Vůně posečené trávy
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/4327/bmid_vune-posecene-travy-Aet-4327.jpg
4
145
145
Sbírka fejetonů populární herečky Ivanky Deváté dokazuje, že ten, kdo říká, že ženy nemají smysl pro humor, se hluboce mýlí.
Přidat komentář
Přečtená před lety.
Humorné vzpomínky známé autorky na protektorátní dětství, školní léta a pozdější dobu dospělosti.
Velmi krátké fejetony z mládí paní Deváté, okořeněné jejím humorem, přeji Vám také úsměv na rtech při čtené této knihy
"víkendovka"
Kdyby autorka nepsala s humorem o posledních dnech svých blízkých s humorem četla bych s úsměvem na rtech. Takhle jsem jednu konkrétní kapitolku přeskočila. A není to vina paní Deváté , to netvrdím... viz můj komentář u její další knihy Šťastnáza všech okolností.
Krátké bibliografické povídky podané vtipným obsahem ve formě autorčiných memoárů na "třetí-republikové" dětství, školy za vlády toho pána s knírkem a dospívání, které za doby nemožnosti vlastního názoru taky nebylo jednoduché. Ano, můj komentář sice vyzněl negativně, ale po dalších knížkách se poohlédnu.
Předčítám v domově pro zdravotně postižené a seniory. Je to skvělá "remeniscenční" kniha.
Milé vyprávění o dětství a dospívání Ivanky Deváté.
Dětství prožila částečně v Brně, potom u prarodičů v Chrudimi.
Takže mě tato kniha inspirovala k návštěvě Chrudimi (až to půjde).
První knížka paní Deváté, ke které jsem se před lety dostala. Svými vzpomínkami mě vzala za srdce a už nepustila. Od té doby přečteno od této spisovatelky vše.
Krásně poskládaná slova o tom, co cítíme jako děti a dospívající. Hodně otevřená zpověď o tom, co , koho a proč jsme nesnášeli. V mnohém jsem se našla.
K úsměvným příběhům v této knížce patří i vzpomínka na autorčiny literární začátky:
„Nejdřív ze všeho jsem začala skládat básně. Záměrně používám slova skládat a nikoliv psát, protože básnit jsem začala dávno předtím, než jsem zvládla první tahy jakéhokoliv písma. Zejména večer před usnutím jsem k sobě řadila slova a rýmy jako vojáky na přehlídce tak dlouho, až jsem byla s útvarem spokojená…“ (str. 14).
„… Jen jsem zvládla křivolaké tahy hůlkového písma, pustila jsem se do románu HODNÁ CERA MLINÁŘOVA. Žel, zůstalo u první kapitoly, neboť jsem záhy seznala, že hodná cera neskýtá žádný materiál pro dramatický konflikt, vývoj postavy a závěrečnou katarzi…“ (str. 16).
Místy působí některá věta trochu podbízivě, ale pak je to zase vyvážené něčím, co potěší, a tak mám tuhle prvotinu Ivanky Deváté ráda a moje čtenářky v knihovně také.
Laskavé a vtipné vyprávění o dětství a mládí paní Deváté. Napsáno je tak mile a příjemně, že člověku ani nedojde, že je to dětství a mládí v letech válečných a padesátých....
Kýčovité slovní spojení "laskavý humor" má pro mne po přečtení této knihy zcela nový význam. Knihu jsem začal číst více méně náhodou a dostalo se mi příjemného až krásného pohlazení po duši. Nejenom názvem mi kniha připomíná Pagnolovo Jak voní tymián.
Další kniha od mé oblíbené Ivanky Deváté. Přečtená rychlostí blesku, zanechala pocit pohody :-)))
Jako obvykle mě knížka od Ivanky Deváté nezklamala. Tentokrát to bylo takové hezké pohlazení po duši.
Štítky knihy
humoristické povídkyAutorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
Paní Ivanka mě nezklamala velmi úsměvné a milé vzpomínání na její dětství, od dob "kolenatých" :o) až po ukončení let vzdělávacích.
Miloučká kniha.