Vurt

27.10.2020

Když jsem začal číst první stránky, říkal jsem si ty vo*e co sis to zase koupil za šílenost...
Po přečtení musím říct, že to sice je šílenost, ale nebylo to tak zlé, jak jsem se obával.
Nápad je to fakt originální a to se cení, bohužel na můj vkus je to až moc zmatené a nedovysvětlené, což mi vadí. Zpracování takový lehký nadprůměr.
Takže řekl bych, takové slabší 4* ale nejsem si jistý, jestli to ještě budu číst znova. Možná až za hezkých pár let.

PS: Když si někdo splete Kořistníky ( gang hlavních postav a název první kapitoly ) a na konci knihy je překřtí na Kominíky.... měl by se nad sebou fakt hodně zamyslet :D

07.01.2020

Blíže nedefinovaný rok, Manchester, Anglie. Město, ve kterém lidé už nepotřebují brát drogy, protože si ujíždějí na lehce dostupných snech. Ten svět snů se jmenuje Vurt. Odněkud z jeho černočerného centra prorůstají do reality šlahouny nebezpečných rostlin. S nimi i květy. A s nimi mračna pylu. Lidé nejprve jen kýchají - ale pak začínají i umírat. Někde je chyba.

Je těžké v pár větách naznačit, jakým směrem se ubírá fantastická obrazotvornost v románech Jeffa Noona. S náznaky kyberpunku, poetikou Lewise Carrolla a brutalitou šílence zavádí čtenáře už s prvními písmenky do světa, kde se spolu kříží lidé, psi, zombie, kytky i roboti, kde se vyplatí disponovat pistolí i telepatickými schopnostmi, kde si jakékoli vaše soukromé šílenství svobodně zavrtí ocasem a rozvalí se na zádech, abyste ho mohli polaskat kvetoucím oddenkem nejbližšího jedovatého šlahounu...

První román ze série, pojmenovaný jednoduše Vurt, představuje svět, v němž jsou smrtelným nebezpečím a zároveň vyhledávanou rozkoší tzv. vurtová pírka, po jejichž zhltnutí se dostanete do rozličných složitě vykonstruovaných snů. Brány do jiné reality, drogy, Síť - všechny ty významy se prolínají v pojmu Vurt. Vurtuální realita. Platí v ní jediný zákon - když si ze sna něco odnesete, něco jiného v přibližně stejné hodnotě se propadne zpět do Vurtu. Což může být trošku problém, pokud se jedná třeba o vaši milenku nebo dítě.

Děj románu Pyl pokračuje o několik let později a boj realita versus Vurt se poněkud vyostřuje. Všechny sny totiž původně vznikly jako příběhy a pokud se některý z těch příběhů rozhodne, že by rád ovládnul skutečný svět, je velmi těžké mu říct ne. A tak se z říše snů vynořují mocná chapadla tropických rostlin, ovládaných nemilosrdnou touhou po moci. Jak už to tak bývá, každý záporák to ze začátku myslel dobře, než mu něco strašlivě ublížilo...

Svět Pylu je přesycen kytkami, mrtvolami, krví, sexem a zrníčky pylu, která devastují přelidněné město. Je to zfetovaná jízda rozjařeného blázna, stejně jako díl první. Knihy Jeffa Noona jsou rozhodně divné, ať už ten výraz znamená cokoli. Dobrý překlad to jen umocňuje. A jelikož si na divných věcech nesmírně ujíždím, nemohu toto dílo nedoporučit. Troufnu si říct, že Vurt si mě prostě jednoho dne našel sám a rozhodl se, že se mu líbím. Zkuste se mu také ukázat, možná vás chytí za ruku, za kouř, za šlahoun nebo za chlupy... Jenom se pořád dívejte, kam jedete. A bacha na kulky.
[ riončina recenze z roku 2010 ]

16.12.2019

Fantastická fantasmagorie fantastického fantasty. Přečteno na jeden zátah za čtyři hodiny a dvě pírka.

20.10.2018

Hmm, těžké hodnocení, cloumají mnou značně rozporuplné emoce... Jeff Noon stvořil podivný svět, takový halucinogenní matrix. Čtenáře do něj vtahuje dynamickým jazykem, ve kterém básnické obraty střídají vulgární mluvu, akční pasáže plynule přecházejí v psychedelické obrazy. Vypravěčem je Smolda a ústřední zápletkou jeho zoufalé pátrání po sestře, kterou ztratil kdesi v jiné realitě. Společně se skupinkou podobně zkrachovalých existencí klopýtá deprimujícím všedním světem v honbě za vurtovými pírky, co přinášejí různé prožitky - od pohodových, přes porno až po dimenze, odkud není návratu. Kořistníci, jak si tito mladí lidé (a jiní tvorové) říkají, prchají před stínofízly, před svou minulostí, bezútěšnou současností, beznadějnou budoucností, hledají sami sebe.
Knížka je to zvláštní, nabitá myšlenkami a pocity. Jak jistě správně tušíte, teď přijde "ale": ten svět se mi nelíbil, což by ještě nebyl problém - horší je, že jsem se nedokázala identifikovat s žádnou postavou, celá ta komunita mi připadala cizí a nepříjemná, místy vyloženě zvrhlá. Nejlépe jsem chápala jednání vrchní záporačky, policistky Murdochové, a snad nejbližší ze všech charakterů mi byla zcela nelidská Věc z vesmíru:-). Mít kamaráda feťáka, považovala bych právě tuhle knížku za vhodný dar, pravděpodobně by vše chápal bez úsilí, jaké jsem musela vynaložit já. Koupě a četby "Vurtu" rozhodně nelituji, šlo o nevšední, tedy obohacující jízdu, ovšem pochybuji, že se k ní hned tak vrátím. A pokračovat druhým dílem bude vyžadovat skutečně velmi specifickou náladu. 70%

01.07.2015

Nahý oběd, co dává smysl....trochu.