Jak může někdo až výsměšně hodnotit knihu, když se ani nedostal přes prvních několik stran? A jak ji může hodnotit stylem, kterým to udělal, aniž aspoň trochu pochopil, proč je začátek napsán tak, jak je? Nechápu.
Právo na názor má samozřejmě každý, ale soudit něco, o čem nic neví? Pokud by dotyčný napsal reakci ve smyslu "tato kniha není pro mě, byl to omyl,...", neřeknu ani slovo.
Ach jo...
Ale zpět ke knize. Úžasné dílo, doporučuji k přečtení asi úplně každému.
Pět hvězd nestačí!
Chvílemi bylo pro mě až fyzicky obtížné knihu číst. Neuvěřitelně napsáno a popsáno. Člověk může jen doufat, že k tomuto nikdy nedojde.
Naprosto dokonalý, bez příkras podaný obrázek toho, co čeká západní vyspělé civilizace bez výdobytků moderní doby. Za mě plnej počet.
Zaujímavé, ale v niečom podľa mňa nie úplne reálne. To EMP by urobilo podľa mňa šarapatu nielen s prístrojmi, ale aj s ľuďmi, keďže aj my sme vlastne energia, a z istej časti veľmi surovo povedané - elektrický prístroj...ale kto vie, to len taká úvaha.
No v dobe, keď som knihu čítala, som hltala stránku sa stránkou a príbeh ma bavil, ale mal aj svoje mušky.
Zajímavé, velice zajímavé. A napínavé a nepředvídatelné. Musím souhlasit, že jsme rozmazlená generace a když se současný systém zhroutí, jsme ... no víte, kde. Tak jen doufejme, že něco takového nikdy nenastane. Jediné, bez čeho bych se obešla, je ten šílený americký patriotismus, který z toho stříká po litrech.
Kniha, díky níž jsem poznala, co je EMP: ničivé nebezpečí - napadení elektromagnetickým pulzem. Naše generace je denně závislá na elektrice, čím dál více. Už od rána mačkáme různá tlačítka bez přemýšlení. Jsme na ní velmi závislí, o to víc je velké riziko, když se stane, jak je v knize naštětstí vymyšlený děj, že přestane elektrika úplně fungovat. Nejedou auta, nefungují bankomaty. V lékárně, v potravinách nic neprodají jen za hotové. Později se bankovky stávají necenným papírkem. Začíná rabování, lavinové umírání v nemocnicích, jsou nutné příděly léků, jídla a vody a bohužel začíná zabíjení jeden druhého, dochází až ke kanibalismu. Když se vycvičí armáda, ochrání dosud ještě děti mající v rukou zbraně město? Dozví se někdo pravdu, proč k napadení došlo? Kdy přijde pomoc? Příběh z krásného horského prostředí v Severní Karolíně, kde se z minuty vše změní. Tato kniha by měla být povinnou četbou, je až neuvěřitelné, jak jsme zranitelní.
Líné každodenní odpoledne malého amerického městečka, které je... no jako každé jiné. Děti se vracejí ze školy, dospělí sousedsky klábosí, dokonalá harmonie všedního dne.
O vteřinu později. Nic elektrického nefunguje. Rutina je narušena, lidé zmatení, ale co - zítra bude všechno v pohodě.
O den později. Nic stále nefunguje. Někteří začínají panikařit. Kolikrát jsme tohle viděli i u nás? Stačí, když zdraží máslo...
O týden poději. Velký problém s udržením pořádku, lidé jdou po sobě navzájem, jdou prakticky po všem.
O měsíc později. Civilizovaného zbývá jen málo. Uvažování většiny je na úrovni primárních instinktů, řád mizí a jde o přežití. A bude ještě hůř...
Takhle nějak to probíhá ve Vteřině poté. Není to žádná veká literatura, spíše taková sonda co by bylo, kdyby. A musím příznat, že povedená. A ano, dost často tam probleskne typicky americký patos a víra v bezmeznou moc prezidenta a armády, a dost často je tam nápadně či nenápadně čtenáři podsunováno, že Amerika je nejlepší. Ale taky je tam hodně míst, která jsou oslavou lidství a lidskosti, která zdůrazňují potřebu soudržnosti ať už v rodině či ve společenství, a hlavně hodně míst, která působí tak reálně, že až mrazí v zádech, že tohle se opravdu může stát. A ano, přiznávám, že jsou tam i místa, kdy jsem brečel jako želva.
