Vteřiny slunce a requiem
Michal Rejžo Pavlík
Na počátku knihy se setkáváme s hlavním hrdinou ve zlomovém okamžiku, kdy se ocitá na útěku před stávajícím stylem života. Je představitelem mladého člověka 21. století, kterému se otevírá téměř absolutní svoboda, s níž si však nedokáže poradit. V názvu stojí vedle sebe dva protiklady, jež spolu na hrdinově cestě nesoupeří, naopak se vzájemně doplňují - opojné vteřiny slunce střídají hořké vteřiny requiemu a nakonec k sobě mají tak blízko, že je hrdina již není schopen rozlišit.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Něco mi v té knize chybí. Upřímně, čekala jsem trochu psychologické rozpoložení člověka, který má odhodlání něco v životě změnit, udělat něco jinak, než se od něho čeká, ale ono to tak není.
Chvíli mi to připadalo, jako když čtu Ziburu, vstanu, nasnídám se a vyrazím na cestu.. no, a uz je zase večer a já ulehám pod hvězdami, abych ráno dělal to samé.
Ty odchylky, kdy u někoho bydlí, mi přijdou úplně mimo.
Camuse nečekejte, tohle nemá nic společného s existencionalismem, spíše topením jednoho člověka do hlubin podivna. To Cizinec je úplně jiná liga.
Buď mi něco uniklo, nebo mi to prostě nesedlo. Zkusím jiný titul autora a k tomuhle se někdy vrátím, možná to chce čas.
V současné české próze něco jako zjevení - kombinace máchovského romantismu s camusovským existencialismem navíc střižená klímovsky fantaskními prvky. Mezi tím, co dnes u nás vychází, opravdu dílko jako z jiného světa, na které budu ještě dlouho po přečtení myslet.
Autorovy další knížky
2012 | Kurvy nepláčou |
2016 | Bílá stopa |
2014 | Vteřiny slunce a requiem |
2020 | Výstup na horu Méru |
Prišlo mi to ako lacná napodobenina alebo pokus o českú verziu Kerouackovho románu Na ceste. Akurát, že tento príbeh bol akýsi nezáživný. Aspoň dĺžka bola prijateľná.