Vůně suchých kopřiv

11.10.2018

Soubor několika povídek, sjednocujícím prvkem jsou mezilidské vztahy, obvykle velmi komplikované. Příběhy se odehrávají v různých obdobích, od 2. světové světové války po zhruba 80. léta 20. století. Některé z nich vyznívají tragicky, konec většiny je otevřený, i když nepříliš veselý, zároveň však obvykle skýtá zárodek naděje do budoucna. Většinou jsou to ženy - manželky, dcery, kolegyně, které se svoje životní útrapy snaží přetvořit v něco lepšího, navzdory nepochopení okolí. Zezačátku mě trochu rušil styl knihy - čtenář rovnýma nohama "skočí" do příběhu, takže zpočátku ničemu nerozumí, a teprve postupně autorka odkrývá pozadí příběhu. Navíc mnoho věcí je řečeno jen v náznaku - na můj vkus je těch náznaků možná až příliš. I když musím uznat, že v životě je to tak velmi často - vpadneme do nějakého příběhu a než se zorientujeme, nechápeme nic. Nové pracoviště, přátelé, partnerova rodina, stále začínáme od začátku... Někdy jsem se musela v četbě vracet. Jinak se ale kniha čte dobře, povídky jsou krátké, ideální třeba do vlaku (můj výtisk, získaný zdarma z knih vyřazených knihovnou jsem dnes zanechala v nádražní knihovně v Přerově, takže je k dispozici :-)).