Čekáte-li postapokalyptický akční slepenec a la Mad Max, tak jste na špatné adrese. Vteřinu poté je dost přesvědčivá knížka, doporučuji.
Prostě jsem to nedal. Dokonce jsem se ani nedostal k začátku katastrofy, naprosto mě odrovnal ten úvod do loztomilého městečka, kde si všichni tak klásně lozumí v té skvělé komunitě. Takovou koncentraci amerických klišé (nic proti Americe!) jsem ještě neviděl! Autor si asi do zápisníčku napsal všechna klišé, která kdy viděl ve filmech a seriálech a pak je narval na pár stránek úvodu. No a vzhledem k tomu, že je tam otec s vojenskou minulostí a dcerka se zdravotními problémy, předpokládám, že na dalších stránkách se s klišé roztrhne pytel. Nedočetl jsem, tak nebudu hodnotit, i když prst nad "odpadem" mě svrběl.
Trochu odkládaná kniha v mém seznamu ke čtení. Tímto se omlouvám, protože čtení bylo absolutně super. Líbilo se mi, jak autor vystihl chování lidí po výbuchu. Občas to bylo trochu přehnané, ale nakonec pravdivé. Dokonce jsem dokázala překousnout i typický americký patriotismus a občasné modlení a hodnotím plným počtem. Málokterá kniha mě dokáže udržet do poslední stránky ve střehu a pokud nečtu, přemýšlím, jak se děj vyvine. Super, co nabídne pokračování?
No, knihu jsem dočetla, což o to, čtivá byla... Ale musím říci, že buď mám horší zkušenosti s lidmi, nebo prostě jen uvažuji racionálněji. Nezdá se mi, že by se městečko s tolika odlišnými lidmi s mnoha odlišnými názory a kulturami dokázalo takto semknout. Ne, prostě tomu nevěřím. Možná za to může i to, že první postapo, co jsem kdy (ještě jako náctiletá) četla, byla Neffova Tma (vyšla 1998), která je popsaná mnohem syrověji. I tam jde v zápletce o absenci elektřiny, na kterou jsme v našich životech denodenně zvyklí, nicméně Neff popisuje situaci v našich reáliích, v naší malé české kotlině a rozhodně stojí za přečtení. Teď po Forstchenovi jsem se do Tmy znovu začetla (přesněji do Tma 2.0, což má být přepracovaná původní kniha) a uvidím, jak na mě bude působit po letech.
Každopádně Tmu (spíš tedy ve verzi 2.0 - https://www.databazeknih.cz/knihy/tma-29552) na přečtení doporučuji všem, kteří z tohoto "čajíčku" byli tak unesení. ;-) A tedy znovu předesílám, že je syrovější, než Vteřinu poté.
Prvních 40 stran jsem prozívala (zase jedna srdceryvná story o rodině bez matky, jak čelí něčemu nehezkému; že by Švýcarský Robinson po americku? druhá odmocnina z Malevilu? nebo Blackout dva?); kolem strany 100 jsem upadla do šoku - tak začaly být popisované situace a obrazy drtivé; do strany 400 jsem se potom dostala rychle - a vzápětí docela dlouho nemohla usnout... Přitom je to racionálně vystavěná konstrukce, vcelku věcné podání postapokalyptického vývoje, v němž se svět, jak ho známe, po EMP závratnou rychlostí vrhá o pět století zpět do středověké temnoty včetně hladomoru, kultů, bratrovražedných bojů a každodenního zápasu o přežití... Ale strašné je, že brutálnější než tohle všechno je totální ztráta spojení se světem a tím i odříznutí od informací, ztráta naděje, že se aspoň něco někdy vrátí do normálu - a zejména rozhodnutí, která je nutné udělat, a odpovědnost za ně... Je to kruté a poučné v historii vojenství (autor má svůj obor zjevně hodně rád) i v přesné analýze, co se za dané situace po.ere hned a co až potom, zábavné jsou průběžné popkulturní odkazy i ten zmiňovaný patos ve vztahu ke všemu americkému... Zkrátka - díky za čtenářskou výzvu - bez jejího zadání číslo 7 bych se do Forstchena nepustila - a byla by to moje škoda...
Štítky knihy
boj o přežití apokalypsa mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu EMP - elektromagnetický pulz postapokalyptická sci-fi
Vteřinu poté
Před pár lety bych tuto knihu četla jen jako sci-fi, ale dnes už si uvědomuji, že příběh tak nereálný není. Rozhodně stojí za přečtení i za zamyšlení!